Ztracena v bílém šumu - Javier Castillo

New York, rok 1998, největší průvod ke Dni díkůvzdání na této planetě. Uprostřed davu rodičů s natěšenými dětmi se schyluje k tragédii… Jedno klopýtnutí a život Aarona a Grace Templetonových se navždy promění, když se v tlačenici ztratí jejich tříletá dcerka Kiera. Rozbíhá se horečné pátrání po celém městě s jediným výsledkem: v koutě jsou nalezeny Kieřiny vlásky a oblečení.

Léta plynou, pátrání se dostalo do slepé uličky, ale v den Kieřiných osmých narozenin kdosi nechá zdrceným rodičům ve schránce videokazetu, na které je v jediné minutě zachycena Kiera, jak si poklidně hraje s domečkem pro panenky.

Otázka „Kde je Kiera Templetonová?“ nezneklidňuje jen její rodiče a policii, ale přitahuje chorobnou pozornost médií, která se v honbě za senzací snaží z případu vytěžit co nejvíc. Mezi těmito třemi světy stojí Miren Triggsová, studentka žurnalistiky a později úspěšná novinářka, pro niž je pátrání po Kieře svým způsobem terapií, díky které se vyrovnává s vlastními traumaty.

Javier Castillo, přezdívaný „španělský Stephen King“ se vrací na scénu s temným thrillerem, který ukazuje, že to nejhorší vždy přichází bez varování.

Příběh se odehrává v době, kdy jsou Kieře 3 roky, 8 let a 15 let. Jsou zde tři vyprávěcí linky. První únos Kiery a pátrání po ní, druhá nás zavede do příběhu novinářky Miren Triggsové, která se pátrání po Kieře zhostila a třetí popisuje neznámé místo, kde únosci Kieru drží. 

Kniha má krátké kapitoly, takže čtení fakt odsýpá. Skákání v čase mi ani nevadilo, mělo to fakt spád a příběh si udržoval napětí. Sice mi chvílemi vadilo, že se příběh víc věnuje Miren než pátrání po Kieře. Konec mi přišel takový uspěchaný, ale ani mi to moc nevadilo. A protože je konec otevřený, můžeme si jenom domýšlet, jak to mohlo pokračovat. Nebudu nic prozrazovat.