Živý betlém

Maryse se rozhlédla po třídě a usmála se. Všichni byli zabraní do vystřihování vloček a lepením je na okna. Přípravy na Vánoce byli v plném proudu.

„Mluvil jsem s ředitelkou. Chtěla by pro ty děti něco připravit,“ oslovil při obědě Luke Maryse. Oba pracovali v ústavu pro opuštěné děti. „Taky jsem nad tím přemýšlela,“ přikývla Maryse. Jia Penhallow, ředitelka Domova Alicante, si k nim přisedla. „Co byste vy dva řekli, nacvičit si Živý Betlém a k tomu nějaké zpívání?“ Zeptala se jich. „Jasně, proč ne,“ přikývli oba.

„Mládeži, potřebovali bychom od vás pomoc,“ oslovili Maryse s Lukem Aleca, Izzy, Jace, Magnuse, Clary a Simona. „Dostali jsme za úkol pro děti nacvičit představení. A hodili by se nám pomocný ruce. Jia říkala, že poprosí Aline s Helen.“

„Nemá Helen snad tucet sourozenců?“ Ušklíbla se Izzy. „Myslím, že Helen poprosí o pomoc i své sourozence a Emmu.“

„Jdeme do toho,“ přikývl Alec. „O co půjde?“ Zeptal se. „Máme si nacvičit Živý Betlém a k tomu pak nějaké písničky.“

„Moc rádi pomůžeme,“ přikývl Simon. „To jsem moc ráda. Simone, vím, že máš kapelu. Mohl by ses postarat o doprovodné hudební číslo?“

„Jistě, paní L,“ usmál se Simon.

„K čemu jsem se to nechal přemluvit?“ Zaúpěl Alec, když se soukal do kostýmu. „Ber to jako průpravu,“ zasmála se Aline. „Až si pak s Magnusem pořídíte miminko.“ Alec jen protočil očima. „Tohle je terno,“ zasmál se Jace. „Josef a Marie v gay podání!“

„Sklapni!“ Ohradili se Alec s Aline současně. Do Alecova zorného pole se dostal Magnus a Alecovi poklesla brada. Jeho přítel, jako jeden ze Tří Králů byl naprosto k sežrání. „Slintáš, Lightwoode!“ Drbla do něj Aline.

Kit se ujal role vypravěče. To bylo jediný, co čemu Alec děkoval, že v tom nemuseli mluvit. Alec choval v náručí plastovou pannu, když mu panenka z rukou vyklouzla. „Teda ty seš otec,“ protočila Aline očima. „Sis měl vzít roli Herodese a ne Josefa.“

„Tak už vím, že v nejbližší době s Alecem mít děti nebudu,“ zasmál se Magnus. „Velmi vtipné.“

Děti, Maryse i Luke byli z výkonu nadšení. Když se ze zadu ozval klavír, všichni otočili hlavou. Když Simon začal zpívat a k němu se hned přidala Clary, následovaná Izzy, Aline s Helen a Magnusem s Alecem a Jacem. A k nim se přidali i Maryse s Lukem a zbytek skupiny.

Druhý den se všichni sešli v zasedací místnosti. „Chtěla bych vám všem poděkovat,“ začala Jia svůj proslov. „Odvedli jste skvělou práci a děti byli úplně nadšené. Od včerejška tu s dalšími vychovateli a vychovatelkami neslyšíme nic jiného, než jako moc se jim včerejší akce líbila. A je to jenom vaše zásluha.“

„My rádi, mami,“ ujistila Jiu Aline. „Aline má pravdu, když to má pomoct. Tak proč bychom jednou nemohli udělat něco pro radost. Co těm dětem ukáže, že i když nemají rodinu, tak se můžou radovat z maličkostí. Že mají kolem sebe lidi, kterým na nich záleží.“

„Dobře řečeno, Alexandře.“