We are buried in broken dreams

Vstoupil do Alecovi kanceláře. Alec stál u krbu, otočený k němu zády. "Alexandře?" Oslovil ho Magnus. Alec se otočil a usmál se. Magnus si všiml, že to není šťastný úsměv. "Děje se něco?" Nechápal Magnus. "Ne nic," zavrtěl Alec hlavou. "Stalo se něco zvláštního," začal Magnus. "Opravdu?" Zvedl Alec obočí. "Mám zpátky svojí magii.""To je úžasný!" Usmál se Alec. "Je ti něco?" Zeptal se Magnus, protože Alec se choval divně. Odtažitě. "Jsem v pohodě. Jsem za tebe rád. Opravdu.""Chováš se divně," nakrčil Magnus čelo. "To se ti jenom něco zdá," odvrátil Alec pohled. "Řekni mi, co se děje, Alexandře. Prosím." Chytil Magnus jeho ruce do svých. Když ucítil proti těm svých něco studeného. Sundal je a uviděl krabičku. "Co je to?" Zeptal se Magnus. "Nic," odpověděl Alec. Magnus vzal krabičku z Alecových dlaní a otevřel jí. Uvnitř ležel prsten. Rodový prsten Lightwoodových. "Alexandře, ty...tys....""Jo. Ale už nechci!" Odpověděl Alec. "Proč?" Nechápal Magnus. "Ty věci, který jsem říkal, ten večer....Nemyslel jsem to tak.""Já vím," odpověděl Alec. "To není ten důvod.""Tak proč?" Magnus tomu nerozumněl. "Už to nemůžu dál dělat," ukázal Alec mezi ně. "Ne. Alexandře, ne. Prosím!" Chytil ho Magnus za ruce. "Neopouštěj mě. Já tě miluju!""Taky tě miluju.""Tak proč?" Třásl se Magnusovi spodní ret. V tu chvíli mu to došlo. "Tos neudělal!" Podíval se Alecovi do očí. "Alexandře, prosím řekni mi...řekni mi...že...že jsi to neudělal!" Alec sklopil oči a mlčel. "Ne! Ne! Ne!" Třásl se Magnus. "Ty jsi šel za mým otcem, aby mi vrátil magii?""Ano.""Alexandře, proč jsi to udělal? U mého otce je vždycky s cenou.""Nemohl jsem se díval, jak jsi nešťastný.""A teď co? Jak můžu být šťastný, když nemám tebe?!" Lámal se Magnusovi hlas. "Takových najdeš ještě spoustu.""Nenajdu!" Rozkřikl se Magnus. "Ty jsi jenom jeden. Kdysi jsi mi říkal, že bez mně nemůžeš žít. A já mám žít bez tebe?!" Alec sklopil hlavu, nemohl se mu dívat do očí. "No. Rozhodl jsi za nás. Vezmu si svoje věci a půjdu!" Otočil se Magnus k odchodu.


Alec ještě dlouho hleděl na zavřené dveře. Po tvářích mu stékaly slzy. Zoufalé vzlyky dusil v dlaních. Po chvíli se otevřely dveře a v nich stál Magnus. "Řekni svému krásnému kamarádovi, že děkuju za klíče." Magnus hodil svazek klíčů Alecovi na stůl. "Můžeme....Můžeme si promluvit?" Zkusil to Alec. "Myslím, že už není o čem mluvit," zavrtěl Magnus hlavou a odešel.Alec dohnal Magnuse u hlavních dveří. "Prosím, Magnusi!""Šel jsi za mým otcem. I když jsi věděl, že tě to bude něco stát.""Já to tak nechtěl.""Možná ne. Ale udělal jsi to," povzdechl si Magnus. "Aku cinta kamu." Podíval se Magnus Alecovi do očí. "Co to znamená?" Zeptal se Alec. "To znamená Miluji tě." Pak se otočil a opustil Institut.


Alec za ním hleděl se slzami v očích.