Vždycky najdu cestu, jak se k tobě vrátit - 9. kapitola

„Alec....On....On.....,“ vzlykala Izzy. „Nevím, jak to vysvětlit,“ začal Magnus. „Magnusi, náš bratr před náma sedí živý a zdravý. Viděli jsme jeho mrtvolu. Izzy ho našla v jeho domě mrtvého!“ Rozhodil Jace rukama a Izzy zabořila hlavu do Simonova ramena, ten jí konejšivě hladil po zádech. „To není Alec,“ snažil se to Magnus vyřešit s klidem, protože Alex se na ně podezíravě díval. „Vypadá ale úplně přesně jako on,“ argumentovala Clary. „Jo ale není to on. Jmenuje se Alex Trueblood,“ kývl hlavou k Alexovi. Izzy zvedla hlavu, otřela si slzy a tázavě se na Magnuse podívala. „Ještě jednou?“

„Alex Trueblood,“ zopakoval Magnus jméno. „Možná, že si ti nahoře s námi jenom hrají. Ale Trueblood bylo příjmení naší mámy za svobodna.“ Podívala se Izzy na muže sedícího u stolu. „Chceš říct, že by to mohl být on?“ Zeptala se Clary. „Teoreticky. Možná...,“ pokrčila Izzy rameny. „Magnusi,“ podíval se na něj Jace. „Co přesně sis tehdy přál?“ Magnus zavřel oči, vzpomněl si na večer po Jonathanově zatčení, kdy celá rodina trávila večer mimo New York a Max Lightwood spatřil padající hvězdu. „Abych ho mohl ještě jednou vidět,“ odpověděl Magnus a sklopil oči. „No zdá se,“ prohlásil Jace. „Že se ti to jakýmsi pokřiveným způsobem splnilo.“

„Pokud je to on,“ zamyslel se Simon. „Proč si nic nepamatuje?“

„Na jednu stranu je to dobře,“ zamyslela se Izzy. „Zamysli se, Simone. Ty by sis chtěl pamatovat vlastní smrt?“ Simon zavrtěl hlavou. „Asi bychom se měli vrátit a tvářit se přirozeně,“ poznačila Clary. „Pan Trueblood nás vraždí pohledem.“ Všichni se otočili a skutečně Alex Trueblood si je měřil podezíravým pohledem. „No,“ pokrčil Jace rameny. „Některé věci se nemění.“

„Vyřešeno?“ Zeptal se Alex, když se parta vrátila ke stolu. „Jo,“ přikývl Magnus. „A seznámíš nás?“ Zeptal se Alex. „Proč ne,“ pokrčil Magnus rameny. „Alexi, tohle jsou Jace Herondale, Clary Fray, Simon Lewis a Isabelle Lightwood. Jacei, Clary, Simone, Izzy, Alex Trueblood.“

„Těší nás,“ usmál se Simon. „Mě taky,“ ušklíbl se Alex. „Možná bychom našeho nového kamaráda, mohli vytáhnout do společnosti,“ nadhodil Jace. „To není dobrý nápad,“ protestoval Magnus. „Nemyslel jsem nějakej s vašich večírků. Spíš jen tak posedět na baru a pokecat o životě.“

„Já nejsem zrovna typ do společnosti,“ ozval se Alex. „Večírky a společenský akce to není noc pro mě. Plus moc nepiju. Teď omluvte vy mě,“ zvedl se a zamířil na toalety. „Zdá se mi to, nebo v něm něco z Aleca zůstalo?“ Nadhodil Jace. „Má jeho manýry, to je fakt. Výrazy v obličeji, protáčení očí, není společenský typ. Vzpomínám si, jak Alec se vždycky snažil vypařit co nejdřív to šlo.“

„Dobře, tak si na chvíli přiznejme, že je to on,“ nadhodil Simon. „Jak ho přinutíme si vzpomenout na jeho předchozí život?“

„Zkusit se musí všechno,“ pokrčil rameny Jace. „Až se vrátí, měníme podnik a jdeme do karaoke baru.“

„A ty umíš zpívat?“ Zeptal se pochybovačně Magnus a ostatní se rozesmáli.

„Vysvětlí mi někdo, proč jsem s váma vůbec chodil?“ Zeptal se otráveně Alex, když vešel do karaoke baru. „Ani jednoho z vás neznám. Možná tak Magnuse, vás ostatní znám kolik? Pět minut.“

„Tady je někdo nevrlej,“ usmívala se Clary. „Ani neumím zpívat!“ Zaúpěl Alex. „To nikdo, vel....“ Izzy se zarazila a Jace se po ní zhrozeně podíval. „Velká sranda to bude,“ dodala. „No já umím zpívat, Magnus tancovat. Nemusela by to bejt taková katastrofa,“ nadhodil Simon a zamířil k baru. „Co si dáte?“ Zajímalo barmana. „Rozjedem to, ne?“ Mrkl na ostatní Simon. Všichni kromě Alexe přikývli. „Co tu dělám?“ zaúpěl místo odpovědi. „Šestkrát tequillu,“ objednal Simon. „Pobavíme se,“ popadla Izzy Alexe za ruku a odtáhla ho na podium. „Ne! Já nechci!“ Protestoval. „Nekecej, a polez!“

„Nesnáším tě!“ Zavrčel Alex a Magnus, Simon, Clary a Jace vybouchli smíchy. „Tak co si dáme?“ Listovala Izzy výběrem. „Co kdybys něco vybrala a já se mezitím nenápadně vypařil?“ Navrhl Alex. „Zapomeň!“ Chytila ho za tričko. „Bude lepší, když jí poslechneš,“ tlemil se Jace. „Izzy jak něco popadne, tak nepustí!“

„Nemám začít žárlit?!“ Zeptal se Simon se smíchem. „To se nemusíš bát,“ ušklíbl se Alex. „Tvoje holka není můj typ.“

„Normálně bych se cítila uražená, ale dejme tomu,“ rozhodila Izzy rukama.

Zatímco Alex s Izzy se dohadovali o volbě písně, ostatní se přesunuli ke stolu. „Vážně si jste jistí, že to byl dobrej nápad?“ Zeptala se Clary. „Všichni jsme se shodli, že má Alecovy manýry. Věta Nesnáším tě! Nám to jenom potvrdila,“ pokrčil Jace rameny. „Já pořád nevím, jak se mám cítít,“ povzdechl si Magnus. „A věřím, že nejsem sám.“

„To nejsi,“ souhlasil Simon. „Stojí před námi, má jeho obličej, jeho oči, ale přesto to není on.“

Když Alex s Izzy skončili vytáhla na pódium Clary Jace. „Nebyla to taková katastrofa,“ usmála se Izzy na Alexe. „Zpíváš docela dobře.“

„Dobře,“ pousmál se Alex. „Uznávám, že to byla celkem sranda.“ A přesunul se na bar, tam seděl Magnus a popíjel z martini. „Je vedle tebe místo?“ Zeptal se Alex a kousl se do rtu. „Jistě,“ přikývl Magnus. „Zdá se, že nás čeká komedie,“ kývl hlavou na pódium. „To řekni ty mě,“ pokrčil Alex rameny. „Co to bude?“ Zajímal se barman, když došel k Alexovi. „No já....Um....“

„Dejte mu mochito. Na mě,“ otočil se Magnus na barmana. „Na zdraví, Alexi.“

„Na zdraví,“ přiťukl si Alex s Magnusem. „Hele, mrzí mě, že jsme tě sem vytáhli. Chápu, nemáš k nám důvěru. Jsme pro tebe parta úplně cizích lidí. Takže jestli chceš odejít, nikdo ti bránit nebude.“

„Neomlouvej se,“ zavrtěl Alex hlavou. „Občas není špatný vypadnout mezi lidi.“ Magnus najednou se přiblížil k Alexovi a políbil ho. Alexovi trvalo asi vteřinu než si uvědomil, co se děje. A odtáhl se. „Co to děláš?!“ Zvýšil hlas. „Já...Já....“ Polkl naprázdno Magnus. „Nevím, co mě to napadlo.“

„Já nejsem on!“ Zařval Alex. „Promiň,“ pípl Magnus. „Už to chápu, vytáhli jste mě, protože jste doufali, že jsem on. NEJSEM!!!“ Izzy, Jace, Clary a Simon stříleli pohledem z Alexe na Magnuse a doufali, že jim někdo z nich vysvětlí, co se právě stalo. „Jděte všichni do hajzlu!“ Doporučil jim Alex a odešel. Magnusovi se po tváři rozkutátely slzy. „Magnusi,“ chytila ho Clary za zápěstí. „Co se stalo?“ Magnus se na ní podíval očima zalitýma slzami. „Políbil jsem ho.“

„Cože?!“ Vykřikli Jace s Izzy současně. „Nevím, co jsem si myslel. Prostě jsem pocítil touhu ho políbit a....No vidíte sami, jak to dopadlo.“

„Skvěle! Prostě skvěle!“ Rozhodil Jace rukama. „Jacei, to není Magnusova vina,“ obořila se na něj Clary. „Přesně,“ souhlasila Izzy. „Není to ničí vina.“

Za Alexem třískly dveře jeho bytu. Ani se nenamáhal s rozsvěcováním. Po tmě vešel do ložnice a padl do postele. Zíral do stropu a nemohl usnout, hlavou se mu vířily myšlenky jako splašené. Usnout se mu podařilo až nad ránem.

Alex ve snu viděl sám sebe, jak vchází do Hunter´s Moon a přesto věděl, že to není on. Zdálo se mu, o Alecu Lightwoodovi.

Alec vešel do kavárny, kde měl sraz se svými sourozenci. Tu nevydařenou noc musel spláchnout kofeinem. Co si vůbec myslel? Lézt Morgensternovi do postele!Seš idiot, Lightwoode! Nadával si. „Co to bude?“ Zajímalo sympatickou barmanku, která se na něj usmála a sjela ho pohledem. Jasně, že mě poznala, kdo taky ne, že jo?! „Černou kávu, mlíko, cukr,“ objednal si. „Jméno?“ Usmála se. „Alec,“ odpověděl a oplatil jí úsměv. Vzal si kávu a usadil se ke stolu. Rozhlížel se, jestli neuvidí známé tváře, ale po Izzy a Jaceovi ani památky. Nechal přes židli, přehozenou bundu a odskočil si na záchod. Když se z něj vracel, někdo do něj vrazil a polil ho kafem. „Nemůžete dávat pozor?!“ Obořil se Alec na muže. „Omlouvám se,“ vyhrkl ze sebe Magnus omluvu. „Nic se nestalo,“ ujistil ho Alec, když si všiml, že vypadá jako spráskaný pes.

Alec vytáhl telefon a zavolal Izzy, jestli by mu nepřinesla čisté tričko. Když zavěsil objevila se u něj barmanka. „Pane Lightwoode, prosím,“ podávala mu čisté firemní tričko. „Doufám, že vám bude.“

„To nemuselo být,“ usmál se Alec. „Už jsem volal sestře, jestli by mi něco nepřinesla. Ale děkuju.“

Alex otevřel oči a podíval se na budík. 4:35. „Proč?“ Zašeptal do ticha. „Proč se mi zdá tohle? To není můj život!“ A kdo je sakra Morgenstern?!