Vždycky najdu cestu, jak se k tobě vrátit - 7. kapitola

Zdálo se, že se věci dají změnit k lepšímu. Tedy alespoň některé. Clary získala vedlejší roli v připravovaném seriálu, Jace a Izzy byli povýšeni, Simonovi a Rock Solid Pandase podařilo nasmlouvat měsíční šňůru koncertů. Maryse a Luke byli jak dva zamilovaní puberťáci. Jace, Izzy a Max občas jen vrtěli hlavou.

Magnus se zavřel se svými návrhy ve své kanceláři. Chtěl se ponořit do práce. Večer se měl sejít s Jacem, Clary, Izzy a Simonem. Že prý bude oslava. Magnus se vymlouval, že jim nechce dělat křena, ale Izzy ho nakonec ukecala. Povzdechl si a podíval se na fotku v rámečku na pracovním stole. Byl na ní Alec zachycený na párty po jedné z jeho přehlídek. Ani nevěděl, že ho Magnus fotil. „Chybíš mi, lásko,“ pohladil fotku a po tváři mu stekla osamnělá slza. Do kanceláře nakoukla Cat. „Napadlo mě, že budeš potřebovat soukromí,“ pousmála. Z pohledu na Magnuse se jí tříštilo srdce na milion kusů. „Pojď sem,“ objala ho. „Tolik mi chybí!“ Vzlykal jí Magnus v náručí. „Já vím,“ hladila ho Cat konejšivě po zádech. „Cos vlastně chtěla?“ Zvedl k ní Magnus opuchlé oči. „Pochybuju, že jsi přišla, abys mě utěšila.“

„To taky,“ pousmála se Cat. „Vím, že dneska jdeš s Izzy a ostatníma. Ale blíží se Ragnorovi narozeniny, tak mě napadlo. Někdo tu zmiňoval nově otevřené knihkupectví. Tak tam chci nakouknout. Nechceš jít se mnou? Přece jen znáš Ragnora asi líp. A přijdeš na jiný myšlenky. Tak že bychom tam zítra nakoukli?“

„Tak dobře,“ souhlasil Magnus.

Když Magnus vešel do baru, kam ho pozvala Izzy. Našel tam nejen Izzy, Simona, Clary s Jacem ale i Maryse s Lukem. „Ahoj,“ pozdravil je. „Ahoj Magnusi, jsme rádi že jsi dorazil,“ přivítala ho Maryse. „Já děkuji za pozvání. Nemuseli jste,“ sklopil oči. „Magnusi,“ chytila ho Maryse za ruce. „I když už tady můj syn není. Vždycky budeš součást týhle rodiny. Vždycky.“

„Děkuju Maryse,“ usmál se Magnus. „Ani nevíš, co to pro mně znamená.“ Bavili se, smáli se. Probírali nejnovější drby z módního a hereckého prostředí. „Skočím si na bar,“ usmál se omluvně Magnus a odešel si stoupnout k baru. Ani si nevšiml lítostivých pohledů, se kterými za ním zbytek stolu otočil. „Co to bude?“ Zajímalo sympatickou barmanku. Kaelie. Jak si mohl Magnus přečíst ze štítku. „Whiskey.“

„To bude na mě,“ ozval se vedle Magnuse drsný hlas. „A nalij mi taky. Přece takovej fešák nebude pít sám,“ mrknul na Magnuse blonďatý dlouhán. Magnus protočil očima. „Díky, ale svoje pití si zaplatím sám. Nejsi můj typ!“ Odtáhl se Magnus. „Nedělej fóry,“ přitáhl se blonďák blíž. „Jsem zadaný!“ Vymlouval se Magnus. Lež jako věž , pomyslel si hořce. „To mi ale vůbec nevadí.“

Luke se otočil, aby se podíval, kde je Magnus a aby si s ním v případě nouze došel promluvit. Vysoký asiat nesl ztrátu svého přítele těžce. Všichni tím trpěli, ale Magnus trpěl uvnitř a nedával to na sobě znát. Když spatřil, že Magnus u baru není sám a obtěžuje je jakýsi chlap, zvedl se. „Omluvte mě,“ naklonil se k Lightwoodovým a Clary se Simonem. „Já nechci! Čemu z toho, že nechci jsi nerozumněl?!“ Bránil se Magnus. „Nedělej fóry, princezno!“ Ušklíbl se blonďák. „Hej!“ Křikl na blonďáka Luke. „Okamžitě ho nech na pokoji!“

„Klid dědo, my jen tak blbneme,“ usmál se blonďák. „Řekl ti ne. Tak ho nech na pokoji.“

„Co se do toho vůbec pleteš, dědku? To je mezi mnou a tímhle krasavcem.“

„No nechtěl jsem to dělat,“ mrknul Luke na Magnuse. „Ale nedáváš mi na výběr, mladej!“ A vytáhl odznak. „Kurva!“ Spadla blonďákovi čelist. „Luke Garroway, policie města New York.“ Blonďák zbledl jako stěna. „Já..Já...Nechtěl jsem...Nevěděl jsem...Nechtěl jsem žádný problémy.“

„Tak odsud koukej zmizet, nebo je mít budeš,“ houkl na mladíka Luke a když blondýn zmizel. Otočil se na Magnuse. „Jsi v pořádku?“ Magnus přikývl. „Vrátíš se za náma ke stolu nebo....?“

„Chci jít domů!“ Pípl tiše Magnus. „Dobře. Máme jít někdo s tebou?“ Magnus zavrtěl hlavou. „Chci být sám.“

Cat s Magnusem se postavili před obchod, když v tom se Cat rozezvonil telefon. „Emmo?“ Ohlásila se do telefonu. „Já na to úplně zapomněla,“ zhozila se. „Jo. Jsem tam za deset minut. Ahoj.“ Magnus se po ní překvapeně otočil. „Magnusi, promiň. Budu muset. Úplně jsem zapomněla, že máme s Emmou naplánovanej jeden projekt, co vážně nepočká.“

„No co se dá dělat,“ povzdechl si Magnus. „Tak sem můžeme skočit jindy.“

„Ale no tak,“ našpulila Cat rty. „Když už jsi tady, tam tam nakoukni. A vyber Ragnorovi něco pěknýho.“ Magnus si povzdechl a vstoupil dovnitř.

Zvoneček nade dveřmi zacinkal, jak je Magnus otevřel. Vstoupil do útulného malého knihkupectví. Podél stěn se táhly police po strop zarovnané knihami, uprostřed obchodu stály dva stojany s knihami a mezi nimi velký stůl zarovnaný knihami. „Hned jsem u vás,“ ozval se zezadu mužský hlas. Magnus se pro sebe pousmál a začal si procházet knihy. Ragnor měl rád historické romány. Zrovna listoval jednou knihou, když se mužský hlas za ním ozval znovu. „S čím vám můžu pomoct?“ Magnus se s knihou v ruce otočil a ztuhnul. Poklesla mu brada. „Alexandře.“ A svět před ním zčernal.

Vysoký, černovlasý prodavač s lískovýma očima, měl co dělat, aby svého zákazníka chytil do náruče dřív, než se sesype na podlahu. „Kdo jsi? A odkud znáš moje jméno?“ Nakrčil čelo. Povzdechl si a odnesl bezvládného Magnuse do svého bytu, který měl v patře nad obchodem. Aby měl alespoň pohodlí, než se probere. Opatrně ho položil na gauč a posadil se do křesla naproti. Na tváři mu pohrával drobný úsměv. Ten zákazník byl docela hezký. Jediné, co ho v tuhle chvíli zajímalo, odkud ho zná. Protože ho nikdy v životě neviděl.

Magnus se zavrtěl a otevřel oči. Musel několikrát zamrkat, aby si jeho oči přivykli na světlo. „Tak už jsme se vyspinkali?“ Magnus ztuhnul a otočil se po hlase. „Kde...Kde to jsem?“ Zeptal se. „U mě v bytě,“ pokrčil prodavač rameny. „Malinko sis usmyslel, že mi omdlíš uprostřed obchodu.“

„Omlouvám se,“ sklopil Magnus oči. „V pohodě,“ mávl prodavač rukou. „To se stává. Tady,“ podal Magnusovi skleničku s vodou. „Napij se. Bude ti líp.“ Magnus jí přijal a pousmál se. „Děkuju.“ A pomalu se posadil, hlava mu třeštila a ještě se úplně nevzpamatoval ze šoku, že před ním sedí Alec Lightwood. „Než jsi omdlel,“ začal prodavač. „Oslovil jsi mě Alexandře.“ Magnus přikývl. „Odkud znáš moje jméno? Protože já tě neznám a jsem si jistý, že na takovýho fešáka bych si pamatoval.“ Zřejmě ne, napadlo hořce Magnuse. „Asi jsi mi jen někoho připomněl,“ odpověděl Magnus. „Aha,“ pousmál se prodavač. „A koho?“

„Aleca Lightwooda,“ odpověděl Magnus. „Neznám. A co tvoje jméno? Abych ti neříkal, Ten, co mi omdlel v obchodě.“

„Jsem Magnus. Magnus Bane.“

„Těší mě, Magnusi. Já jsem Alex Trueblood.“

„Taky mě těší. Asi bych měl jít,“ zvedal se Magnus. „A jsi v pohodě? Nemám někomu zavolat, aby tě vyzvedl?“ Strachoval se Alex. „Zvládnu to. A děkuju za všechno.“

„Za nic,“ zavrtěl Alex hlavou.