Vždycky najdu cestu, jak se k tobě vrátit - 6. kapitola

Lightwoodovi, Magnus, Clary, Simon a Robertova přítelkyně Anna Marie se pustili do práce při vyklízení Alecova domu. Magnus vystoupal po schodech nahoru do Alecovy ložnice. Musel se pousmát. Vedle fotky rodiny měl Alec na stolečku i jejich společnou fotku ze Silvestra. Fotila je Izzy. Oba šťastní, usměvavý. Magnusovi po tváři stekla osamnělá slza. „Miluji tě, Alexandře. Moc mi chybíš!“ Magnus ucítil, jak mu někdo položil ruku na rameno. Otočil se, stála za ním Maryse. „Moc vám to slušelo,“ usmála se. „Děkuju,“ pousmál se Magnus. „Nech si jí.“ Magnus se na ní vděčně usmál. „Nechám tě tady.“ Chtěla Maryse odejít. „Zůstaň,“ zarazil jí Magnus. Společně začali vyhazovat věci z Alecovy skříně. „Ani nemám srdce ty věci vyhodit. Vždyť jen ty obleky stály majlant.“ Povzdechla si Maryse. „Tak je schovej pro Maxe,“ navrhnul Magnus. „To je dobrý nápad.“ Maryse otevřela šuplík nočního stolku a začala odtamtud vytahovat věci, zatímco Magnus skládal Alecovo oblečení do krabic. Maryse vytáhla noviny. „Co to...“ Když je rozevřela vykulila oči a zalapala po dechu. „Maryse? Jsi v pořádku?“ Staral se Magnus. „Nemusíš to dělat, jestli to nezvládáš.“

„Ne to ne....Myslím, že vím, kdo zabil Aleca!“ Magnus vykulil oči. „Cože?! A kdo?“

„Jonathan Morgenstern.“ Otočila k Magnusovi noviny. Byli to noviny s fotkami, kde Alec vráží Jonathanovi facku. „Ty myslíš, že se chtěl pomstít za facku?“ Zvedl Magnus tázavě obočí. „Strhl se kolem toho skandál, ze kterýho Jonathan nevyšel jako vítěz. Ale byl zesměšněný, plus byl do Aleca zamilovaný. A když Alec začal chodit s tebou....“

„Jonathan začal žárlit. Zabil Aleca ze žárlivosti.“

„Přesně tak,“ přikývla Maryse.

Maryse s novinami v ruce postupovala policejní stanicí ke kanceláři detektiva Garrowaye. Zaklepala a nakoukla dovnitř. Luke se svou kolegyní Ollie právě něco u stolu řešili. „Paní Lightwoodová,“ usmál se Luke. „Pojďte dál.“ Maryse vstoupila do kanceláře a kývla na pozdrav Ollie. „Posaďte se. Kávu? Čaj?“ Zajímal se Luke. „Nechci nic, děkuju,“ odmítla. „Tak co vás k nám přivádí?“

„Myslím si, že vím kdo zabil mého syna.“ Sklopila oči. „Co vás k téhle myšlence přivedlo?“ Zeptala se Ollie. „Tenhle článek,“ rozložila Maryse noviny. „Vyšel jen dva dny před tím než byl Alec zabit. Alec byl kvůli němu rozrušený.“

„Pěkná rána,“ přisadila si Ollie. „Ten druhý je Jonathan Morgenstern. Byl do Aleca zamilovaný, jenže Alec ho odmítl. A krátce na to začal chodit s Magnusem Banem. Tohle se odehrálo v době, když už spolu Alec s Magnusem chodili.“

„Žárlivost jako motiv k vraždě. Něco na tom je,“ pokýval hlavou Luke. „Prověříme to.“

Clary pomáhala Jocelyn s nádobím, zatímco mužská část rodiny sledovala fotbalové utkání. Když se domem rozezněl zvonek. „Dojdu tam,“ zvedl se Valentine. Otevřel dveře a na prahu stáli dva policisté. „Přejete si?“ Zeptal se Valentine. „Jsem detektiv Luke Garroway a tohle je moje kolegyně Olivia Wilson, vyšetřujeme vraždu Alexandera Lightwooda. Mohli bychom mluvit s vaším synem?“ Valentine přikývl a ustoupil jim. „Pojďte dál.“ A uvedl policisty do obývacího pokoje, kde byl zbytek rodiny. Jonathan lehce zblednul. Najednou si nepřipadal tak pevný v kramflecích. Ale musel to dohrát do konce. Nebylo cesty zpátky. „Jonathane, detektiv Garroway a jeho kolegyně by s tebou rádi mluvili o Alecovi.“ Oznámil mu Valentine. Jonathan nasadil falešný úsměv. „Ptejte se!“

„Jak dobře jste se s panem Lightwoodem znal?“ Zeptala se Ollie. „Pracovali jsme pro konkurenční agentury. Párkrát jsme se setkali na akcích. Moc jsme spolu nemluvili,“ pokrčil Jonathan rameny. „Ale prosím tě, brácha. Každej věděl, že seš do něj zamilovanej,“ ušklíbla se Clary. Jonathan měl stochutí jí zaškrtit. „My víme,“ podívala se na Clary Ollie. „Tohle nám řekla Maryse Lightwoodová. Co nám k tomu řeknete, pane Morgensterne?“

„No fajn,“ rozhodil Jonathan rukama. „Jednou jsme se spolu vyspali. Když jsem se mu chtěl dostat do kalhot po druhý, tak mi vrazil facku. Nic víc nebylo.“

„Jak jste reagoval na vztah Aleca Lightwooda a Magnuse Banea?“ Pokračovala Ollie. „Bylo mi to jedno,“ protočil Jonathan očima a koutkem oka viděl, jak si Clary vložila hlavu do dlaní. Jestli cekne! Napadlo v duchu Jonathana. „Dobře a kde jste byl mezi osmou a devátou v den kdy došlo k vraždě Aleca Lightwooda?“ Položil otázku Luke. „S kolegou jsme připravovali materiály pro nadcházející přehlídku,“ odpověděl Jonathan. „A jméno toho kolegy?“

„Sebastian Verlac.“

„Tak vám děkujeme, pane Morgensterne. To bude všechno. Hezký zbytek dne.“

„Lže jak když tiskne,“ oznámila Ollie Lukovi, když nasedli do auta. „Já jsem si všiml. Na všechno měl hned odpověď. On ho zabil Ollie, jen mu to nemůžeme dokázat.“

„Přece musí zpanikařit a udělat chybu,“ napadlo Ollie. „To je fakt. Počkáme si. Zavolej Alaricovi, aby proklepl to jeho alibi.“

Jonathan se po odchodu policistů zabouchl v koupelně a vytočil Sebastiana. Čau, co je? Ohlásil se do telefonu Sebastian. „Teď je to na tobě kámo, byli tady policajti. Až se tě přijedou zeptat, dělali jsme spolu na přehlídce.“

Spolehni se!

Clary šla nahoru do svého pokoje, když zaslechla rozhovor z koupelny. Zarazila se a zalapala po dechu. On ho zabil! On ho vážně zabil! Chtěla zmizet ve svém pokoji, když Jonathan vyšel z koupelny. „Tys nemohla držet jazyk za zuby, co?“ Vyštěkl po ní. „A tys ho zabil! Zabil jsi Aleca!“ Vrátila mu to, když si uvědomila co řekla, zakryla si pusu. „Správně, zabil jsem ho,“ ušklíbl se ďábelsky Jonathan. „Proč?“ Třásl se Clary hlas. „Těch důvodů bylo trochu víc. Jeho vztah s Magnusem, ten debilní článek. Měl být můj! Takže když jsem ho nemohl mít já. Tak ať ho nemá ani Magnus Bane.“

„Jsi šílenec!“ Křikla Clary. „Neřvi, ségra!“

„Máš pravdu, nebudu. Jdu na policii!“ Jonathan byl ale rychlejší a chytil jí za ruku. „Co to děláš?!“ Vyjekla Clary. „Nikam nepůjdeš! Už jsem řekl Sebastianovi, že pro svoje bezpečí nebudu váhat zabít dalšího člověka.“

„Ne! Ne! Pusť mě!“ Bránila se Clary. „Pomoc...!“ Jonathan jí přikryl pusu dlaní. „Drž hubu, ségra!“ A táhl bránící se Clary do svého pokoje, kde za nimi zamkl. „Okažitě mě pusť, vrahu!“ Prskla Clary, když jí pustil, aby za nimi mohl zamknout. „Zapomeň, sestřičko!“

„A co teď? Taky mě zabiješ?!“ Jonathan se přehraboval v šuplíku. „Tady ho máme!“ Usmál se spokojeně. A otočil se na Clary. „Tebe zabít? Ne. Tobě bych neublížil, sestřičko!“

„Tak co...“ Nedopověděla. Jonathan jí na ústa přitiskl kapesník načichlý chloroformem. „Sladké sny, ségra. Nebudu riskovat, že budeš někde chodit a žvanit.“

„Volal Alaric,“ otočila se Ollie na Luka. „Sebastian Verlac potvrdil Jonathanu Morgensternovi alibi.“

„Potvrdit je mohl. Ale něco mi tu smrdí,“ odpověděl Luke. „Takže pořád věříš, že Jonathan Morgenstern je náš člověk?“

„To si piš,“ přikývl. „Hele!“ Drbnul Luke do Ollie. Jonathan Morgenstern právě opustil dům a nebyl sám. V náručí nesl bezvládnou zrzku. „Myslíš, že jí zabil?“ Podívala se Ollie na Luka. „Nevypadá to,“ zavrtěl Luke hlavou. „Spíš se jí chce zbavit. Zdá se, že Clary Fray slyšela něco co slyšet neměla.“

„Domluvu Jonathana a Sebastiana o poskytnutí alibi na dobu vraždy Aleca Lightwooda.“

„Přesně tak. Jedeme za ním.“ Luke a Ollie se nenápadně drželi za autem Jonathana Morgensterna. A zavolali si o posily.

Clary otevřela oči. Ruce a nohy měla pevně svázané a puse měla roubík. Vyšvihla se do sedu. „Ale dobré ráno, ségra! Vyspinkaná?“ Ušklíbl se Jonathan. Jonathan zastavil u kraje vozovky a vystoupil. Otevřel zadní dveře a vytáhl Clary roubík. „Co chceš dělat?“ Zeptala se Clary třesoucím se hlasem. „No rozhodně tě nenechám volně pobíhat. Víš toho až příliš!“

„Nemůžeš mě držet zavřenou věčně! Policie přijde na to, žes lhal!“

„To nech na mě!“ Odpověděl jí.

Po několika hodinách cesty si Jonathan všiml ve zpětném zrcátku policejních majáků. „Do prdele!“ Zaklel a dupl na plyn. Nemohl jim ujet, z protější strany se řítilo víc policejních vozů. „Zdá se,“ otočil se na Clary. „Že se svým kamarádem, přece jen brzy setkáš.“

„Co chceš dělat?“ Vyjekla Clary. Jonathan strhnul volat a auto dostalo smyk. „Do basy nejdu!“

„Tak si neměl zabíjet, Aleca!“ Argumentovala Clary. Jejich auto se prokličkovalo mezi policejními vozy. „Jonathane!“ Vyjekla Clary, když si před nimi všimla uzavírky. Jonathanovo auto na štěrku dostalo smyk, vyjelo ze silnice a zůstalo stát na střeše.

Luke zastavil auto. „Sakra!“ Rozběhl se k Jonathanovu autu. Jonathan se právě soukal ven okýnkem. „To se vám ten výlet, moc nevyplatil co?!“ Ušklíbl se Luke. „Kruci!“ Zamumlal tiše Jonathan, když ho Luke vytahoval na nohy. „Tak co?“ Podíval se na kolegu, který vytahoval Clary. „Žije!“ Dostalo se mu odpovědi. „To máte štěstí,“ ušklíbl se Luke směrem k Jonathanovi. „Dvojnásobná vražda by vám v kariéře moc neslušela. Jonathane Christophere Morgensterne jste zatčen za vraždu Alexandera Gideona Lightwooda a za únos a ublížení na zdraví Clarissy Adele Fairchild.“ Bylo po všem.

O několik týdnů později se Clary, Izzy, Max, Jace, Simon, Magnus, Maryse a Luke. Bylo to zvláštní, během vyšetřování mezi Maryse a Lukem přeskočila jiskra. Takže spolu začali chodit. Seděli na kopci za New Yorkem a užívali si ten báječný klid. Izzy zaklonila hlavu a podívala se na hvězdnou oblohu. „Myslíte, že tam někde je?“ Zeptala se. „Ano,“ přikývla Maryse. „A je šťastný, že jsme tu všichni pohromadě.“

„Podívejte,“ všiml si Max. „Padá hvězda.“

„Tak to bychom si měli něco přát!“ Usmál se Jace a objal Clary kolem ramen.