Vždycky najdu cestu, jak se k tobě vrátit - 3. kapitola

Alec doprovázel Magnuse domů. „Chceš jít nahoru?“ Nabídl Magnus Alecovi. „Rád,“ souhlasil Alec. Magnus odemkl a pustil Aleca jako prvního. „Vítejte, pane Lightwoode.“ Magnus jim nalil whiskey. „Tak asi popojedem, ne?“ Navrhl. „Proč ne?“ Pokrčil Alec rameny. „Škoda končit tak krásný večer.“ Magnus s Alecem seděli na gauči, upíjeli ze svých drinků a vzájemně se dívali do očí. Magnus překonal malou vzdálenost a přitiskl svoje rty na ty Alecovy. Alec odložil sklenku a přitáhl si Magnuse blíž. Ani nevěděl jak se dostali do Magnusovi ložnice. Když narazil prsty na Magnusův pásek u kalhot zarazil se. Tohle nechtěl! Magnus pro něj nebyl jen povyražením na jednu noc. To co cítil bylo silnější. „Udělal jsem něco špatně?“ Zeptal se Magnus, když si všiml, že se Alec odtáhl. „Ne,“ zavrtěl Alec hlavou. „Jen...Tohle nechci....Teda chci, ale ne takhle...“

„Rozumím ti,“ usmál se Magnus a pohladil ho po tváři. „Nejsi pro mě povyražením na jednu noc. Cítím k tobě něco, co jsem už dlouho k nikomu necítil,“ pokračoval Alec. „Mám to stejně, Alexandře. A nechci nic uspěchat.“ Alecovi se ulevilo, že to Magnus cíti stejně jako on. „Takže co kdybychom šli spát?“ Navrhnul Magnus. „Dobře,“ přikývl Alec. „Takže...Asi...Bych měl....No....Kde....“ Alec si připadal jako idiot. Nebyl schopný ze sebe vymáčkout kloudnou větu a alkohol za to nemohl. „Můžeš zůstat tady,“ přerušil jeho koktání Magnus. „Ta postel je dost velká. Pohodlně se a ní vyspíme oba.“

Aleca probudilo cinkání nádobí. Opatrně se posadil, protože věděl, že prudkým pohybem by ničemu nepomohl. V duchu proklínal kocovinu, kterou měl. Načež se schoulil zpátky do peřin. „Nechte mě umřít!“ Zamumlal do polštáře. Dveře ložnice se otevřely a dovnitř vešel Magnus, nesl sklenici vody a dva aspiriny. „Napadlo mě, že je budeš potřebovat.“

„Díky,“ usmál se vděčně. Magnus mu pomohl zpátky do sedu a podal mu prášky a vodu. „Bude ti líp. Zvládneš snídani?“

„Jo, díky moc. Nemusel sis se mnou dělat starosti.“

„To nebyly žádný starosti,“ mávl nad tím Magnus rukou. „Nevěděl jsem, co normálně snídáš. Tak jsem toho udělal víc,“ přiznal Magnus. „Magnusi, to je jak pro královskou rodinu,“ okometoval Alec stůl s míchanými vajíčky, slaninou, tousty, pečivem, ovocem. „No hostím, velkou rybu v rybníce modelů a modelek.“

„Zas jsi to nemusel přehánět,“ zavrtěl Alec hlavou. „Kafe, čaj?“ Zeptal se Magnus. „Kafe, díky.“

Po snídani zastihl Aleca telefonát od Izzy. „Ahoj Izzy.“

Ty taky žiješ?! Začala Izzy s otázkou. „Představ si, že jo!“

Můžeš mi vysvětlit, kam ses po půlnoci zdejchnul?

„Izzy, jsem v pořádku. Přespal jsem u Magnuse,“ protočil Alec očima a Magnus musel zakrýt pobavený úsměv v hrnku s kafem. Jo tak u Magnuse! Pane jo!

„Izzy!“ Zaúpěl Alec. No ale proč ti volám. Nečekaně se mi u dveří zjevila máti. Takže koukej zvednout ten svůj zadek. Máme s ní slavnostní oběd.

„Kde?!“ Zeptal se Alec. Pošlu ti adresu. „Co bys řekl, kdybych tě jako poděkování za snídani pozval na oběd? Je teda rodinej, ale jak znám Jace a Izzy tak si s sebou přivedou Simona a Clary.“

„Rád poznám tvojí rodinu,“ souhlasil Magnus.

Alec s Magnusem vešli do restaurace jejíž adresu poslala Alecovi Izzy. Přesně jak Alec předpokládal. Spolu s jeho matkou, Maxem, Jacem a Izzy, u stolu seděli i Clary a Simon. „Ahoj lidi,“ usmál se Alec. „Alecu!“ Zdravili ho všichni nadšeně. „Tohle je Magnus,“ kývl hlavou ke svému doprovodu. „Magnusi, Izzy a Jace znáš. Jinak tohle je moje mamka a brácha Max.“

„Rád vás poznávám,“ usmál se Magnus. „My tebe taky.“ Alec s Magnusem se usadili a vzápětí k nim dorazil číšník. Všichni si objednali a číšník odešel. „Magnusi,“ oslovila ho Maryse. „Jak jste se vlastně s naším Alecem seznámil?“ Magnus zrudnul jako rak a málem zajel studem pod stůl. „Mami!“ Zaúpěl Alec. „No co? Můžu se snad zeptat, ne?“

„No...Já,...,“ sklopil Magnus oči. „Tak nějak....“

„Do mě vrazil a polil mě kafem,“ dokončil to za Magnuse Alec. „Docela trapas,“ ušklíbl se Max. „Nedělal jsem z toho vědu,“ mávl nad tím Alec rukou. „To se může stát každýmu. Ale Magnus z toho byl nešťastnej.“ Dorazil číšník s objednanými nápoji. „Vybrali jste něco na jídlo?“ Zeptal se. Všichni mu nadiktovali svoje objednávky a obsluha odešla. „Jasně, zvlášť když jsem se od Maii pak dozvěděl, koho jsem to vlastně polil,“ přiznal barvu Magnus. „Počkej,“ zarazila ho Izzy. „Ty děláš módního návrháře a Aleca jsi nepoznal?“ Rozesmála se. „No nepoznal,“ přiznal Magnus s úsměvem. Číšnik jim přinesl objednané pokrmy. „Nechte si chutnat.“

„Děkujeme.“

Alecův stůl si vychutnával svoje jídlo, když se vedle Aleca ozvalo odkašlání. Alec zvedl oči od svého steaku. Vedle něj stál muž v obleku. „Přejete si?“ Zeptal se Alec otráveným tónem. Novinář, ani člověka nenechají v klidu najíst! To už přestal jíst i zbytek a čekali co bude. „Jste Alec Lightwood?“ Zeptal se muž. „To bych byl. Otázka zní kdo jste vy a co chcete?“

„Jmenuji se Steven Coleman a píšu pro časopis Fantastic Man. Když jsem vás tu uviděl, napadlo mě...Naše čtenáře by určitě zajímalo...“

„Tady vás zastavím Stevene....Můžu vám tak říkat?“ Zeptal se Alec. Steven přikývl. „Když jste říkal, že jste mě tu viděl, tak určitě i vidíte, že tu nejsem sám.“ Steven přikývl. „Výborně. Chci strávit klidný čas se svojí rodinou. Takže kdybyste byl tak laskav a nechal mě se v klidu najíst. Byl bych vám neskonale vděčný.“

„Byla by to jenom chvilička a....“ Snažil se Steven. „Dobře,“ ušklíbl se Alec. „Slušně to nešlo. Je mi jedno co vaši čtenáři chtějí nebo nechtějí. Nebo co chcete vy! Pro mě je momentálně důležitý co chci já. A já se chci v klidu najíst. Takže zvedněte tu svojí prdel a vypadněte!“ Zařval Alec až se po něm začali lidi otáčet. Výborně! Další pozornost! Novináři mizerný! Steven couval do uctivé vzdálenosti a Alec mu za to byl neskonale vděčný, protože ještě kdyby ještě chvíli dorážel, s chutí by ho kopnul někam. „Hezký Alecu,“ zvedl Max palec nahoru. „Hyeny! Ani člověka najíst nenechají! Už vidím ten článek a ty titulky,“ uchechtl se Alec. „Slavný model Alec Lightwood je drzý, nevychovaný spratek, kterého zajímá jen jeho kariéra. A jeho ego je tak velké, že si nevidí ani na špičku nosu.“ Společnost kolem stolu se rozesmála, čímž se uvolnilo napětí.

Přesně jak Alec předvídal ve Fantastic Man ho vylíčili v těch nejhorších barvách. S nevěřícným kroucením hlavy, časopis zahodil do nejbližšího odpadkového koše. „Já si to chtěl přečíst.“ Chtěl ho zastavit Magnus. „Jo? Abys pak mohl vykládat, chodil jsem s Alecem Lightwoodem ale rozešli jsme se protože je to hroznej egoista, myslící jen na sebe?“

„Máš pravdu. Znám tě líp,“ přikývl Magnus. „No právě,“ usmál se Alec a políbil Magnuse na tvář. „Za měsíc mám přehlídku, doufám, že přijdeš.“

„To je toho 18?“ Zeptal se Magnus. „Jo, proč?“ Opáčil Alec. „Tak to je smůla,“ kousl se Magnus do rtu. „Ten datum letíme s Cat a Ragnorem do Vancouveru. Máme tam předváděčku. Promiň.“

„No co se dá dělat,“ pokrčil Alec rameny. „Vynahradím ti to,“ slíbil Magnus. „Tak to už je košile, přehlídka. Narůstá vám to, pane Bane.“ Zasmál se Alec. „Mám smůlu na partnery,“ povzdechl si Magnus. „Co na to říct?!“ Rozhodil rukama. „Tak tohle už nikdy nevyslovuj!“ Přitáhl si Alec Magnuse do náruče a vášnivě ho políbil. „Protože ty jsi s partnerem vyhrál loterii! Někteří by vraždili za to, aby mohli být na tvém místě.“

„Tohle zas nevyslovuj ty! Je to děsivý!“

Alec si na večírku po přehlídce přišel jak kůl v plotě. Jace hned odtáhla Clary a Izzy Simon. Vyměnil si pár zdvořilých slov s několika lidmi. Nejvíc se však zdržoval u švédských stolů, které se prohýbaly pod nánosy jídla. A upíjel šampaňského. „Zase sám?“ Postavil se vedle něj Jonathan. „Ne,“ zavrtěl Alec hlavou. „Jsou tu Izzy a Jace,“ odpověděl s úšklebkem. „Všiml jsem si jich. Jace se snaží dostat sestře pod sukni a Simon se baví s Izzy o vystoupení Rock Solid Panda. Takže mi bylo jasné, že Alec je zase někde sám,“ usmál se Jonathan. „Náš nejlepší model by neměl být sám. Někdo by se mu měl věnovat, říkal jsem si.“

„Dej si odchod, Morgensterne!“ Odpálkoval ho Alec.

Alec se vypařil na balkon. Potřeboval trochu čerstvého vzduchu. Opíral se o zábradlí a hleděl na večerní New York. Vzpomněl si na Magnuse a jeho polibek na rozloučenou, když se na letišti loučili. Náhle ucítil jak se mu něčí ruce snaží dostat pod košili. Alec se dotyčnému v náručí otočil. „Jonathane!“ Odstrčil ho Alec od sebe. „Co to děláš?!“

„Klid, Alecu. Já vím, že to chceš!“ Zašeptal mu Jonathan do ucha. „Jsem zadaný!“ Vpálil mu Alec do tváře. „To mi vůbec nevadí,“ usmál se Jonathan. „Ale mě jo. Takže si dej odchod!“ Jonathan si ale místo toho Aleca přitáhl k sobě blíž. „Co to děláš?! Dej ze mě ty prac...Ummmmm.“ Alec umlkl, když mu Jonathan nacpal do úst svůj jazyk a začal ho líbat. Alec zůstal jako přimražený, ale nakonec sebral veškerou sílu a jednu Jonathanovi vrazil. „Aú!“ Chytil se Jonathan za tvář. „Ne...Ne...Nedotýkej se mě! Vůbec na mě nemluv! Nikdy! Nikdy mezi námi nic nebude, rozumíš tomu?!“ Než Stačil Jonathan něco říct, zmizel Alec v domě. Izzy a Jace našel v švédských stolů. „Odcházím!“ Oznámil jim suše a než stačili něco říct, byl pryč.