Vždycky najdu cestu, jak se k tobě vrátit - 2. kapitola

Magnus seděl u svého obvyklého stolu s očima zavrtanýma do desky. Nejradši by se neviděl, kdyby se někdo dozvěděl, že polil kafem největšího modela, nedali by mu ani na chvíli pokoj. Když se najednou odsunula židle a někdo se před něj posadil. Magnus zvedl oči a uviděl Aleca s úsměvem na tváři. „Klidně mě seřvěte. Dneska se mi už nic horšího stát nemůže.“

„Opravdu se nic nestalo. Já vám nic nevyčítám.“

„Opravdu?“ Zeptal se Magnus s nadějí v hlase. „Opravdu,“ přikývl Alec. „Jsem Alec,“ představil se. „Magnus,“ přijal Magnus nabízenou ruku. „A já vím.“

„Jasně,“ ušklíbl se Alec. „Bylo by divný, kdybys neznal.“

„Jak...?“ Chtěl se Magnus zeptat jak to Alec myslel. „Jsi módní návrhář, ne?“ Kývl Alec hlavou k hromadě papírů kupících se vedle Magnuse. „Jo to jsem,“ přikývl Magnus. „Takže se můžu na něco zeptat? Potřeboval bych názor profesionála,“ mrknul Alec na Magnuse. „O co jde?“ Nechápal Magnus. „Jak by mi to slušelo, kdybych v tomhle tričku vylezl na molo?“ Magnus se na Aleca podíval a pak se oba rozesmáli. „Že bys Maie udělal reklamu?“ Smál se Magnus. „No proč ne? Zachránila mě jako dobrá víla.“ Maia došla k Magnusovu stolu. „Doufám, že je všechno v pořádku,“ starala se. „Ano,“ přikývl Magnus. „V naprostém,“ souhlasil Alec. „Tričko vyperu a vrátím,“ slíbil. „Klidně si ho nechte,“ odmávla Aleca Maia. „Máme jich ve skladu dost.“

Alec a Magnus nezávisle zamířili na New York Fashion week. Alec protože předváděl, Magnus tam měl některé svoje modely.

Alec se zhroutil na baru a objednal si whiskey. Měl toho upřímně plný zuby. Přehlídka, rozhovor, fotky, přehlídky, fotky, rozhovor.....Teď měl konečně chvilku klidu. „Ahoj,“ posadil se vedle něj Magnus. „Ahoj,“ usmál se Alec. „Kafe po ruce teda nemám,“ zasmál se Magnus a objednal si. „To je jenom dobře. Tohle je Armani,“ ukázal Alec na svůj oblek. „Takže jak asi uznáš jako návrhář. Tohle by se ti polejt nevyplatilo.“

„To máš pravdu, to bych těžce splácel,“ zasmál se Magnus. „Na úspěšnou akci,“ pozvedl Magnus svého panáka. „Na úspěšnou akci,“ připil si s ním Alec. „Minule jsem to nestihl,“ sklopil Magnus oči. „Jak moc by bylo troufalý, poprosit tě o číslo?“ Alec zavrtěl hlavou a vytáhl telefon. „Tak si piš,“ mrkl na Magnuse. „Děkuji, Alexandře.“

„Nemáš za co. Měl bych se asi ozvat, co? Dlužím ti kafe.“

„A já tobě košili,“ nadhodil Magnus. „Tak já tě někdy vezmu na kafe a ty mě nakupovat?“

„To má být pozvánka na rande, pane Lightwoode?“ Zeptal se nevěřícně Magnus. „Mohla by být, pane Bane.“

Na rande ani vlastně nedošlo. Izzy pozvala Magnuse na Alecovu oslavu narozenin. Byla jen v kruhu rodinném, tak jak to měl Alec rád. Jenom nejbližší, spousta jídla, pití a hlavně. Žádný dárky. „Ale to se nehodí,“ bránil se Magnus. „Ani nevím, co mu mám dát.“

„Hlavně mu nic nekupuj!“ Zhrozila se Izzy. „Jestli nechceš, aby tě zamordoval. Zásada číslo jedna: Nekupovat Alecovi k narozeninám žádný dárky.“

„Tak dobře,“ souhlasil Magnus.

„Přivedla jsem návštěvu. Doufám, že to nevadí, brácha.“ Vstoupila Izzy do Alecova domu. Magnus čekal honosnou vilu. Ale místo toho, ho přivítal útulný dvou patrový dům. Na stěnách fotky rodiny. Vlastně to mohl i čekat. Alec ve svém postavení neměl nos nahoru jako někteří jiní. Byl sám sebou i přes úspěšnou kariéru. „Koho jsi zas dot...Magnusi, vítej!“ Přivítal ho Alec. Magnus na něj zíral jako u vytržení. Drahé obleky nahradilo vytahané seprané tričko a pohodlné kalhoty a Alecovy vlasy trčely do všech stran. Byl..um..sexy. „Tak vezměte místo v obýváku. Jace ještě jel pro Clary a Simona. A co si dáte k pití?“ Zajímal se Alec, jako správný hostitel. „Mám tu pivo, víno, něco ostřejšího?“

„Mě víno, Alecu.“

„Magnusi?“ Otočil se na něj Alec. „Whisky.“

Alec, Izzy a Magnus seděli v obýváku, upíjeli ze svých drinků a povídali si. „Čau lidi,“ ozval se ode dveří Jace. „Ahoj,“ kývli mu na pozdrav Alec s Izzy. „Clary, Simone. A tohle je Magnus.“

„Ahoj Magnusi,“ pozdravila ho příchozí trojice. „Něco jsem ti přinesl,“ podával Simon Alecovi tašku. „Si, žádný dárky pamatuješ?“ Protočil Alec očima. „Tohle není tak úplně dárek,“ bránil se Simon. Alec vytáhl z tašky krabici a otevřel jí. „Jééé koláčky od Elaine!“ Rozzářily se mu oči. „Ty miluju.“

„Mamka to ví,“ zasmál se Simon. „Když jsem se zmínil mezi řečí, že jdu k tobě. Tak mě vynadala, že nemůžu přijít s prázdnou. A když jsem jí pracně vysvětloval, že ty o dárky nestojíš. Tak mi nacpala svoje koláčky. Protože si vzpomněla, že ses po nich mohl utlouct.“

„Někdy musíme na to kafe, Magnusi,“ nadhodil Alec, když se loučili. „Budu s ním počítat, Alexandře,“ přikývl Magnus. „A ty zas počítej s tím nákupem.“

„To nech bejt. Pro jednu košili se to nezblázní.“

O tři dny později se Alec s Magnusem sešli na kávě. Alec Magnusovi vyprávěl o své kariéře modela, o svých sourozencích. Magnus jemu naoplátku o práci návrháře a o životě jedináčka. Domluvili se, že si to určitě někdy musí v nejbližší době zopakovat. Z kávových sedánek se stala tradice, která postupně přerůstala v něco víc.

Byl začátek prosince a v New Yorku začalo sněžit, no spíš jen sem a tam poletovaly vločky. Alec doprovázel Magnuse domů a před Magnusovým bytem se zastavil. „Chceš jít dál?“ Navrhl Magnus. „Tak dobře. Na chvíli.“ Magnus oběma uvařil čaj a posadil se vedle Aleca na gauč. Alec upíjel z čaje, když se mu něco otřelo o nohu a vzápětí mu do klína vyskočila kočka. „Máš kočku?“ Zeptal se překvapeně Alec. „Jo,“ přikývl Magnus. „Alexandře, seznam se s Předsedou Mňau.“

„Ahoj,“ podrbal Alec kocoura za ušima. Předseda na Aleca dotíral, aby ho nepřestával drbat. „Líbíš se mu,“ usmál se Magnus. „A to je dobře nebo špatně?“ Zeptal se Alec a hladil kocoura po hřbetě. „Dobře. Nikdy nemám vztah s nikým, komu by se Předseda nelíbil.“

„Ty..chceš...?“ Alecovo koktání přerušil Magnus, který ho políbil. Alec odložil hrnek na stůl a přitáhl si Magnuse blíž k sobě a začal mu polibky oplácet. „Hádám, že to už je zbytečná otázka,“ zasmál se Alec a znovu Magnuse políbil. „Naprosto,“ souhlasil Magnus.

Vánoce Alec s Magnusem strávili odděleně. Alec se svou rodinnou a na charitativních akcích a Magnus zas u své rodiny. Společně se sešli až na oslavě příchodu nového roku.

Magnus v davu hostů vyhlížel Aleca. Přijel od rodičů, dřív než bylo plánováno a rozhodl se, že Aleca překvapí. Zahlédl Isabelle, jak se baví s šéfredaktorem Vogue, Simona, Jace a Clary u stolů s jídlem. Alexander však nebyl nikde k nalezení. Davem se probojoval k Izzy. „Isabelle, tobě to sluší! Je mi to povědomé,“ pozdravil jí Magnus a zhodnotil její šaty. „Magnusi? Kde se tu bereš? Alec říkal, že jsi přes svátky pryč. A ano, tohle jsou šaty z tvé kolekce.“

„Přijel jsem dřív,“ vysvětlil Magnus. „Moje šaty ti moc sluší. Děláš mi reklamu,“ zasmál se Magnus. „A když je řeč o Alexanderovi, kde je?“ Rozhlížel se Magnus kolem. „Na pánech,“ ušklíbla se Izzy. „A vida, tady ho máme,“ kývla k vysoké postavě mířící k ní. Magnus se usmál. „To byla na pánech taková fronta?“ Rozesmála se Izzy. „To ne,“ zavrtěl Alec hlavou. „Spíš mě odchytlo pár novinářů. Znáš to,“ mávl Alec rukou. „Jo znám. Mám pro tebe překvapení.“

„Izzy!“ Zaúpěl Alec. „Tohle se ti bude líbit,“ mrkla na něj Izzy. „Podívej, kdo je tady.“ Kývla hlavou za Aleca. Alec se otočil a zůstal němě zírat. Přímo před ním stál v celé své kráse Magnus Bane. „Magnusi, co...co tady děláš?!“

„Přijel jsem dřív. Naši si pod stromeček nadělili silvestrovský víkend na Hawaii.“

„To se někdo má,“ usmál se Alec.

Alec s Magnusem ploužili ve společném objetí. Když Simon ohlásil přestávku, šli si sednout k ostatním. Čas do půlnoci utíkal jako splašený. Davem se roznesl hlasitý odpočet a Jace marně snažil dostat do šampaňského. „...5...4...3...2....1....Šťastný nový rok!“ Ozývalo se mezi bouchaním šampaňského a boucháním petard z venku. „Šťastný nový rok, Magnusi!“

„Šťastný nový rok, Alexandře!“ Přiťukli si. Alec se k Magnusovi naklonil a spojil jejich rty. Magnus mu omotal ruce kolem krku a přitáhl si blíž a začal mu polibky oplácet. „Že jim to ale trvalo,“ naklonil se Jace k Izzy. „Už spolu flirtujou půl roku.“ Izzy ho praštila hravě do ramena a s širokým úsměvem na tváři sledovala líbající se dvojici. Jediný, kdo ze scény před sebou nebyl nadšený byl Jonathan Morgenstern.