Vždycky najdu cestu, jak se k tobě vrátit - 11. kapitola

Celá parta včetně Maryse s Lukem stáli před knihkupectvím. Simon vzal za kliku. „Zamčeno!“ Zamračil se. Jace zkusil zvonek se jménem A. Trueblood. Bez úspěchu. „Vy hledáte pana Trueblooda?“ Zeptala se jich postarší žena. „Ano,“ přikývla Maryse. „Odešel. Říkal něco o tom, že musí na čas odsud vypadnout.“ Izzy, Jaceovi, Simonovi, Magnusovi a Clary z tváře zmizela veškerá barva, tohle byla jejich vina. Kvůli nim teď byl Alex pryč. A nejspíš se už nikdy nevrátí. „Tady to máte vážení,“ ušklíbl se Luke. „Příště nejdřív myslete, jaké následky může vaše jednání zanechat a pak teprve jednejte.“

„Ale....“ Chtěl protestovat Simon. „Prostě zapomeňte, že kdy nějaký Alex Trueblood existoval. Konec diskuze!“ Objal Maryse kolem ramen a oba se otočili k odchodu.

„Co tu máme?“ Zajímalo lékaře, když dorazila sanitka s Alexem do nemocnice. „Srazilo ho auto. Řidič tvrdí, že ho vůbec neviděl.“

„Tržná rána na hlavě, vnitřní krvácení, přelámaná žebra, propíchnutá plíce. Musí okamžitě na sál!“ Rozdával cestou lékař rozkazy. „Bojuj, mladej! Bojuj!“

Magnus za sebou zabouchnul dveře a svezl se po dveřích k zemi. Vložil si hlavu do dlaní a zhluboka si povzdechl. Všechno bylo ztraceno. Museli se vrátit do normálu. Jenže to nějak nešlo, se vším co se stalo. Zvedl se ze země a přešel do ložnice, kde se posadil na postel a vzal si do ruky jeho a Alecovu fotku. Smutně se pousmál. „Chybíš mi, lásko,“ přejel Alecovi palcem po tváři.

Izzy se zavřela ve své kanceláři, nechtěla s nikým mluvit. Byla nesmírně vděčná, že ani na ní nikdo nemluvil. Nikdo z nás by teď neměl být sám. S. Přišla jí smska od Simona. Obědová pauza a kavárna? Přišla jí další od Clary. Měli pravdu, nikdo z nich by teď neměl být sám. Místo kavárny nakonec zamířili do menšího bistra, kde začali probírat nejnovější drby z natáčení seriálu, kde Clary hrála jednu z vedlejších rolí. Byli tak zabraní do debaty, že jim unikla zpráva, že z vězení uprchl Jonathan Morgenstern.

„Ztrácíme ho!“ Vykřikla sestra. „No tak! No tak, teď to nemůžeš vzdát.“ Lékaři se pustili do Alexova oživování. „Nemá to smysl,“ zastavil lékař sestru, která se znovu chystala použít defibrilátor. „Je mrtvý!“ Sestra přikývla a všichni poodstoupili od stolu, ve chvíli, kdy se jedna ze sester chystala vypnout přístroje. Začal znovu pípat. „Mám pulz. Životní funkce se vracejí k normálu.“ Lékaři i sestry si vyměnili pohledy plné údivu a úlevy. Tohle byl zázrak.

„Chápu, že chtěl zmizet,“ povzdechla si Clary. „Na jeho místě, bych udělala to samý.“ Seděli v kavárně a probírali Alexovo zmizení. „Clary má pravdu,“ souhlasil Simon. „Ty s ní souhlasíš ve všem,“ ušklíbl se Jace. „Tak mi povězte pane Chytrej, vy byste nechtěl zmizet, poté co by si vás lidé pletli s modelem, který je tři měsíce po smrti?“ Zeptal se podrážděně Simon. „Na tom co říká Simon, něco je,“ připustila Izzy. „Nemůžeme ho vinit z toho, že chtěl zmizet.“

Magnus seděl na balkoně svého bytu se sklenkou whiskey v ruce a hleděl na večerní New York. Zavřel oči, pod víčky se mu míhaly vzpomínky na Aleca. Byli šťastní. Magnus si vzpomněl na jejich první setkání, jak se bál, že ho Alec seřve, že mu zničil košili. Místo toho, ho ujistil, že se nic nestalo a ještě s ním začal flirtovat. Na jejich první polibek, na Silvestra, kdy u něj Alec přespal. Na novoroční oběd s Alecovou rodinou, kdy Alec poslal novináře do prdele. Magnus se mírně uchechtl, když si vzpomněl na novinářův vyděšený výraz. A napadlo ho, že tehdy by byl Alec schopný ho vynést v zubech, jen aby se mohl v klidu najíst. Ze vzpomínání ho vytrhlo zvonění telefonu. Na displeji svítilo neznámé číslo. „Bane,“ představil se Magnus, když hovor přijal. Dobrý den, pane Bane. Tady doktor Thomas Martin z nemocnice St. Ambrose. Před několika hodinami jsme přijali Alexandera Trueblooda.Měl nehodu, srazilo ho auto. Teď se probudil a ptal se po vás. Magnus nevěřil vlastním uším Alex měl nehodu a ptal se po něm? Po té co ho doslova vystrkal ze svého obchodu a třískl za ním dveřmi. „Budu tam do deseti minut.“

Otevřel oči a zmateně se rozhlédl. Nemocnice. Co se stalo? Zeptal se sám sebe. Pokusil se posadit. „Aú!“ Zaúpěl a chytil se za hrudník. Dobře, to nebyl nejlepší nápad! Napadlo ho. Dveře se otevřely a dovnitř vešla sestra. Když si všimla, že je její pacient vzhůru usmála se. „Je dobré vás vidět vzhůru, pane Trueblood, jak se cítíte?“ Trueblood? Kdo to sakra je?! Nechápal pacient na posteli. To mluví ke mně? „Dobře, asi,“ pokrčil rameny. „Vyděsil jste nás. Málem jste umřel.“ A já myslel, že jsem umřel, poté co mě Jonathan uškrtil. Moment! Jaktože žiju? „Co...Co se stalo?“ Zeptal se. „Přecházel jste ulici a vešel jste přímo pod kola auta.“ Co se tu krucinál děje? Na žádný auto si nepamatuju. A kde je moje rodina? Magnus?!„Je vám dobře? Jste nějaký bledý!“ Strachovala se sestra. „Je mi fajn.“ Bude, až mi to někdo vysvětlí. Co se tu kruci děje!„Mám někoho zavolat? Rodinu, partnerku?“ Partnerku? Vypadám snad jako nějakej podělanej heterák? „Magnus,“ pípl jako malé dítě. „Chci Magnuse.“