Vždycky najdu cestu, jak se k tobě vrátit - 10. kapitola

Izzy, Jace, Clary, Simon a Magnus se cestou do práce stavili na pravidelné kávě a cestou zpět jim u novinového stánku padl do oka titulek Je Alec Lightwood opravdu mrtvý nebo se jen skrývá?! A pod titulkem dvě fotografie jich pěti a Alexe. „Do prdele!“ Utrousil Jace. „Kdo nás viděl?“ Polkl naprázdno Simon. „To asi nezjistíme,“ pokrčila rameny Clary. „Otázka spíš zní, viděl nás spolu už v kavárně a nalepil se na nás, nalepil se na nás po cestě do karaoke baru a nebo nás uviděl až v karaoke baru?“ Nakrčila čelo Izzy. „Takže teď celej New York ví, že je tu někde někdo. Kdo vypadá jako Alec Lightwood!“

„Do prdele!“ Uteklo Jaceovi znovu. „Co?“ Zeptala se Izzy. „Máma! Jestli ty noviny viděla...“

„A kruci!“ Ulevila si Izzy. „Zdá se, že já a Jace jdeme domů, vyžehlit co se dá. A vy ostatní zkuste to nějak okecat, pokud by se vás někdo ptal.“

„A co uděláme s Alexem?!“ Zeptal se nervózně Simon. „Ten nás rozčtvrtí,“ ušklíbla se Izzy. „Můžu mu to nějak zkusit jemně vysvětlit,“ navrhl Magnus. „Udělej co umíš, Magnusi! Musíme z tohohle průseru vysekat!“

Alex rovnal knihy do polic, když se prudce otevřely dveře obchodu. „Pan Trueblood se skvěle baví a starýho kámoše ani nepozve, jo?“ Ozvalo se za Alexem pobaveně. „Nevím, o čem mluvíš Andrew,“ otočil se na Underhilla. „Tys nebyl včera v karaoke baru?“ Zvedl Underhill překvapeně obočí. „Byl a co má bejt?“ Trhnul Alex rameny. „No právě, že průser.“

„Co tím myslíš?“ Nechápal Alex. „Tak se podívej sám,“ položil Underhill noviny na pult. Alex se na ně naklonil a po chvíli zoufale zaúpěl. „Ne! Ne! Ne! Tohle je zlej sen!“

Luke vstoupil do bytu a našel Maryse se slzami v očích nad novinami. „Maryse,“ přešel k ní, objal jí a políbil do vlasů. „Co se děje?“

„Alec,“ vzlykla a zabořila mu hlavu do trička. „Já vím, drahá. Já vím,“ hladil jí konejšivě po zádech. „Nikdy to nepřestane bolet, ale bude to lepší.“

„On...On...,“ svírala Maryse Lukovo tričko. „Žije.“

„To není možné!“ Vrtěl hlavou Luke. „Viděli jsme ho všichni, Maryse. Vím, že je to pro tebe těžké, byl to tvůj syn.“ Maryse se odtáhla otřela si oči a bez jediného slova podala Lukovi noviny. Ten si je vzal. Chvíli na ně ně nevěřícně hleděl. „To není možné!“ Vydechl. V tu chvíli bouchly dveře a do domu vběhly Jace s Izzy. „Mami, my....“ Když Jace spatřil Luka s novinami v ruce, došlo mu, že je pozdě. Vyměnil si pohled s Izzy a oba čekali, co bude. „Kdy jste se mi vy dva chystali říct, že Alec žije?“ Zeptala se Maryse roztřeseným hlasem. Jace s Izzy na prázdno polkli. Tohle neskončí dobře! „My tomu taky nerozumíme,“ začal Jace. „Magnus se s ním setkal před pár dny v jednom knihkupectví v Brooklynu. A....“ Zarazil se. „A?“ Povytáhla Maryse obočí. „To není Alec mami,“ pokračovala Izzy. „Alespoň ne ten Alec, kterého bychom všichni čekali.“

„Co tím myslíš?!“ Zeptali se Maryse s Lukem současně. „Ten muž na fotce vypadá jako Alec, má některé Alecovy návyky. Všimli jsme si i stejných gest. Nezná nás, pokud se opravdu Alec dokázal nějakým způsobem vrátit, což nevíme jak je možné,“ pokračovala Izzy. „Tak se vrátil bez vzpomínek na svůj předchozí život. Jeho jméno je Alex Trueblood.“

Alex přecházel po knihkupectví a zoufale si zajel rukou do vlasů. „Co mám dělat, Andrew? Co mám dělat?“ Podíval se na Underhilla. „To je na tobě,“ pokrčil rameny Underhill. „Co když zmizím?“ Nadhodil Alex. „To bude trochu problém,“ pokrčil Underhill rameny. „Lightwood byl celkem profláklej.“

„Tady,“ ušklíbl se Alex. „Co Evropa, Asie, Afrika? Nastěhovat se někam do buše mezi divoký zvířata!“

„To trochu přeháníš,“ uchechtl se Underhill. „Jasně,“ protočil Alex očima. „Pánovi se to směje. Jeho si totiž nikdo neplete s mrtvým modelem!“

„Dobře,“ zvedl Underhill ruce v obranném gestu. „Promiň. Ale co chceš dělat?“

„Odjet!“ Šlehl po něm Alex pohledem. „Někam daleko. Kde mě nikdo nezná. Natož JEHO!!!“

„Bránit ti nebudu,“ přikývl Underhill. „Měj se Alexi, třeba se někdy uvidíme. Až se situace uklidní.“

„Možná,“ pousmál se Alex. „Rád jsem tě poznal.“

„Já tebe taky, Truebloode!“ Chvilku poté co Underhill odešel, zvoneček nade dveřmi zacinkal znovu a obchodu vešel Magnus. „Alexi? Já...My....?“

„Vy?“ Šlehl po něm Alex pohledem. „Tak vy jste momentálně ta poslední osoba, co teď chci vidět.“

„Vím, že to není růžový...Ale...Lidi, to přejde....Časem.“

„Časem,“ rozesmál se ironicky Alex. „Jenže na to já nejsem. Takže co kdybyste odešel? Nemám zájem vidět ani vás ani vaše přátele,“ zavrtěl Alex hlavou. „Já to chápu,“ přikývl Magnus. „Sbohem,“ ušklíbl se Alex. „Třeba někdy....“ Snažil se Magnus, ale Alex ho doslova z obchodu vystrkal. „Nikdy!“ Dodal, než za Magnusem zabouchl a zamkl.

„Jakže jsi říkala, že se jmenuje?“ Zeptala se nevěřícně Maryse. „Alex Trueblood,“ zopakovala Izzy. „To je moje jméno za svobodna,“ našpulila Maryse rty. „To nás taky dovedlo k nápadu, že by to přece jenom mohl být Alec,“ přikývl Jace. „A tak jste pana Trueblooda vytáhli ven a...“

„Trochu se to zvrtlo,“ připustil Jace. „Tomu říkáš trochu?“ Zeptal se nevěřícně Luke. „Celej New York bude šílet, že je Alec Lightwood naživu. Čímž jste teď dostali do problému nejen toho nebožáka ať je to kdokoliv, ale i celou rodinu, přátele, Magnuse. Přemýšleli jste vůbec o tom?“

„No my.....,“ kousla se Izzy do rtu. „No nazdar,“ povzdechl si Luke. „Jsem fakt zvědavej, jak tohle hodláte napravit.“

„Magnus si s ním šel promluvit,“ pokrčila Izzy rameny. „Nejde jen o pana Trueblooda, Izzy,“ zavrtěl Luke hlavou. „Jde o všechno. A o všechny.“ V tu chvíli se Izzy rozezvonil telefon. „To je Magnus. Ahoj Magnusi,...Cože?! Dobře, díky. Ahoj.“ Izzy zavěsila a podívala se po ostatních. „Tak mise urovnat to s Alexem selhala. Prý vyhodil Magnuse z obchodu.“

„A co jste čekali?!“ Vrtěl Luke hlavou. „Že se vám pohrne do náruče?“

„No my....“ Kousla se Izzy do rtu. „No co se stalo, stalo se. Už se to nedá vrátit. Teď půjde jen o to, omezit napáchané škody, na menší škody.“

Menší hromotluk prošel kolem Jonathana. Ten nevěnoval svým spoluvězňům pozornost, stejně jako oni jí nevěnovali jemu. Dokonce by i řekl, že se ho báli. Dokonce i ti, co tam seděli za vraždu. „Ty Morgensterne,“ oslovil ho jeden ze spoluvězňů. „Co je?“ Zeptal se ho otráveně Jonathan. „Tys prej zabil Lightwooda. Tu primadonu, toho modela.“

„Jo, proč?“ Zeptal se nechápavě Jonathan. „No já jen, že jsem teď u dozorce v novinách viděl, že je živej a zdravej.“ Jonathan se na něj nevěřícně podíval. „To není možný!“

„Opravdu. Byl tam na fotce se svou sestrou, nevlastním bráchou, nějakou zrzkou, zmalovaným asiatem a pak ještě jedním. Jo a s tím asiatem tam byl vyfocenej jak se líbaj.“

„Tomu nevěřím.“ Alec nemůže žít, ještě jsem to kontroloval.„Taky jsem to u dozorce viděl,“ přidal se další.“ Jak se zdá, ušklíbl se v duchu Jonathan. Budu se muset odsud dostat a oddělat ho znova!

Alex zamknul obchod, přes rameno si přehodil sportovní tašku, do druhý ruky si vzal kufr. Pro zbytek věcí si někoho pošle. Musel odejít, tenhle nápor by nezvládl.

„Dobře. Nikdy nemám vztah s nikým, komu by se Předseda nelíbil.“ Slyšel Alex ve své hlavě Magnusův hlas. Zase útržek ze života Aleca Lightwooda mu probíhal pod zavřenými víčky.

„Ty..chceš...?“ Alecovo koktání přerušil Magnus, který ho políbil. Alec odložil hrnek na stůl a přitáhl si Magnuse blíž k sobě a začal mu polibky oplácet. „Hádám, že to už je zbytečná otázka,“ zasmál se Alec a znovu Magnuse políbil. „Naprosto,“ souhlasil Magnus.

Opíral se o zábradlí a hleděl na večerní New York. Vzpomněl si na Magnuse a jeho polibek na rozloučenou, když se na letišti loučili. Náhle ucítil jak se mu něčí ruce snaží dostat pod košili. Alec se dotyčnému v náručí otočil. „Jonathane!“ Odstrčil ho Alec od sebe. „Co to děláš?!“

„Klid, Alecu. Já vím, že to chceš!“ Zašeptal mu Jonathan do ucha. „Jsem zadaný!“ Vpálil mu Alec do tváře. „To mi vůbec nevadí,“ usmál se Jonathan. „Ale mě jo. Takže si dej odchod!“ Jonathan si ale místo toho Aleca přitáhl k sobě blíž. „Co to děláš?! Dej ze mě ty prac...Ummmmm.“ Alec umlkl, když mu Jonathan nacpal do úst svůj jazyk a začal ho líbat. Alec zůstal jako přimražený, ale nakonec sebral veškerou sílu a jednu Jonathanovi vrazil.

Další útržek ze života Aleca Lightwooda se mihnul Alexovou myslí. Alex nechápal, co to má znamenat. Proč se mu myslí honí vzpomínky Aleca Lightwooda?

Alec se vydal ke dveřím. K jeho překvapení, za dveřmi nestál Magnus ale Jonathan Morgenstern.

„Co ty tady?“ Zeptal se překvapeně Alec. Jonathan byla poslední osoba, kterou čekal. „Chtěl jsem se ti omluvit.“ Alec se na něj překvapeně podíval a povytáhl obočí. „Fakt jsem to na tý akci přehnal a mrzí mě to. Máš Magnuse, jste šťastní. Můžu jenom doufat, že mi odpustíš a že by z nás někdy mohli být přátelé,“ pokračoval Jonathan ve své řeči. „Asi by bylo blbý, když děláme ve stejném odvětví se nenávidět a vrhat po sobě vražedný pohledy. Opravdu mě to mrzí, Alecu.“ Alec zůstal stát jako přimražený, toho muže před sebou nepoznával. „No teda páni,“ vydechl Alec. „Neříkám, že ti nemůžu odpustit. Koneckonců v našem odvětví, jak ty říkáš, jsou skandály na denním pořádku.“

„No právě,“ usmál se uvolněně Jonathan. Alec se kousl do rtu. „Nechceš jít dál? Můžeme si o tom promluvit,“ navrhl Alec. „Jo díky,“ přikývl Jonathan. A vstoupil do domu.

„Tak se posaď,“ ukázal Alec na gauč. Jonathan se vděčně usmál a zároveň se pobaveně ušklíbl. Na gauči se povaloval Alecův župan, který vnuknul Jonathanovi nápad. „Mohl bych tě poprosit o trochu vody? Nějak mi vyprahlo.“

„Jo jasně,“ přikývl Alec. A zmizel v kuchyni. Jonathan vytáhl ze županu pásek a ušklíbl se. Sbohem, Alecu!

Alec stál u dřezu a napouštěl vodu pro Jonathana do skleničky. Když za sebou uslyšel kroky. „Už to bude.“ Než se stačil otočil, ucítil proti svému krku saténovou látku, která se utahovala. Sklenička mu vyklouzla z ruky a roztříštila se na podlaze. „Jona...Jonathane....“Snažil se Alec vykroutit z jeho sevření. „Co...Co...To děláš?!“ Jonathan přiškrtil látku. „Jsem lidem pro smích. Jsem za blbečka.“

„Myslel jsem....“ Sípal Alec. „Že jsem to přišel urovnat? Tak naivní přece nejsi nebo jo? Miloval jsem tě a tys mě jenom využil. Celou dobu jsem tě musel pozorovat, jak s Banem vrkáte jak dvě hrdličky. To mě ranilo, víš? Ten článek byl poslední kapka. Když tě nemůžu mít já, ať tě nemá nikdo!“

„Jonathane, prosím....“ Alecovi docházel vzduch, před očima mu tančily černé tečky. „Sbohem, Lightwoode!“ Přitáhl Jonathan pásek a Alec se mu bezvládně svezl do náruče.

Smrt Aleca Lightwooda, došlo Alexovi. Právě jsem viděl smrt Aleca Lightwooda. Otevřel oči a poslední, co uviděl byla světla auta. Pak před Alexem Truebloodem zčernal celý svět.