Vždycky najdu cestu, jak se k tobě vrátit - 1. kapitola

Párty po další úspěšné přehlídce byla obrovská. Každý, kdo něco znamenat se jí účastnil. Obsluha mezi modely, modelkami, reportéry, fotografy a slavnými osobnostmi kličkovala s tácy šampaňského. Alec odebral dvě skleničky, když ho míjela drobná blondýnka, a jednu podal své sestře Isabelle. Izzy pracovala jako reportérka pro časopis Vogue. A jako sestra Aleca Lightwooda, nejslavnějšího new yorského modela, se dostala i tam kam se běžní lidé nedostanou. Na rozdíl od jeho nevlastního bratra Jace, který pracoval jako ochranka u jedné nejmenované firmy a který se momentálně snažil sbalit Clary Fray, která dělala komparz v mnoha filmech a reklamách. Po jejím boku jí stál její nejlepší kamarád Simon Lewis, který rozjížděl slibnou kariéru se svou skupinou Rock Solid Panda. Aby se Alec přiznal, začínal toho mít plné zuby, nebyl zrovna milovníkem večírků a svojí přítomnost se vždycky snažil omezit na minimum, i když mu to kolikrát nevyšlo. Protože vždycky vedle velkých hvězd a hvězdiček, platil za hřeb večera. Kdo by se nechtěl vyfotit nebo prohodil pár slov s nejuznávanějším modelem? Jediné, co Alec momentálně chtěl, bylo se nenápadně vypařit. Zachránil ho Simon, který se rozhodl oznámit konec přestávky jeho kapely a znovu začali hrát. Alec se přitočil k Izzy. „Tak já pomalu půjdu. Hlavně se Simonem, pak žádný prasárny.“ Izzy se zahihňala do dlaní. Moc šampaňského. „Měj se, velkej brácho. Zasloužíš si vypnout. Dneska jsi byl úžasnej,“ líbla ho tvář. Alec se otočil ještě po Jaceovi, ale nakonec to vzdal Ten měl plné ruce práce s jistou zrzkou. Alec nad tím zavrtěl hlavou, vyzvedl si svůj kabát a vyšel před hotel.

Jonathan Morgenstern pracoval pro konkurenční firmu a miloval Aleca od první chvíle, kdy ho spatřil. Nenápadně ho pozoroval na všech akcích, na kterých se objevil. I na té dnešní. A když se Lightwood vypařil bez doprovodu jednoho ze svých sourozenců, neváhal a popadl příležitost za pačesy. Vyšel před hotel a spatřil Aleca, jak se marně snaží chytit taxík. „Měli by mít trochu úcty, před tak slavným modelem,“ ušklíbl se Jonathan. Alec jako odpověď protočil očima. „Zas tak to nehrotím,“ odpověděl s úšklebkem. „Spíš mě překvapuje,“ pokračoval Jonathan. „Že někdo jako ty nemá limuzínu s vlastním řidičem.“

„Nechtěl jsem,“ zavrtěl Alec hlavou. „Můžu tě odvézt,“ navrhl Jonathan. „Nabízíš odvoz konkurenci? To by se tvým šéfům asi nelíbilo.“ Jonathan zamrkal překvapením, že Alec poznal kdo je. „Nemusí se o tom dozvědět,“ pokrčil Jonathan rameny. „Oslňte mně, pane Morgensterne,“ přijal Alec nabídku odvozu. Jonathan vedl Aleca k nadzemním garážím kousek od hotelu. „Tak jsme tady,“ ukázal Jonathan na zaparkované Ferrari. A otevřel Alecovi dveře. „Gentleman,“ usmál se Alec a posadil se. Jonathan za ním zavřel dveře.

Jonathan zastavil před Alecovým domem. „Díky za odvoz,“ usmál se Alec a vystoupil z auta. „Není za co,“ přikývl Jonathan. Jonathan mu podal vizitku. „Můžeš se někdy ozvat. Nebo bychom mohli někam zajít. Jako dva....Já nevím, přátelé?“ Navrhl Jonathan. „To zní dobře,“ přikývl Alec a zavřel dveře auta. Sledoval jak Jonathan odjíždí.

Na další akci pořádané tentokrát Morgensternovými, se věci lehce vymkli kontrole. Protože co si budeme povídat, přátele si drž blízko a nepřátele ještě blíž. Jonathan se spokojeným úsměvem sledoval Aleca, jak se baví s Emmou. Zvedl se a odešel k němu. „Ahoj Alecu.“

„Jonathane,“ ušklíbl se Alec. „Ahoj,“ pozdravil ho. „Emmo, nebude vadit, když ti ho na chvíli odvedu.“ Emma zavrtěla hlavou, že to vadit nebude a připojila se ke svému příteli Julianovi. „Tak na úspěšný večer,“ připil si Jonathan. „Na úspěšný večer,“ přiťukl si s ním Alec skleničkou šampaňského. „Přemýšlel jsi o mé nabídce? O tom že bychom spolu někam zašli,“ navrhl Jonathan. „Jonathane, vážím si té nabídky. Ale já zrovna...Nehledám vztah. A pak v týhle branži není lehký najít někoho, komu by nešlo o peníze.“

„Já nechci tvoje peníze,“ zavrtěl Jonathan hlavou. „Mně se líbíš ty!“

„Promiň,“ zavrtěl Alec hlavou.

Alec stál v koupelně u Morgensternových a sledoval svůj obraz v zrcadle. Byl nejvyšší čas zatroubit na ústup. Alkohol mu začal stoupat do hlavy. Dveře se otevřely a v nich stál Jonathan. „Promiň, netušil jsem.....“ Začal se omlouvat. „Neomlouvej se,“ zavrtěl Alec hlavou. „Jsi tu doma a já už jsem na odchodu.“ Jonathan se ušklíbl, když uviděl, jak se Alecovi pletou nohy. A udělal první věc, co mu přišla na mysl. Zavrtěl za sebou dveře a přišpendlil přiopilého Aleca na stěnu a než stačil model zareagovat, přitiskl mu svoje rty na ty jeho. „Co to...Mmmmm....Okamžitě mě pusť!“ Odstrkoval ho od sebe Alec. „Já vím, že to chceš taky!“ Šeptal mu Jonathan mezi polibky. „Už jsi to dlouho s nikým nedělal.“ Alec si v duchu nadával, že musel tolik pít, za střízliva by se mu tohle nemohlo stát. „Nic si od toho neslibuj!“ Zamumlal Jonathanovi do úst a začal mu polibky oplácet. „Nebudu,“ slíbil Jonathan.

Jonathan nahmatal vypínač, aniž by přestal Aleca líbat a jednou rukou mu rozepínal knoflíčky na košili. Zatímco Alec si pohrával s Jonathanovou košilí. Alkohol mu v tom moc nepomáhal. „Chceš pomoct?“ Zasmál se Jonathan. „Jo,“ přikývl Alec. „Ty knoflíčky se proti mně spikly,“ zaúpěl. Obě košile odletěly někam do rohu místnosti. A dvojice padla na obří letiště, aniž by se přestali líbat. Jonathan se odtáhl jak se dobýval Alecovi do kalhot. „Jsi roztomilej!“

„Nežvaň Morgensterne a líbej mě!“ Přitáhl si Alec jeho hlavu k sobě. Opilej nemá takový zábrany!

Aleca do očí praštilo sluníčko. Nespokojeně zavrčel a přetáhl si peřinu přes hlavu. Navíc měl v puse jako v polepšovně. Už nikdy nebudu pít! Zaúpěl v duchu. Když se k němu přitisklo cizí tělo zpanikařil. Z předchozí noci si nic nepamatoval. Ale teď bylo jasné, že se s někým v noci vyspal. A nepamatuje si to. Vykoukl zpoza peřiny. Vedle něj spal Jonathan Morgenstern. Alecovi se začaly vracet útržky. Rozhovor....Odbytí....Koupelna...Líbání.....Ne moc vydařené rozepínání Jonathanovy košile. Do prdele! Zabořil Alec hlavu do polštáře. Potichu, aby Jonathana nevzbudil vyklouzl z postele, posbíral svoje věci a odešel.

Místo shánění taxíka se rozhodl, že se projde. Z kapsy kalhot vytáhl telefon a zapnul ho. Čekalo na něj asi 10 nepřijatých hovorů od Jace a Izzy + 20 esemes zpráv. Otevřel hned tu první od Izzy. Jestli se mi okamžitě neozveš, tak ti nakopu ten tvůj vymodelovanej zadek!!! Ozvi se mi. O.K.A.M.Ž.I.T.Ě!!!!! Izzy

Isabelle měla ve zvyku všechno přehánět. Alec si povzdechl a vytočil její číslo. Zvedla to po druhém zazvonění. No to je dost! Už jsme z Jacem málem vyhlašovali pátrání!!!

„Jsem v pohodě, Izzy. Nemusíš mít strach,“ odpověděl Alec. Byla vášnivá noc? S kým to bylo tentokrát?

„Izzy!“ Zaúpěl Alec. „Nebylo to nic vážnýho.“

S kým se Alec vyspal tentokrát? Uslyšel Alec v telefonu Jace. Izzy to musela nít na hlasitý odposlech. „Fajn vy otravy. Sejdeme se za pět minut v kavárně Hunter´s Moon.“

Jistě. Ale prvně nám vyklop s kým ses vyspal! Tahala z něj odpověď Izzy. „Bože! S Jonathanem!“

S Jonathanem Morgensternem?!

„Jo. Znáš i nějakýho jinýho?!“

Máš zajímavej vkus na chlapy, zasmál se Jace. „Byl jsem opilej, jasný?! Víckrát se to opakovat nebude!“

Magnus vešel do Hunter´s Moon. Potřeboval kofein jako sůl, kývl na pozdrav barmance Maie. Ta mu úsměv oplatila. „Jako vždycky, Magnusi?“ Zeptala se. „Jistě,“ přikývl. Magnus si převzal svou kávu a chtěl si s ní jít sednout, když do někoho vrazil a káva se mu rozlila. „Sakra!“ Zaklel mužský hlas. Magnus zvedl oči a jeho svět se zastavil. Před ním stál okouzlující mladý muž s lískovýma očima. „Nemůžete dávat pozor?!“ Vytrhl muž Magnuse z myšlenek. Magnus několikrát zamrkal a vrátil se do reality. „Omlouvám se,“ vyhrkl ze sebe omluvu Magnus. „Nic se nestalo,“ ujistil Magnuse, ten nebožák politý kávou. A odešel. Maia za pultem slzela smíchy. „No hrozně vtipný!“ Protočil Magnus očima. „Víš...Víš...Víš, vůbec kdo to je?!“ Tlemila se Maia. „Ne,“ zavrtěl Magnus hlavou. „Měl bych?!“

„Na to, že děláš v módním průmyslu, tak teď jsi mě teda zklamal, Bane,“ kousala se Maia do rtu, aby se nesmála. „Tak kdo to teda byl?“

„Alec Lightwood,“ odpověděla Maia. „Alec Lightwood? Jako ten Alec Lightwood?“ Zeptal se nevěřícně Magnus a otočil se po něm. Alec k nim seděl zády a s někým telefonoval. „Přesně ten,“ přikývla Maia. „Výborně, Bane. Zlejt kafem nejznámějšího modela.“

„Ahoj Izzy,“ pozdravil Alec Izzy v telefonu. Co je velkej brácho? Vyzvídala protože spolu mluvili před dvěma minutama, kdy jí sdělil jobovku. Že se vyspal s konkurencí. „Už jste odešli z domu?“

Ne. Nějaká blonďatá brzda se neumí vypravit. Alec se rozesmál. „Tak mi vezmi ze skříně čistý tričko. Prosím.“

Tys byl tak vášnivej, že sis zasvinil košili?

„Ne,“ protočil Alec očima. „Ale někdo v Hunter´s Moon mě polil kafem. Rád bych se převlíkl, začíná to bejt nepříjemný.“

Už ti letím na pomoc. Jsme tam za minutku. Ahoj.

„Díky. Ahoj.“ Alec zavěsil. Když k němu došla Maia s firemním tričkem. „Doufám, že vám bude,“ podávala ho Alecovi. „To nemuselo bejt,“ usmál se na ní Alec. „Vlastně už jsem volal ségře, jestli by mi něco nepřinesla. Ale děkuju.“

Když se Alec vrátil ze záchoda Izzy a Jace už seděli na obvyklých místech. „Teda Alecu, tobě to sekne!“ Zasmál se Jace, když uviděl Aleca v tričku s logem Hunter´s Moon. „Když vy dva jste byli takový brzdy, tak mi tady..eee...“

„Maia,“ usmála se barmanka. „Maia půjčila tričko.“