Výlet

Hob se vrátil domů a našel Morphea schouleného na gauči v několika vstvách oblečení a zabaleného v dece.

„Je všechno v pořádku?“ Staral se Hob.

„Už s nima příště nikam nejdu,“ zamumlal Morpheus.

„Co se stalo?“ Přisedl si Hob, ke svému příteli.

„Mého sourozence napadlo, že jsme se všichni dlouho neviděli a uspořádali pro celou rodinu předvánoční výšlap.“ Morpheus se odmlčel. „Což by nevadilo. Jenže pak dvojčata dostala geniální nápad, vyválet nás všechny ve sněhu,“ protočil očima. „Takže tu už dvě hodiny sedím a snažím se zahřát. Měl jsem pocit, že mi umrzne i zadek.“

„Mohl jsi mi říct, šel bych s tebou,“ přitáhl si Hob Morphea do náruče.

„To je dobrý,“ zavrtěl hlavou Morpheus.

„Tak tu zůstaň, udělám ti další čaj.“

„Děkuju.“

Hob se vrátil s čajem, vzal Morphea do náruče a odnesl ho do postele.