Všechna naše tajemství - 7. kapitola

"Děkuju," zamumlal Alec, když si vzal aspirin. "Tady máš snídani, najez se.""Mami." Maryse ode dveří otočila. "Ano?""Proč?""Proč co?" Nechápala Maryse. "Proč se chováš jako by se nic nedělo?" Zeptal se Alec a hnípal se ve vajíčkách a slanině. "Protože se nic neděje," odpověděla Maryse. "Táta teda vyvádí. Ale to, že jsi gay...Mám tě ráda, Alecu. Jsi můj syn a já tě mám ráda za všech okolností.""Taky tě mám rád," usmál se Alec. "Tak se najez. Táta bude asi tvrdší oříšek."



Alec s prázdným tácem sešel do kuchyně. "Tys nás vyděsil!" Vrhli se po něm Jace a Izzy. "Měli jsme o tebe strach.""Jsem v pořádku," ujistil je Alec. "Alexandře Gideone!" Přerušil nadšené švitoření Robertův hlas. Alec naprázdno polkl. "Musíme si promluvit."Alec bolestivě zavřel oči. Tohle dopadne špatně! "Vy ostatní nechte nás o samotě!" Podíval se Robert po své ženě, Jaceovi, Izzy a Maxovi. "Ne!" Zavrtěla Izzy hlavou. "My nikam nejdeme!" Stiskla Alecovi ruku, aby ho ujistila, že jsou s ním. A že v žádném případě nikam nepůjdou.



"Co mi k tomu řekneš, Alexandře?!" Alec naprázdno polkl a pokrčil rameny. "Nemám k tomu co říct. Protože je to pravda.""Cože?!" Zahřměl Robert a praštil pěstí do stolu, až Alec i ostatní leknutím nadskočili. "Říkám, že je to pravda," zopakoval Alec. "Jsem gay.""Jak je to možný? Vždyť jsi chodil s tou...s tou blondýnkou...""Proč si všichni myslí, že jsem chodil s Lydií?!" Protočil Alec očima. "Jsme kamarádi.""Taková pěkná, milá holka a ty...S nějakým takovým...""No jakým, jen to řekni!" Vařila v Alecovi krev,nikdo nebude Magnuse urážet. To teda fakt ne! "Je divnej. Vždyť nosí make up a třpytky.""A co je tobě po tom? Je to jeho styl," bránil Alec Magnuse. "Není nic pro tebe." Alec jen protočil očima. "Vážně by mě zajímalo, jak někdo s takovým názorem může učit ve škole," ušklíbl se Alec. Jace s Izzy zakrývali smích v dlaních. Maryse najednou netušila, co dělat hlavní problém se zvrhnul na něco úplně jiného a Max střílel pohledy ze svého otce na Aleca. "Ty budeš ještě drzej?!" Zařval Robert. "Nejsem drzej," ušklíbl se Alec. "Jenom nehodlám poslouchat urážky na svého přítele." Slovo přítel zdůraznil a sledoval, jak Robert bledne. "Já ti ty chlapy vyženu z hlavy, to se budeš divit!" Zvedl se Robert z gauče a přešel k Alecovi. Nikdo z přítomných se nepohnul ani o milimetr a čekali, co se bude dít. "Chceš mě praštit? Do toho!" Provokoval Alec. "Stejně si nepomůžeš. Vždycky jsem byl gay a vždycky budu!""Je ti sedmnáct. Je to jenom fáze, pořád se hledáš a zkoušíš to!" Argumentoval Robert. "Tohle není fáze. Vím, kdo jsem.""Samozřejmě, že je to fáze. Brzo to skončí a ty se vrátíš do normálu.""Co je normální?!" Zeptal se Alec. Tohle začínalo být unavující. "Normální je, když kluk chodí s holkou! Tohle ostatní je zvěrstvo. Proti přírodě.""Tenhle argument miluju!" Ušklíbl se Alec. "Vážně nechápu, proč sis musel zrovna vybrat být gay.""A proč sis ty vybral být heterosexuálem?!" Opáčil Alec. "Já si to nevybral. Narodil jsem se tak.""A máme to!" Zazubil se vítězně Alec. "Přesně tak. Sexuální orientace není volba. Je to něco s čím se narodíme."