Všechna naše tajemství - 5. kapitola

Ví se to, Magnusi!"Co tím myslíš?" Nechápal Magnus. Někdo vás spolu viděl a hodil to na ILG. Magnus zbledl jako stěna. "Ne!"Je mi to líto Magnusi. Vyjádila soucit Cat. "O Alecovi nikdo neví, že je gay. Pokud je to na stránkách..."Ví to celá škola. I jeho rodina, protože..."Alecův táta je zástupce ředitele," došlo Magnusovi. Přesně, souhlasila Cat. "Musím mu zavolat."Rozloučil se Magnus s Cat a vytočil Alecovo číslo. V duchu se modlil, aby to Alec zvedl. Musel ho ujistit, že je všechno v pořádku, že to společně zvládnou. Ahoj, dovolali jste se Alecovi. Víte, jak to chodí. Po zaznění tónu nechte vzkaz!



Magnus po vyslechnutí hlasové schránky zpanikařil. Když zavolal Izzy, tak zjistil, že Alec odešel a že neví, kde je. Magnus panikařil. Věděl, že od Lightwoodů o tom nikdo neví. A jen Bůh ví, jak zareagují na sexuální orientaci jejich syna. Magnus neměl ani tušení, kam by mohl Alec jít. Mohl jen doufat, že si nic neudělá. Nezbývalo než čekat.



Maryse Lightwoodová přišla domů a našla Jace, Izzy a Maxe, jak marně někomu volají. "Co je?" Nechápala Maryse. "A kde je Alec?""Toho právě nemůžeme sehnat!" Zaúpěla zoufale Izzy. Jediné, v co mohli doufat bylo, že si Alec nic neudělá a je v pořádku. "Určitě je u Andrewa nebo Lydie," pokrčila Maryse rameny. "Není. Ani u jednoho," zavrtěl Jace hlavou. U Magnuse taky nebyl. Jejich bratr byl bůh ví kde, dělal bůh ví co. A jen bůh věděl, co se mu honí hlavou. "Proč vlastně tak vyšilujete? Se šel projít nebo něco," nechápala Maryse paniku svých dětí. "To nebo něco mi dělá starosti," trhnul Jace rameny. "Tak co se děje?""Něco vyšlo najevo. Vlastně ani nevím, jestli to můžu říct," sklopila Izzy pohled. "Ale ono už je to stejně venku. Takže je to to jedno," povzdechla si. "Mami, Alec je gay." Maryse Lightwoodová zůstala po Izzy a Jaceovi chvíli koukat a pak se usmála. "Já vím," odpověděla. Izzy a Jace zůstali na Maryse nechápavě koukat. Alec to nikomu neřekl, tak jak....? "Jak to víš? Nikomu to neřekl." Zeptal se Jace. "To sice neřekl. Ale všimla jsem si náznaků. Věděla jsem, že je něco jinak. Byl tak šťastné dítě, veselé dítě a najednou se začal uzavírat a byl smutný. V pubertě pak místo, aby okukoval holky. Pokukoval po sousedovic synovi. Myslel si, že ho nevidím. Nebo, že to nepoznám, když o něm zapáleně mluvil.""Proč jsi mu neřekla, že to víš?" Zeptala se Izzy. "Protože to není moje tajemství. Věděla jsem, že to řekne až bude připravený.""No tak teď je pozdě!" Povzdechl rozčileně Jace. "Co se stalo?" Zachytila Maryse Jaceův tón. "Je to venku. Dneska měl Alec s jedním spolužákem rande a někdo ze školy je viděl a zveřejnil to.""Alec?" Zeptala se s obavami Maryse. "Když to zjistil, odešel a od tý doby o něm nikdo nic neví.""Jak je to dlouho?" Vyptávala se Maryse dál. "Tak dvě hodiny." V tu chvíli bouchly dveře a dovnitř vpadl rudý Robert Lightwood. "Kde je?!" Vychrlil místo pozdravu. "Kde je Alexander?!"



Andrew věděl, kde Alec bude. Vždycky když chtěl být sám chodil na jedno jediné určité místo v Central Parku, kde věděl, že ho nikdo hledat nebude. Odhrnul větve a smutně se pousmál. Měl pravdu. Alec tam seděl na opuštěné zapomenuté lavičce a společnost mu dělala flaška vodky. Ve které už bylo tak ze čtvrtiny upito. "Věděl jsem, že tě tu najdu!" Alec odtrhnul flašku od rtů a ušklíbl se. "Chci být sám!""Já to chápu. Ale všichni o tebe mají strach." Přisedl si k Alecovi Andrew. "Pochybuju," zavrtěl Alec hlavou. "Opravdu. Tvoji souzenci i Magnus šílí strachy." Alec si přihnul s flašky. "Tomu bych i věřil. Ale rodiče asi nadšením neskáčou.""Všechno bude v pořádku." Chtěl Andrew Aleca obejmout kolem ramen, ale ten se odtáhl. "Měl jsem plán, víš," kousl se Alec do rtu. "Chtěl jsem jim to říct.....Neříkám hned, ale časem.....A nějakej kretén mi to vzal.""Mrzí mě to.""Tebe nemá co mrzet," zavrtěl Alec hlavou. "Ty jsi nic neudělal. Jediný, co jsi udělal, je že jsi jako jediný, přišel utěšit kamaráda, co se chce ožrat a všechno hodit za hlavu. Alespoň na chvíli.""Tohle kamarádi dělají." Alec přikývl a pousmál se. Když si chtěl znova přihnout, Andrew mu jí vyrval z ruky. "Vrať mi jí!" Našpulil Alec rty. "Myslím, že jsi měl dost," vrtěl Underhill hlavou, když viděl, že Alec i stěží na lavičce sedí. "Neměl!" Prohlásil tvrdohlavě Alec a sápal se po flašce. "Se ani s kamarádem nepodělíš?" Zeptal se pobaveně Andrew. "Když...škyt....mi jí vrátíš...škyt...možná.""Myslím, že už máš fakt dost," zavrtěl Underhill hlavou. "Pojď, vezmu tě domů."