Ve fotografiích - 7. kapitola

„To je novinka!“ přivítala Catarina Magnuse ve dveřích. „Obvykle za tebou chodím já, abych z tebe vytáhla jaký bylo focení.“

„Ušetřil jsem ti cestu,“ ušklíbl se Magnus. „Tak povídej, přeháněj, Bane!“ začala Cat, když se usadili ke stolu. „Jsem přišel do Vogue. Tam mě navigovali k ateliéru, kde už na mě čekal fotograf....No však to znáš, naprostá klasika.“ Cat přikývla. „A?“

„Co a?“ usmíval se Magnus. „No nekecej!“ vykřikla Cat, když si dala dohromady jedna a jedna. „Jo, fotil jsem s ním. S Rozlévačem kávy.“

„Jsem ti to říkala,“ zasmála se Cat. „Chvilku jsme na sebe oba nevěřícně zírali. Pak se teda osmělil on jako první a pustili jsme se do práce. Je hrozně roztomilej, když je nervózní a že byl nervózní celou dobu. A pak mě pozval na kafe.“

„Pane jo, Magnus má rande s Rozlévačem káv.“

„S Alexanderem,“ opravil jí Magnus. „Ty jsi marnej, Bane!“ zavrtěla Catarina hlavou se smíchem.

Alec s úsměvem na tváři přetahoval Magnusovy fotky z foťáku do počítače. „Na co se tváříš jak želé?“ ozvalo se mu za zády. Alec se otočil a spatřil Izzy. „Pracuješ taky nebo mi jen zíráš přes rameno?“

„Můžu se podívat?“ Ignorovala jeho otázku. „Fajn,“ protočil očima. Společně projížděli Magnusovy fotky. „Ani se nedivím, že se ti líbí. Je to krásnej chlap!“ usmívala se Izzy. „Přestaň, Izzy!“ řekl jí Alec varovným tónem. „Kdo?“ zajímalo jednu jejich kolegyni. „Magnus Bane,“ odpověděla jí Izzy. „No slyšela jsem, že je to pěknej proutník. Sbalí na co přijde, muže, ženy....“ Izzy se podívala na Aleca a nadechovala se, že něco řekne. Ale Alec začal první. „Fakt zbožňuju, jak NÁS vy heterosexuálové škatulkujete. I MY jsme lidi a máme city. Tak je bisexuál, no a co?! Závidíš mu nebo co? Nejspíš jo, protože o tebe by si nikdo neopřel ani kolo!“ Izzy se po Alecovi překvapeně otočila a snažila se zakrýt smích v dlaních. „Skvěle, velkej brácho!“

„Díky.“

„Jak jsi myslel to NÁS a MY?“ nechápala ta kolegyně. „Jsem gay!“ Celá kancelář se ponořila do hrobového ticha, že by bylo slyšet cinknutí špendlíku. „A já myslel, že z tvých narážek jim to dojde?“ ušklíbl se Alec směrem k Izzy. „Si myslely, že tě některá sbalí. Občas jsem je při obědě slyšela, jak se baví, která to zkusí.“

„Dozvídám se zajímavý věci,“ ušklíbl se Alec. „A teď když mě dámy a pánové, omluvíte vrátím se k práci. Rád jsem si s váma pokecal.“

„Já jdu taky,“ zvedla se Izzy. „Čekej, že tohle se povalí jako drb.“

„Už se nemůžu dočkat!“ ušklíbl se Alec a protočil očima. „Drby jsou mi víš, kde...“

Alec vstoupil do kavárny. Maia se na něj od pultu usmála. „Tak co to bude?“ zajímala se. „Zatím nic. Čekám společnost,“ odpověděl. „Alec má rande, no pane jo.“

„Ještě ty začínej!“ protočil očima. „Jako by mi nestačili ti dva dobráci doma.“

„Provokujou?“

„A jak. Jsou děsně otravní,“ ušklíbl se Alec. Dveře kavárny se otevřely a dovnitř vešel Magnus. „A vida, už ho tu máš. Teda předpokládám, že je to on,“ usmála se Maia na Aleca a ten přikývl. „Tak zlom vaz.“

„Děkuju.“

Alec vstal ze židle a odsunul Magnusovi židli, aby se mohl posadit. „Gentleman. Měl bych být poctěn. A pak, že vymřeli.“ Alec místo odpovědi zčervenal. „Doufám, že jsi nečekal dlouho, Alexandře.“

„Ne, vůbec,“ zavrtěl Alec hlavou. Maia k nim přistoupila s notýskem a zapsala si objednávku. „Jak to vypadá s fotkami?“ zeptal se Magnus. „Dneska jsem si jima probíral, pár budeme muset přefotit. Ale jinak vypadají všechny úžasně. Takže, kdy máš čas, abychom se mohli vrhnout na druhou část?“ zeptal se Alec. „Teď nic velkýho nemám. Takže co bys řekl pátku?“ odpověděl Magnus. „Jo to...to by šlo,“ přikývl Alec. „Ale dost o práci. Řekni mi něco o sobě, Alexandře.“ Alec se lehce zarazil. Toho jsem se bál!„Není moc o čem mluvit,“ odpověděl Alec. „Tomu nevěřím. Co třeba koníčky, určitě nějaké máš,“ nevzdával to Magnus. „No rád čtu, fotím. Není to tak, že bych fotil jen modely a modelky. Fotím všechno co mi přistane v oku.“

„No vidíš. A ty fotky bych rád viděl,“ usmál se Magnus. „Opravdu? Ale nejsou to fotky žádnýho profesionála.“

„A já myslel, že jsi profesionální fotograf,“ zasmál se Magnus. „To jsem. Ale víš, jak,“ trhnul Alec rameny. „Navíc je to úžasně uvolňující. Mám rád svůj klid, takže když se to na mě začne valit, beru foťák a hurá do přírody. Člověk u toho krásně přijde na jiné myšlenky. A co ty?“

„Mám rád módu a párty. Ač je většinou pořádám jen pro své kočky. Mám vystudovanýho módního návrháře. Ale jak vidíš, zaválo mě to jiným směrem. Takže místo, abych oblečení navrhoval, tak se producíruju po předvádějích molech.“

„Docela změna, ne?“ zeptal se Alec. „No ani ne. Ve volných chvílích i navrhuju. Ty máš co za školu?“

„Já nemám vysokou. Život se se mnou zrovna moc nemazlil, takže na vejšku nezbyl čas. Chtěl jsem, ale nevyšlo to. Mám jen kurzy na fotografa.“

„Jestli se můžu zeptat....“

„Naši zrovna nejlíp nevzali můj coming out,“ odpověděl Alec. „To je mi líto,“ vyjádřil lítost Magnus. „Nenadělám nic,“ pokrčil Alec rameny. „Vaši s tím byli v pohodě?“

„Moji rodiče umřeli, když jsem byl ještě dítě. Neměl jsem šanci jim to říct.“

„Magnusi, já...omlouvám se. To jsem nevěděl.“

„To je v pořádku,“ pousmál se. Alec za oba zaplatil, ač se Magnus snažil bránit. Ale Alec ho umlčel tím, že on ho pozval.

„Jaký bylo rande?“ zajímalo Izzy, když seděli u Aleca doma. „Alec měl rande?“ zeptal se Jace. „Bože!“ zaúpěl Alec. „To nebylo rande. Jen jsem ho pozval na kafe.“

„No však. Mě to jako rande přijde,“ usmála se Izzy. „To nebylo rande!“

„Koho pozval na rande, Izzy?“

„Magnuse Banea,“ odpověděla Izzy, jako by tam Alec s nimi ani nebyl. „Toho kluka, co ho polil kafem,“ dodala na vysvětlení. „Užil sis to?“ otočil se na Aleca Jace. „Jděte do háje!“

Magnus postavil před Cat s Madzie hrnečky s čajem a posadil se proti nim. „Jaký bylo rande?“ položila mu Catarina otázku. „Nebylo to rande. Spíš přátelský posezení u kávy...“

„Tobě se líbí, viď?“ usmála se Cat. „Prokouklas mě,“ přikývl. „Ano líbí se mi.“

„A kdy se zase uvidíte?“ zeptala se. „V pátek. Zase spolu fotíme.“