Ve fotografiích - 6. kapitola

„Alecu, mohl by jsi na chvíli za mnou do kanceláře,“ zavolala si ho Lydia, když Alec s Izzy vešli. „Jo jasně,“ přikývl. Vešel do Lydiiné kanceláře a zavřel za sebou dveře. „Posaď se,“ ukázala na židli. „Je všechno v pořádku?“ zajímala se, když se Alec usadil. „Jo,“ přikývl. „No to teď necháme, zavolala jsem si tě kvůli něčemu jinému.“

„Provedl jsem něco?“ Lydia se na něj překvapeně podívala. „Ne. Mám pro tebe práci, focení pánských zimních kabátů.“

„Dobrá,“ přikývl. „Tady máš k tomu podklady. Můžeš jít.“ Alec přikývl a odešel.

Izzy zvedla hlavu. „Tak co?“ zajímala se. „Focení pánských zimních kabátů,“ odpověděl jí. „S kým?“ zeptala se dychtivě. Alec si otevřel podklady od Lydie. „Magnus Bane,“ odpověděl. „Páni!“ vydechla Izzy překvapeně. „To je naprosto úžasný.“

„Jo,“ ušklíbl se Alec. „Jen si teď přiřadit ke jménu obličej.“ Izzy se rozesmála.

„Chceš nějak pomoct?“ zeptala se Izzy Aleca, když si chystal foťáky. „Ne díky. Myslím, že foťák si umím připravit sám,“ ušklíbl se. Izzy se na něj podívala a povzdechla si. „Izzy, bude to v pořádku. Slibuju!“ Jen mlčky přikývla. „Tohle bude fajn rozptýlení.“ Kdyby byl tušil, jaké setkání ho čeká, nejspíš byl mlčel. „Kdybys něco potřeboval, myslím pracovně. Ozvi se,“ usmála se a objala ho. „Ozvu,“ usmál se.

Magnus směřoval budovou Vogue k ateliérům. Každý se za ním otáčel, pár lidí i obdivně hvízdlo. Magnus si jen povzdechl a zavrtěl hlavou. Pitomci, protočil očima. Lydia Branwell ho poslala do ateliéru 4 a on teď bloudil od jedněch dveří ke druhým. A pak spatřil černovlasou dívku, jak míří k němu. „Promiňte,“ oslovil jí. Dívka se zastavila. „S čím můžu pomoct?“ zeptala se. „Kde najdu ateliér 4?“ zeptal se Magnus. Izzy poklesla brada a když si muže před sebou pořádně prohlédla přes obličej jí přelétl pobavený úsměv. Aleca, trefí! „Vy jste Magnus Bane?“ zeptala se. „Ano, mám tady fotit...“

„Dovedu vás tam.“

„Děkuji,“ usmál se Magnus. „A vy jste?“ zeptal se jí. „Isabelle Lightwood,“ představila se. „Rád vás poznávám.“

„I já vás.“ Alec bude ještě radši! „Tak jsme tady! Běžte dál, už na vás čeká.“

Magnus vešel do ateliéru. Zády k němu stál vysoký muž. „Jmenuji se Magnus Bane, vaše šéfová mě sem poslala.“

„Tak to jste tu,...“ Muž se otočil a zalapal po dechu. „Vy?“ Vykulil Alec oči. „Vy?“ zeptal se Magnus současně s Alecem.

Jeden střílel pohledem na druhého. Neschopni jediného slova. Catarina měla pravdu a já jí nevěřil! Napadlo Magnuse. „Já...Um...Asi....Asi bychom se měli pustit do práce,“ promluvil Alec jako první. „Jistě,“ přikývl Magnus. Magnus celou dobu focení Aleca pozoroval. Vypadá roztomile, když je nervózní! „Já myslím, že pro dnešek by to stačilo. Myslíte, že bychom se takhle sejít ještě alespoň jednou?“ zeptal se Alec. „Ale jistě. Vy jste šéf!“ usmál se Magnus. „No já...Za šéfa bych se moc nepovažoval, já se podřídím jak to vyhovuje vám.“

„Rád vás znovu uvidím,“ odpověděl Magnus a Alec zčervenal. „Ozvu se, Lydia na vás určitě bude mít kontakt...“

„Nebo bych se mohl ozvat já, mám kontakt přímo na vás,“ usmál se Magnus. „Jo..Jasně..jak vám to vyhovuje..Já...“ Magnus se pro sebe usmál a rozhodl se, že Aleca nebude dál trápit. „A nebo víte, co? Dám vám na sebe číslo.“

„Jo..To by...“ Magnus nadiktoval Alecovi číslo. „Budu se těšit na další spolupráci.“

„Jo já taky,“ přikývl Alec. „Jo ještě něco...Já...Um..Nešel byste na kafe?“ Magnusovi poskočilo srdce radostí. „Velmi rád. V tom případě mi přestaňte vykat. Jsem Magnus.“

„Alec,“ přijal Alec nabízenou ruku. „Budu se těšit na zavolání a na další setkání, ať už pracovní nebo kvůli tomu kafi, Alexandře!“ Rozloučil se Magnus. Alexandře. Aleca nikdy nenapadlo, že by jeho celé jméno mohlo od někoho znít tak krásně.

Izzy na sobě ucítila něčí pohled. Zvedla hlavu od monitoru. Ve dveřích stál Alec, sledoval jí jako svojí oběť a ruce mě založené na hrudi. „Provedla jsem něco?“ zeptala se. „Možná,“ naklonil hlavu. „Proč jsi mi sakra neřekla, kdo to je?!“ Izzy naprázdno polkla. „Připadal jsem si jak idiot!“

„No, jak já to vidím,“ usmála se. „Tak žiješ, takže tě za zničenej kabát nezabil.“

„Velice vtipné sestřičko,“ ušklíbl se Alec. „Jak to probíhalo? Povídej, přeháněj!“ vyzvídala Izzy. „Ach bože,“ protočil Alec očima a rozesmál se. „Mimochodem,“ otočil se ve dveřích, když odcházel. „Pozval jsem ho na kafe!“ Izzy na Aleca chvilku zírala a pak nadšeně vyjekla.