Ve fotografiích - 3. kapitola

„Ahoj,“ kývla Alecovi na pozdrav Izzy. „Chceš kafe?“ Alec si promnul krk. „Ahoj, díky už jsem měl. Stejně musím za deset minut do terénu. Mám dneska focení venku,“ odpověděl. „Tak si to užij,“ ušklíbla se. „To si piš, že užiju. Čeká mě setkání s mladou, krásnou holkou.“

„Aby ti nedělala návrhy.“

„To už tu bylo několikrát,“ pokrčil Alec rameny. „Kolikrát jsem přemýšlel, že si nechám na čelo vytetovat, že jsem gay.“ Izzy se rozesmála. „To by byl trošku extrém,ne?“

„Ne zas takovej jako chodit do práce zmalovaná jak štětka,“ kývl hlavou k jedné z kolegyň. „Ty tomu nějak rozumíš. Jestli ty si taky doma potajnu nemaluješ oči.“

„Myslíš, že jsem tu zženštil?“ zeptal se Alec a oba se rozesmáli. „Vím já,“ pokrčila Izzy rameny. „Seš tajemnej jak hrad v Karpatech.“

„Myslím, že oční linky mi fakt nehrozí.“

„Třeba bys byl k sežrání.“

„Ty máš takový štěstí, že musím jít jinak bych tě zabil, Isabello Sofie Lightwood!“

„Tak se měj, Alexandře Gideone Lightwoode!“ mávla mu a zmizela ve své kanceláři. „Nesnáším tě!“ křikl na zavřené dveře.

Magnus ležel v posteli a v rukách převracel vizitku. Byl v pokušení vytočit číslo, které tam bylo napsané. Už se chystal, že zmáčkne zelené tlačítko, ale zase to vzdal. Nakonec se vykopal z postele a rozhodl se, že si dojde vyčistit hlavu. A zamířil do Central Parku.

U brány do Central Parku na Aleca čekala malá blondýnka. „Alec Lightwood?“ zeptala se, když k ní došel. „Ano. Předpokládám, že ty jsi Emma Carstairs?“

„Správně,“ přikývla s úsměvem. „Teda doufám, že nevadí, že ti tykám.“

„Klidně mi tykejte.“

„Dobře v tom případě ty mě taky. Takže můžeme se pustit do práce?“ zeptal se Alec. „Určitě,“ přikývla. „Nemůžu se dočkat.“

Magnus se usadil na lavičku a zavřel oči. Chvilku si tak relaxoval, když ho z přemýšlení vytrhl dvouhlasný smích. Otevřel oči a spatřil blondýnku, jak se směje spolu s.....Rozlévačem káv, jak ho společně s Catarinou překřtili. Nakonec se zvedl z lavičky a zamířil z parku pryč.

Zastavil se před domem a zazvonil. Dveře se otevřely a v nich stála Catarina a za ní vykukovala Madzie. „Strejda!“ vykřikla malá a hrnula se Magnusovi do náruče. „Ahoj princezno,“ vzal jí Magnus do náruče. „Můžu dál?“

„Ty vždycky,“ zasmála se Catarina a uvolnila mu cestu. „Tak co tě k nám přivádí? Vypadáš zamyšleně,“ všimla si Cat. „Viděl jsem ho...V Central parku,“ odpověděl. „Koho?“ zeptala se. „Alexandera.“

„Jo tvého osobního rozlévače kávy,“ rozesmála se Cat. „Mluvil jsi s ním?“ Magnus zavrtěl hlavou. „No teda Bane, to bych do tebe neřekla. Nejdřív ho div nesvlékáš pohledem a teď se s ním bojíš promluvit. Takovýho tě neznám.“

„Nebyl tam sám,“ pokrčil Magnus rameny. „Byl tam....S nějakou holkou.“

„A ty si myslíš, že je to...Jeho....?“

„Asi..Já nevím....“

„Tak se ho na to zeptej!“

„Zbláznila ses?! To by vypadalo, že ho sleduju!“ zhrozil se Magnus.

„Alecu, díky za všechno,“ usmála se na něj Emma, když skončili. „Vůbec neděkuj,“ zavrtěl hlavou. „Ozvu se ti, až budu mít ty fotky hotový.“

„Budu se těšit. Třeba se ani nepoznám.“ Oba se rozesmáli. „Mám to brát jako urážku nebo kompliment?“ zasmál se Alec. „To uvidíme ve výsledku, ne?“ nadhodila Emma. „Tak to abych se snažil,“ ušklíbl se Alec. „To si piš, nebo bych tě mohla zažalovat, žes mi zprznil fotky.“

„Zatím si nikdy nikdo nestěžoval,“ pokrčil Alec rameny. „Tak to se budu těšit,“ usmála se Emma. „Já budu muset, čeká na mě přítel. Promiň,“ omlouvala se. „To se neomlouvej. Stejně jsme skončili. Měj se a já se ozvu.“

„Ty taky,“ mávla mu a odešla. Alec se za ní ještě chvíli s úsměvem díval a pak se otočil k odchodu. Byla jiná než ostatní, takže mu vlastně ani nevadilo, že se celou dobu přátelsky popichovali.