Ve fotografiích - 14. kapitola

„Lidičky,“ zahulákal Simon do mikrofonu. „Je tu okamžik, na který všichni čekáme. Do půlnoci nám zbývají poslední minuty.“ Alec s Magnusem se přesunuli ke stolu. „Co?“ podíval se Alec po svých sourozencích, když ho sjeli pohledem. „Nic,“ zavrtěli shodně Jace a Izzy hlavou. „Vy jste dva dobráci,“ protočil Alec očima. „Tak je nech, Alexandře,“ zastal se jich Magnus.

„10...9...8...7...6...5...4...3...2...1! Šťastný nový rok!“ Alecovi se konečně podařilo procpat se davem k Magnusovi. Ve spleti novoročních přání byli rozděleni. „Šťastný nový rok, Alexandře. Hodně štěstí, zdraví, lásky a všeho, co se takhle normálně přeje.“

„Šťastný nový rok, Magnusi,“ usmál se Alec. Společně si připili a než se Alec stačil nadát, ucítil na svých rtech dotek sametových rtů. Po chvilce zaváhání polibek Magnusovi oplatil. „Vypadneme odsud, co ty na to?“ navrhl Alec Magnusovi, když se odtáhl. „Mám se bát?“ poškádlil ho Magnus. „Ve vší počestnosti!“ zvedl Alec ruce do obranné pozice. „Jdeme. Stejně je tu přelidněno,“ přikývl Magnus. „No právě.“

Vyšli před bar. Tam se o stěnu opíral Jace a líbal Clary. „Projdeme se?“ zeptal se Magnus Aleca. „To bude asi lepší. Je tu obsazeno,“ ušklíbl se. Procházeli se nočním New Yorkem, všude ještě probíhaly bujaré oslavy. Společně došli až před dům, kde bydlel Magnus. „Chceš jít nahoru?“ zeptal se Magnus. „To se nehodí. Jsme oba opilí a....“

„Lituješ toho?“ přerušil Magnus Aleca. „Ne!“ zavrtěl hlavou. „Ozvu se ti,“ slíbil Magnus. „Budu se těšit. Dobrou noc, Magnusi.“

„Dobrou noc, Alexandře.“ Magnus odemkl vchodové dveře a vešel dovnitř. „Magnusi!“ zastavil ho ještě Alec. „Ano?“

„Myslíš, že bych mohl....Tě ještě políbit.“ Magnus se usmál a přikývl. Alec přitiskl svoje rty na ty Magnusovy a přitáhl si ho blíž. Stáli na ulici, líbali se a svět kolem nich přestal existovat.

Jace s Izzy pomáhali kapele balit. „A kam se nám vůbec zdejchl Alec?“ zeptal se Jace. „Vzhledem k tomu, že postrádám i Magnuse. Tak předpokládám, že se vypařili spolu,“ zasmála se Izzy. „Že by konečně byla ruka v rukávě?“ zeptal se Jace s úšklebkem. „To doufám. Bylo by na čase,“ přikývla Izzy. „Tak ho půjdeme ráno zkontrolovat, ne?“ navrhla s pobaveným výrazem ve tváři. „Ten nás zabije, Izzy. Jdu do toho!“

Rozespalý Alec byl na cestě do koupelny, když ho překvapil Jaceův hlas z kuchyně. „Udělal jsem snídani!“

„Co tady krucinál děláte?!“ zavrčel Alec, když v kuchyni uviděl Izzy s Jacem. „Chtěli jsme vědět, jestli jsi došel domů v pořádku,“ pokrčila Izzy rameny. „To vám budu tak věřit. Zrovna vám dvěma,“ protočil Alec očima. „Spíš jste chtěli vědět, jestli jsem si sem nepřivedl Magnuse. Nepřivedl! Jako správný gentleman jsem ho doprovodil domů a šel spát,“ vyplázl Alec jazyk. „Ani nic nebylo?“ zeptala se provokativně Izzy. „Třeba pusa na dobrou noc,“ nadhodil Jace. „Vás mi byl čert dlužnej.“

Alec se po práci vracel domů přes Central Park. Když ho do zad trefila sněhová koule. Otočil se a usmál se. Počkal až k němu Magnus dojde a políbil ho. „Jdeš domů?“ zeptal se Magnus. „Jo. Dneska toho mám plný zuby,“ ušklíbl se Alec. „Co ty?“

„Koncem měsíce mám módní přehlídku, byl jsem vyzvědět detaily,“ odpověděl Magnus. „Jo. O tom jsem něco slyšel,“ přikývl Alec. „Budeš tam?“

„Pracovně ne,“ zavrtěl Alec hlavou. „V tom případě si tě tam propašuju,“ mrkl na něj Magnus. „Vážně?“ povytáhl Alec obočí. „Můj přítel rozhodně nesmí na takové události chybět.“

„Tvůj přítel se podívá do diáře, jestli má vůbec čas,“ ušklíbl se Alec. „Můj přítel je hroznej provokatér,“ praštil Magnus Aleca do ramena. „Tvůj přítel si nemůže pomoct. A nebij mě!“ zazubil se Alec. „Jsem si nemo...Aáááá,“ podjelo to Magnusovi na zamrzlé louži. „Pozor!“ Chytil ho Alec kolem pasu. „Jsi v pořádku?“ strachoval se. „Jo. Děkuju,“ přikývl Magnus. „Není zač...Vážně ti nic není?“

„Alexandře, jsem v pořádku.“

Alec zaklepal na Magnusovu šatnu. Když mu Magnus otevřel, Alecovi poklesla brada. „Páni!“ vydechl obdivně. „To nevím, co budeš dělat, až vyjdu na molo!“ zasmál se Magnus. „Asi budu potřebovat první pomoc,“ zasmál se Alec. „Pán je vtipnej!“

„Snažím se,“ pokrčil Alec rameny a přitáhl si Magnuse do polibku. „Miluji tě!“ zašeptal Alec mezi polibky. Je to opravdu on? Ten, na kterého tak dlouho čekám?„Taky tě miluji, Alexandře.“ Z polibku je vytrhlo zaklepání na dveře. „Pane Bane, nerad ruším. Ale je čas.“

„Musím jít! Promiň, “ usmál se Magnus omluvně na Aleca. „Neomlouvej se!“

„Bene, odvedl by jsi pana Lightwooda do sekce pro VIP?“

„Samozřejmě,“ přikývl jeden z bodyguardů. „Ale já,...“ Chtěl protestovat Alec. „Pro mě ano, Alexandře,“ zašeptal mu Magnus do ucha, když kolem něj procházel. „Pane Lightwoode,“ oslovil ho Ben. „Už jdu!“

Když na molo vstoupil Magnus, Aleca zaplavila vlna hrdosti a lásky. Napadlo ho, že je konečně po dlouhé době zase šťastný!

PS: Karin si přála vidět Magnuse s Alecem tančit...tak tady to je