Ve fotografiích - 11. kapitola

Izzy s Alecem vešli do Vogue a zastihli kolegy s plnýma rukama práce s vánoční výzdobou. „Alecu!“ vypískla radostně jedna z kolegyň. „Pomůžeš nám...Přece jen seš ze všech chlapů tady nejvyšší!“ Mužská část týmu se urazila. Alec se po nich pobaveně podíval. „Ženský vás uráží, co?“

„To si piš,“ prohodil jeden z chlapů a věnoval ženskému osazenstvu vražedný pohled. „Tak jdeme zdobit!“ ušklíbl se Alec.

Magnus přešlapoval před Vogue a snažil se nevnímat pohledy, kterými ho všichni sjížděli. Čekal na Aleca. Ten po boku své sestry vyšel z budovy a společně se něčemu smáli. Izzy si všimla Magnuse, podívala se vědoucím pohledem na Aleca. „Zdá se, že tu máš návštěvu, takže já se klidím. Uvidíme se doma,“ rozloučila se. „Návštěvu?“ nechápal Alec. „Jakou návš...“ Pak si všiml Magnuse. „Ahoj,“ kývl mu na pozdrav. „Ahoj Alexandře, projdeme se?“

„Jo...Jasně,“ přikývl Alec. Magnus promluvil až když nechali budovu Vogue za zády. „Vlastně jsem nepřišel jen tak...Chci tě o něco poprosit.“

„O co jde?“ zeptal se Alec. „Co děláš na Vánoce?“

„No vlastně. Mám společnej oběd s Jacem a Izzy, proč?“

„A den před tím?“

„Nic. Proč?“ zeptal se Alec. „Každoročně chodím pomáhat k opuštěným dětem. Chtěl jsem se zeptat, jestli bys nechtěl jít se mnou?“ Prosba Aleca mírně zaskočila. „Půjdu rád,“ přikývl. „Opravdu? Alexandře, jestli....“

„Hej...Půjdu, k ničemu mě nenutíš. Bude to fajn.“ Magnus se mírně usmál. „Děkuju.“

„Neděkuj. To já děkuju. Cokoliv bude lepší než sedět doma a čučet do zdi.“

„Na tom něco bude,“ zasmál se Magnus. „Jo a teď když mě omluvíš musím letět. Mám večeři s Jacem a Izzy.“

„Jasně, už tě nebudu zdržovat. Měj se, užij si večeři a ozvu se ti, co a jak.“

„Taky se měj,“ mávl mu Alec na rozloučenou.

Izzy Aleca celou večeři pozorovala jako ostříž. Pokaždý se nadechla, že něco řekne ale pak pusu zase zavřela. „Tak se zeptej!“ zaúpěl po večeři Alec, když už to nevydržel. „Zeptej? Na co?“ nechápal Jace. „Pozval tě na rande?“ zeptala se Izzy. „Magnus pozval Aleca na rande?“ otočil se Jace na Izzy. „To není rande!! Proboha!“ zaúpěl Alec. „Ale no tak bráško, my víme, že spolu chodíte. Nám to nemusíš tajit.“

„NECHODÍM S NÍM!!“ zvýšil Alec hlas. „Poprosil mě, jestli bych s ním nešel o Vánocích vypomáhat k opuštěným dětem. Tečka. Nic víc v tom nehledejte.“

„Zajímavé místo pro rande,“ ušklíbl se pobaveně Jace. „To není rande!“ protočil Alec očima. „Řekl jsi mu to?“ zeptala se Izzy mimo téma. „Co? O Sebastianovi?“ zeptal se Alec. „Jo řekl.“

„Olalalá. A je to tady. Jacei, řekl mu o Sebastianovi, pozval ho na kafe, teď jdou spolu za opuštěnými dětmi, vidíš v tom, to co já?“ otočila se Izzy na Jace. Ten přikývl. Oba se tvářili jako by tam s nimi Alec vůbec nebyl. „O co vám kruci jde?“ zavrčel Alec. „O to co vidí všichni, kromě tebe a Magnuse, Alexandře!“ ušklíbla se Izzy. „Isabello, neštvi mě!“

Jakmile Magnus s Alecem vešli do Centra, vypukl chaos. „Magnus! Magnus! Magnus!“ křičely děti jedno přes druhé. Zatímco Magnus se nechal dětma obklopit, Alec se začal cítit nesvůj. Tolik lidí kolem ho znervózňovalo. „Děti, děti, já vás taky rád vidím. Dovolte mi vám představit mého kamaráda Aleca.“

„Ahoj,“ přidřepl si k nim Alec a usmál se. „Ty jsi Magnusův kamarád?“ zeptal se Aleca nějaký kluk. „Jasně,“ přikývl Alec. „Taky se procházíš po módních molech?“ zajímalo holčičku s blonďatými culíčky. „Ne, já ne. Já je fotím. Ty modely a modelky co se po těch molech prochází.“

„Pana Magnuse, jsi fotil taky?“ Alec hodil po Magnusovi zoufalý pohled. „Ano mě fotil taky. Tak jsme se potkali,“ odpověděl Magnus za Aleca. „Magnusi, jsem rád, že jsi dorazil. Děti už se po tobě ptaly.“

„Díky Luku, taky jsem se za váma těšil. Je to úžasná relaxace. Alexandře, tohle je Luke Garroway. Luke sem taky chodí vypomáhat. Luku, tohle je Alec Lightwood.“

„Těší mě,“ usmál se Luke na Aleca. „Mě také, pane.“

„Ale prosím tě, jakýpak pane. Říkej mi, Luku. Jsme tady jedna velká rodina.“

Magnus s úsměvem na tváři sledoval, jak děti odtáhly Aleca pryč. Výraz v Alecových očích jen volal Pomoc. „Tobě se líbí, že jo?“ postavil se vedle Magnuse Luke. „Co?“ otočil k němu hlavu Magnus. „Poznám to z toho, jak se na něj díváš. Znám ten pohled, Magnusi.“

„Prokoukl jsi mě,“ přiznal poraženě Magnus. „Proč mu to neřekneš?“

„Nemůžu,“ zavrtěl Magnus hlavou. „Proč ne?“

„Ty nevíš, čím si musel projít.“

„Magnusi,“ povzdechl si Luke. „Všichni si zaslouží druhou šanci. I ty a on,“ kývl hlavou k Alecovi, který pomáhal dětem zdobit obrovský vánoční strom.

„Pane Alecu, dáte toho anděla na špičku? Prosím,“ podívala se na Aleca prosebně malá brunetka. „Jak se jmenuješ, princezno?“ usmál se Alec. „Lily,“ špitla stydlivě. „Lily, co kdybychom ho tam dali společně, co ty na to?“ Lily přikývla a nechala se od Aleca vzít do náruče. Ten jí vysadil nahoru a ona dala anděla na špičku. „Je to krásný.“

„To je,“ přikývl s úsměvem Alec. „Padl jsi těm dětem do oka,“ objevil se Magnus vedle Aleca. „Jsou úžasné. Děkuji, že jsi mě sem vzal.“