Ve fotografiích - 1. kapitola

Isabella s úsměvem na tváři postávala před budovou Vogue, začaly se jí plnit sny. Její pohovor se šéfovou Lydií Branwell dopadl dobře a ona už se nemohla dočkat až se ponoří do práce. Naproti tomu Jace si našel práci v posilovně. Izzy s obrovským úsměvem na tváři vešla do budovy a zamířila k výtahu. Několik žen si jí přeměřilo pohledem, zatímco těch pár mužů, co potkala se za ní se zájmem otočilo. Ona však nehledala povyražení s kolegy, spíš se chtěla postavit na vlastní nohy. Když s Jacem opouštěli rodný dům, zaplavila je úleva. Robert a Marysa Lightwoodovi, nebyli zrovna rodičemi roku. Když se Isabellin starší bratr Alec rozhodl pro coming out, vyhodili ho z domu a ona, Jace a Max ho od té doby neviděli. Zaslechla, že snad žil u svého přítele Sebastiana, ale pak zmizel neznámo kam. S úsměvem zaklepala na kancelář své nové šéfové a na vyzvání vstoupila.

Izzy se pomalu zabydlovala ve své nové kanceláři, když jí přišla zpráva od Jace. Objevil jsem při cestě do práce parádní kavárnu. Takže po práci ty, já a nejnovější drby? J. Izzy se po tváři rozlil úsměv. To si piš, myslím že budeme mít co probírat. V kolik? I

Počkám na tebe před Vogue. J

Těším se. I

Z přemýšlení jí vytrhl povědomý hlas. „Lydia mě poslala, abych vám dodal materiály k...Izzy?!“ Isabella zvedla hlavu od monitoru a zírala na muže ve dveřích. Musela několikrát zamrkat, aby se přesvědčila, že neblouzní. Skutečně před ní stál Alec Lightwood. Její bratr. „Co tady děláš?“ zeptal se. „To bych se měla ptát já tebe,“ opáčila. „Jak vidíš, tak tu pracuju,“ pokrčil rameny. „Jsem zdejší fotograf. Takže se zeptám znova, co tu děláš?“

„Očividně tu taky pracuju,“ ušklíbla se. „Dneska jsem nastoupila.“

„Tak to tě zavalím,“ rozesmál se. „Užij si to,“ hodil jí fotky na stůl a chytal se odejít. „Nezašel bys na kafe? Po práci?“ Alec se otočil a dlouze si povzdechl. „Je mi jasný, že bys chtěla vědět, kde jsem byl a co jsem dělal. Nebylo to nic pěknýho, Izzy.“ Po tváři se mu mihnul smutek. „Nikdo tě nebude soudit, Alecu. Já s Jacem už vůbec ne.“

„Jace? On je tu taky?“ zeptal se. „Jo. Odešli jsme do New Yorku spolu, s našima to nebylo k vydržení. Jace si našel práci v posilovně.“

„V posilovně? No to mu sedí,“ zasmál se Alec. „Tak půjdeš?“

„Jasně,“ přikývl s úsměvem. „No nic. Nechám tě tu a jdu se tvářit, že jsem hrozně zaměstnanej,“ vyplázl jazyk a zavřel za sebou dveře. „Zmetku!“ protočila Izzy očima a zavrtěla hlavou. Nebylo to nic hezkýho, Izzy. Proběhlo jí hlavou. Co se mu stalo? Nevadí když přivedu ještě někoho? I Napsala Izzy Jaceovi zprávu. To ses stihla tak rychle se všema seznámit? Jasně, přiveď nějakou pěknou kočku. J. Izzy se musela rozesmát. Přivedu kocoura, zlato, ušklíbla se v duchu. Ztracenou duši!

Alec se posadil za stůl a vložil flashku do notebooku. Než se mu načetla vložil si hlavu do dlaní a dlouze si povzdechl. Tohle nečekal ani v nejdivočejším snu. Snažil se utéct svému mizernému životu a zapomenout na něj. A teď tomu bude muset znovu čelit. Miloval Izzy a miloval i Jace, ale zároveň věděl, že není připraven říct jim pravdu. Lightwoode, k čemu ses to nechal přemluvit? Povzdechl si.

Izzy společně s Alecem vyšli z práce. Jace už na ně čekal. Když uviděl s kým Isabella vyšla z budovy Vogue, zarazil se a zůstal na Aleca zírat. „Taky tě rád vidím,“ ušklíbl se Alec. „Alecu?“ zeptal se nevěřícně Jace. „Už to tak bude,“ pokrčil Alec rameny. „To se mi snad jenom zdá.“

„Věř mi, že jsem taky jen nevěřícně zírala, když mi přišel do kanceláře a přinesl mi práci,“ odpověděla Jaceovi Izzy. „No co,“ rozhodil Alec rukama. „Lydia mi řekla, že to mám dát tý nový, jak jsem mohl tušit, že je to Izzy?“

„Věděl bys to, kdybys s náma občas komunikoval,“ švihl po něm Jace pohledem. „Alecu, my jsme vždycky stáli při tobě. Nevím, co jsme udělali, že jsi nás odstříhl.“

„Vy nic,“ odpověděl mu Alec. „Jen jsem se potřeboval postavit na vlastní nohy. Život už mě tolikrát vyfackoval, že...Můžeme, o tom nemluvit?“ Jace s Izzy si povzdechli, bylo jasné, že jim Alec něco tají. „Jdeme na to kafe,“ přikývl Jace. „A nebo, že by na panáka?“ navrhl. „Spíš to kafe. Já moc nepiju,“ pokrčil Alec rameny.

Všichni tři vstoupili do kavárny. „Ahoj Alecu, jako obvykle?“ usmála se na něj holka za pultem. „Ahoj Maio,jasně a...,“ otočil se na Izzy a Jace. „Co si dáte vy?“

„Já si dám latté,“ ojednala si Izzy. „Černou kávu bez cukru s mlíkem,“ objednal si Jace. „Hned to bude,“ přikývla Maia. „Se znáte?“ podívala se Izzy na Aleca. „Jo, chodím sem často. Je to tu takový zastrčený a nikdo sem moc nechodí. Naprostá paráda, zvlášť když si potřebuješ utřídit myšlenky,“ pokrčil Alec rameny a přijal od Maii kávy. „Díky moc,“ usmál se a zaplatil. „Asi sis je tady třídil hodně často, když tě zná jménem,“ ušklíbl se Jace. „Nezapomeň, že tu žiju už dost dlouho. Je to kamarádka,“ odpověděl Alec. „Když jsi to nakousl,“ začala Izzy. „Tak co se dělo od doby, co tě naši vykopli?“

„Nechce se mi o tom mluvit,“ zavrtěl Alec hlavou. „Ale no tak, velkej brácho,“ podívala se na něj Izzy. „Jak jste se měli vy? Co Max?“ Změnil Alec téma. I když věděl, že dřív nebo později, stejně bude muset s pravdou ven.

Chvilku se bavili tedy o tom, co se dělo poté co Robert a Maryse Aleca vykopli a jak se Maxovi po Alecovi stýská. „Mě jste taky chyběli,“ usmál se smutně Alec. „Tak proč ses neozval? Mě nebo Izzy? My bychom tě přece nepotopili,“ nechápal Jace. „Nešlo to,“ zavrtěl hlavou. „Když mě omluvíte, musím....,“ zvedl se Alec ze židle otočil se směrem k toaletám, když do někoho vrazil. „No to snad ne!“ ozvalo se zhrozeně. Alec se zarazil, ten muž před ním měl kabát politý kávou. Sakra! Zaklel v duchu. „Omlouvám se! Hrozně se omlouvám,“ vypáčil ze sebe Alec. „Nic se nestalo,“ usmál se onen muž. „Fakt mě to mrzí, ten kabát musel být hrozně drahej.“

„Opravdu se nic nestalo.“ Alec se prošacoval a našel svojí vizitku a podal mu jí. „Pošlete mi účet za čistírnu.“

„To opravdu nebylo nutné,“ zavrtěl muž hlavou. „Ale díky.“ Třeba jí využiju jinak, jsi docela fešák. A odešel. Alec se podíval po svých sourozencích, oběma na tváři pohrával pobavený úsměv. „Co?“ rozhodil rukama. „Nic,“ zavrtěli Jace s Izzy hlavou a koutky jim cukaly. „Dejte mi pokoj!“ zvedl Alec oči v sloup.