Vánoční štóla

Alec po příchodu domů našel Magnuse v plné píly a umazaného od mouky. „Co to děláš?“ Nakoukl Alec Magnusovi přes rameno. „Vánoční štolu. Nejvyšší čarodějka Drážďan mi poslala recept.“

„A proč si jí prostě vyčaruješ?“ Nechápal Alec. „To by nebylo ono. A necháš ty mandle,“ pleskl Magnus Aleca po ruce, když jeho manžel ukořistil jednu mandli. „Jenom jednu,“ zatvářil se Alec jako spráskaný pes. „Jednu,“ zavrtěl Magnus pobaveně hlavou.

„Necháš to,“ vyháněl Magnus Aleca z kuchyně, když Alec slídil kolem stolu se štolou. „Když ono to krásně voní.“

„Ještě je to teplý, bude ti špatně,“ ušklíbl se Magnus. „Tak ať. Mám manžela, který mi jistě pomůže,“ vyplázl Alec jazyk. „Kde bereš tu jistotu?“ Zasmál se Magnus. „Fajn. Ochutnej,“ vzdal to po chvíli Magnus, když viděl Alecovy prosebné oči. „Na můj vkus je to moc sladký,“ prohlásil Alec, když dojedl svůj kousek. „Příště zkusím míň sladkou,“ pokrčil Magnus rameny. „Když o tom mluvíme, víš kdo je ještě sladkej?“

„Přestaň,“ zasmál se Magnus. Alec si ho přitáhl do náruče. „Ty.“ A políbil ho. „Ten nejsladší.“