Vánoční přáníčka

„Děti, dneska si vyrobíme vánoční přáníčko,“ začala Tessa hodinu. „Abyste potěšily maminku a tatínka.“ Na přední lavici položila několik vzorů. „Tady jsem vám přinesla vzory, abyste se mohly inspirovat.“

Všechny děti se nahrnuly dopředu a prohlížely si přáníčka. Tessu přivábil hluk. „Co se tu děje?!“ Zeptala se. „Chtěl jsem si jenom obkreslit tu rybičku a Rafael mi jí sebral,“ žaloval chlapec. „To není pravda,“ nafoukl se druhý kluk. „Rafaeli, co kdybys nechal Maxe, aby si jí obkreslil a Max ti jí hned vrátí?“ Zkusila to Tessa smířlivě. „Já jí měl první!“ Protestoval Rafael. Tessa to zkusila z druhé strany. „Já jí viděl dřív,“ zamračil se Max. „Co kdybych vám oběma řekla, že kapříka nebudete mít ani jeden! A za trest oba tady zůstanete a doděláte přáníčko po škole!“ A sebrala ho Rafaelovi z ruky. „Tak dík no,“ šlehl Max po Rafaelovi zlostným pohledem.

„Paní učitelko,“ oslovil Tessu Rafael, když oba s Maxe seděli ve třídě jako poslední. „Copak Rafaeli?“

„Mohl bych si vzít toho kapříka?“ Zeptal se. „Na copak ho chceš?“ Tessa nehodala řešit další hádku. „Pro Maxe,“ sklopil Rafael oči. „Udělám přáníčko s andílkem.“ Tessa se usmála a podala šablonku Rafaelovi.

„Tady!“ Položil Rafael Maxovi kapříka na lavici. „Děkuju,“ usmál se vděčně Max. „Paní učitelko, už to máme!“ Hlásili oba současně. „Víte, že to jde. Jste moc šikovní,“ pochválila je Tessa. „Příště bez hádek, ano?“ Oba kluci přikývli.

Na dveře se ozvalo zaklepání a dovnitř nakoukl vysoký muž. „Promiňte, hledám Maxe.“

„Jistě pane Lightwoode, Max už může jít. Měli jsme tu drobný incident a Max musel zůstat po škole.“

„Maxi!“ Zhrozil se Alec. „Rafaeli?“ Nakoukl do třídy vysoký asiat. „Tatí!“ Rozběhl se Rafael k Magnusovi. „Omlouvám se spěcháme, pojď Rafaeli,“ vyvedl Magnus Rafaela ze třídy. „My taky půjdeme, rozluč se Maxi a půjdeme.“

„Nashledanou.“

„Nashledanou Maxi, pane Lightwoode,“ rozloučila se s nimi Tessa.