Vánoční hry

Venku se ženili všichni čerti. Alec, Magnus, Simon, Clary, Izzy a Jace měli v plánu navštívit vánoční trhy, ale v tomhle počasí se jim nikam nechtělo. Nakonec Simon na internetu vylovil deskovou vánoční hru a vytiskl jí. Všech šest se rozesadilo kolem hry. Simon s Jacem se chvíli přeli o barvu figurky, když po nich Alec hodil kostkou oba se uklidnili a úchylili se ke kompromisu.

„Kdy má Ježíš Kristus narozeniny,“ přečetla si Clary, která zahájila hru, otázku. „ 24.12. Izzy, házej.“ Isabelle hodila dvojku. „Tak dík no,“ ušklíbla se, když musela o políčko zpět. Magnus hodil pětku. „Tak nic,“ pokrčil rameny. Alecovi se podařilo hodit šestku. „Ha!“ Zazubil se vítězně, když mohl házet ještě jednou. Dvojka. „Jmenuj vánoční píseň. Co já vím. Tichá noc.“

„Teď já,“ vytrhl mu Jace kostku. Jedna. „Vyjmenuj barvy vánoc. Hm...Červená, zelená, zlatá...už nevím. Simone.“ Čtyřka. „Asi mám Magnusovo štěstí,“ pokrčil Simon rameny. Clary hodila trojku. A mohla házet ještě jednou. Trojka. „Vyjmenuj tři mudrce, kteří přišli k Ježíškovi. Kašpar, Melichar, Baltazar.“ Izzy padla pětka. „Mnohem lepší.“ Magusovi padla dvojka. „Magnus musel tu kostku nějak začarovat,“ vrtěl Jace hlavou, když Magnus opět stoupnul na prázdné kolečko. Alec hodil trojku. „Jako fakt? Pod jakou rostlinou můžete políbit druhou osobu. Pod každou.“

„Někdo je tu zas chytrej,“ protočil Simon očima. „Jmelí, Lewisi,“ vyplázl Alec jazyk. Šestka se ukázala na Jaceově kostce. „Sláva.“ Zaradoval se, když padl na prázdné políčko. „Šest,“ ušklíbl se Simon. „Vyjmenujte dva soby....Rudolf, Comet.“

„Jak to víš, když ani Vánoce neslavíš?“ Zeptal se Simona Magnus. „Někde jsem si to našel,“ pokrčil Simon rameny. „Navíc jsme občas chodívali slavit ke Clary domů, takže Jocelyn nebo Luke nám předčítali z dětských vánočních knih.“