Vánice

Obloha byla podmračená a z nebe se vznášel sníh. Alec vešel do budovy a oklepal si sníh z kabátu, vytáhl klíče a odemkl. „Magnusi, jsem doma!“ Zavolal. „To je dost!“ Vykoukl z obývacího pokoje Simon. „Tys mi chyběl, Lewisi,“ protočil Alec očima. „Já věděl, že ti tvůj nejlepší kamarád bude chybět.“

„S tím nejlepším kamarádem bych se krotil,“ zasmál se Alec. A políbil manžela na přivítanou. „No dovol!“ Ohradil se Simon. „Já se o něj starám a on bude drzej.“

„Tak co je dneska v plánu?“ Usadil se Alec na gauč vedle Clary. „Řekli jsme si dneska hrát nebudeme. Ale dáme si maraton vánočních filmů,“ zazubila se Izzy. „Super,“ usmál se Alec.

„Nezdá se vám, že se nějak zatáhlo?“ Všiml si Jace. Všech šest se otočilo k oknu a venku to vypadalo pomalu na apokalypsu. Z nebe hustě sněžilo, že nebylo nic vidět. „Ty kráso,“ vydechl Alec. „Takhle to venku nevypadalo, když jsem se vracel z knihkupectví.“ V tu chvíli se celý byt ponořil do tmy. „Ještě lepší,“ poznačil Jace. „Takže maraton nebude.“

Magnus přinesl svíčky. „Tak nám asi nezbyde nic jiného než si něco povyprávět,“ ušklíbl se. „Jo. Alec by nám mohl povyprávět o nových knížkách co mu přivezli, “ věnoval mu Jace pohled. „Vždyť ani nečteš,“ zasmál se Alec. „Svůj čtenářský klub si maskuješ za sexuální aktivity.“

Zatím co venku se vesele proháněla sněhová bouře, naše šestice se vyprávěla vymyšlené vánoční historky.