Upside Down - 7. kapitola

Maryse Lightwoodová vstoupila do domu. Přivítali jí Izzy s Jacem. „Max je nahoře. Pořádně neví, co se stalo. A proč táta Aleca vyhodil.“

„Promluvím si s vaším otcem. Moje dítě nikdo z domu vyhazovat nebude!“ Maryse vešla do Robertovi pracovny. „Maryse, nevěděl jsem, že už jsi se vrátila. Jaká byla služební cesta?“ Vyptával se jakoby nic. „Byla fajn. Užila bych si jí víc, kdyby mě nechytil telefonát od Asmary. Nevěřil bys co mi řekla.“

„Co ti řekla?“ Zeptal se Robert. „Že můj manžel vykopl svého syna na ulici.“

„Maryse, to přece....“ Začal Robert. „Nikdo. Opakuji nikdo. Nebude vyhazovat moje děti na ulici. I kdyby zlomil deset nosů, i kdyby chtěl randit s opicí. Je to pořád můj syn a ty nemáš právo...“

„Já nemám právo? Je to i můj syn!“

„Takhle se k našemu dítěti chovat nebudeš!“

„Nebudu tolerovat, že si přivede domů chlapa.“

„No jak myslíš,“ ušklíbla se Maryse. „Dům je napsaný na mě. Klidně si sbal svých pět švestek a vypadni!“

„To nemůžeš!“ Zhrozil se Robert. „Jsme rodina!“

„Rodina,“ protočila Maryse očima. „Jaká? Když vyhazuješ dítě z domu jen proto, že se zamiloval do někoho, kdo ti nevoní. Jaká jsme rodina, když mi zahýbáš?!“ Robertovi poklesla brada. „Maryse!“

„Vypadni a v nejbližší době můžeš očekávat rozvodový papíry.“

„Maryse.“

„Jo a s péčí o děti nepočítej!“

„Můžeme to nějak vyřešit.“

„Vyřešil jsi to za nás. Teď vypadni!“

Zvonění telefonu zastihlo Magnuse, když se s Alecem vraceli domů ze zapadlého baru. Ragnor. Stálo na displeji. „Vyřiď si, co potřebuješ,“ usmál se Alec a nechal Magnusovi prostor. „Ahoj,“ přijal Magnus hovor. Ahoj Magnusi, tak rád tě slyším. Chybíš nám tady,“ chrlil ze sebe Ragnor. „Vy mi taky chybíte,“ usmál se Magnus. Musíš nám povyprávět, jaký to tam je. Napadlo nás s Cat a Raphaelem, že bychom přijeli. Cat se nemůže dočkat až zhodnotí ten tvůj objev. Magnus se podíval směrem k Alecovi. Ten si krátil čas kopáním do kamínku před sebou. „To je skvělý,“ odpověděl Magnus. „Rád vás zase uvidím.“ Nemohl po telefonu líčit, že ztratil paměť a na ten svůj objev si nepamatuje. „Všechny tam pozdravuj.“

Vyřídím jim to. Zatím se opatruj a uvidíme se.

Magnus se vrátil k Alecovi. Ten přestal kopat do kamínku. „Vyřízeno?“

„Vyřízeno,“ přikývl Magnus. „To byl můj nejlepší kamarád z New Yorku. Chtějí přijet.“

„To je fajn,“ usmál se Alec. „Chtějí tě poznat.“ Sklopil Magnus hlavu. „Cože?!“ Zbystřil Alec. „Ragnor něco říkal, o hodnocení objevu. Z čehož usuzuji, že jsem jim o tobě musel říct.“

„Hele, jestli je to problém. Tak nemusím...Chci říct, rád je poznám. Ale ne za cenu, že tě uvedu do nepříjemný situace.“

„Děkuju,“ usmál se Magnus. „Za nic,“ zavrtěl Alec hlavou.

Asmara otevřela dveře. „Ahoj,“ usmála se na Maryse za dveřmi. „Ahoj,“ usmála se Maryse. „Je tu Alec?“ Jmenovaný vykoukl ze dveří kuchyně. „Ahoj mami.“

„Můžeme si promluvit?“

„Určitě,“ přikývl Alec a vyšli společně z domu. „Jo já vím, že jsem to neměl dělat,“ sklopil Alec oči. „O tom mluvit nechci,“ zavrtěla Maryse hlavou. „I když jsi udělal blbost.“

„Tak o čem?“ Zvedl Alec hlavu. „Můžeš se vrátit domů.“

„Táta?“

„Budeme se rozvádět. Byl mi nevěrný a tohle byla poslední kapka.“

„On tě podváděl?“ Maryse přikývla. „Mami!“ Objal jí Alec.

„Alecu!“ Sesypali se na něj Izzy, Jace a Max. „Jsem vám fakt ty dva dny musel chybět,“ ušklíbl se pobaveně. „No samozřejmě, že jsi nám chyběl.Koho bychom provokovali?“ Nahodil Jace. „Velice vtipné,“ protočil Alec očima.