Upside Down - 5. kapitola

„Napadlo mě, co si zajít na procházku po městě?“ Navrhla Asmara Magnusovi. „Třeba by se ti něco vybavilo.“

„Dobrý nápad,“ přikývl Magnus. Idris přišel Magnusovi povědomý, ale nic konkrétního. Spíš jen útržky a záblesky. „Tak co?“

„Nic,“ zavrtěl hlavou. „Jen útržky. Nic konkrétního.“

„To bude v pořádku, zlato,“ objala ho. Společně se usadili v kavárně a Asmara odešla pro objednávky.

Otočil se k oknu, v protějším domě, seděl na posteli černovlasý kluk, opíral se zády o zeď a brnkal na kytaru. Magnus se usmál a sotva dovybalil poslední knihu, přesunul se k oknu a jen poslouchal. Alec si ho koutkem oka všiml a pousmál se. „Nechci být tvojí prokrastinací.“

„Klidně buď,“ pokrčil Magnus rameny. „Stejně jsem pro dnešek skončil. Pěkně hraješ.“

„Díky,“ usmál se. „Jak se vlastně jmenuješ?“ Zeptal se. „Magnus.“

„Těší mě, Magnusi. Já jsem Alec.“

„Rád tě poznávám, Alexandře.“

„Nikdo mi tak neříká,“ zavrtěl Alec hlavou.

„Magnusi?“ Vytrhla ho z myšlenek Asmara. „Mami?“ Podíval se na ní. „Tady máš kávu. A vypadal jsi trošku mimo.“

„Právě se mi vybavilo seznámení s Alecem.“ Asmara se usmála. „Uvidíš, že všechno bude v pořádku.“

„Doufám v to,“ usmál se a upil z kávy.

Magnus došel k Alecovi, který stál u skříňky. „Ahoj,“ usmál se nervózně Alec. „Ahoj,“ odpověděl mu s úsměvem Magnus. „Napadlo mě, ty to tu znáš. Tak jestli bys mě tu neprovedl.“

„Jo jasně,“ přikývl Alec. „Myslíš jako po škole nebo po Idrisu?!“ Podrbal se ve vlasech. „Po Idrisu. Po škole mi už udělala prohlídku ředitelka.“

„Dobře, fajn. Tak dneska po škole?“ Vyptával se Alec. „Může být.“

Magnus s Asmarou se vraceli domů. Když si Magnus všiml postavy sedící na sportovní tašce. Došel blíž. „Alecu?“ Oslovil ho opatrně. Alec zvedl hlavu a povzdechl si. „Co tady děláš?“

„Nic. Jen přemýšlím, jak se můj život během jednoho jedinýho týdne mohl tak posrat.“

„Tomu nerozumím,“ rozhodil Magnus rukama. To už k nim došla Asmara. „Alecu, co se stalo?!“

„Táta neskousl fakt, že jsem gay a že jsem rozbil hubu synovi jeho kámoše. A vykopl mě z domu,“ pokrčil Alec rameny. Asmara se nadechovala, že něco řekne. „Máma není doma, někam odjela na nějaký jednání. A Izzy s Jacem jsou u Simona a Clary. Max tomu ještě nerozumí.“

„Můžeš zůstat u nás,“ navrhla Asmara Alecovi. Ten zavrtěl hlavou. „To nejde.“

„Proč by to nešlo?“ Nechápala. „Nechci vás zatěžovat svými problémy, když jich i tak máte nad hlavu.“

„Nesmysl! Vstávej, jdeme!“ Magnus se natáhl po Alecově tašce. „To nemusíš,“ bránil se Alec. „Možná ne, ale chci.“

„Dobře.“

Magnus klepl na futra pokoje pro hosty. Alec zvedl hlavu a usmál se. „Můžu?“ Zeptal se Magnus. Alec mlčky přikývl a pokračoval ve vybalování. Bál se něco říct, protože nevěděl, jak to mezi sebou mají. Magnus se posadil na křeslo a sklopil oči. Po chvíli jí zvedl, když na sobě ucítil Alecův pohled. „Něco se mi vybavilo.“ Alec se zarazil. Vybalování bylo zapomenuto. „Naše seznámení,“ pokračoval Magnus. „Myslím to, jak jsi seděl na okně svého pokoje a hrál jsi.“

„Vzpomínám si,“ usmál se Alec. „A jsem rád, že to nebyl ten trapas s Izzy.“

„Izzy?“ Zeptal se Magnus se zvednutým obočím. „Moje sestra. Isabelle.“

„Vlastně jo, v nemocnici jsi zmiňoval sourozence.“

„Jo. Dva bratři a jedna sestra,“ podrbal se Alec ve vlasech. „A druhá vzpomínka. Prosil jsem tě o provedení po Idrisu.“ Alec se usmál. „O pár dní později se z toho vyklubalo první rande. Pozval jsi mě na kafe a já to přijal. Pak přišlo druhý, třetí...a pak.....“ Alec se zadrhnul. Nemohl to vytáhnout. Ne takhle. „Pak co?“ Zbystřil Magnus. „To nejde,“ zavrtěl Alec hlavou. „Jsou věci, na který by sis měl vzpomenout sám.“

„Chci si vzpomenout sám,“ přikývl Magnus. „Na nás.“

„To s námi souvisí,“ odpověděl Alec a sklopil oči. „Alecu, prosím.“ Podíval se na něj Magnus prosebnýma očima. Než však Alec stačil odpovědět, otevřely se dveře.