Upside Down - 4. kapitola

Alexander Lightwood se okamžitě dostaví do ředitelny! Rozezněl se školou rozhlas. „Jde se na kobereček,“ zvedal se Alec. „Cos provedl?“ Nechápal Simon. „Tak nějak jsem přerazil nos Claryinu bráchovi,“ pokrčil Alec rameny. „Tos neudělal!“ Zalapala po dechu Izzy. „Udělal a klidně bych to udělal znova. Za Magnuse je to furt málo! Mějte se!“ Mávl čtveřici na rozloučenou. Izzy, Jace, Clary a Simon za ním hleděli.

Když Alec vešel do ředitelny, už tam seděli jeho otec, Valentine Morgenstern a Jonathan. Jonathan měl místo nosu pěknou bakuly. Při pohledu na Roberta Lightwooda v Alecovi zatrnulo. „Víte, proč jsem vás zavolala Alecu?“ Zeptala se Imogene Herondaleová, ředitelka Idrisu. „Vím,“ přikývl Alec. „Vždycky jsem vás měla za rozumného mladého muže, můžete nám všem vysvětlit, co má zlomený nos Jonathana Morgensterna znamenat?“ Alec sklopil oči a povzdechl si. „Jonathan Morgenstern a Sebastian Verlac mě slovně napadli.“

„Slovně. U vás to nevypadá, že byste útočil slovně,“ nadhodil Valentine. „Ten váš taky není žádný svatoušek!“ Ušklíbl se Alec. „Já věřím, že všichni si jistě vzpomínají na minulý týden. Magnus Bane. Je to povědomý?“

„Líbal ses s ním na záchodě!“ Ušklíbl se Jonathan. „A to ti dávalo právo?“ Vrátil mu to Alec. „Co se stalo panu Baneovi je politováníhodné, ale nestalo se to na pozemcích školy,“ odpověděla Imogene. „Je pravda, že pánové Verlac a Morgenstern napadli slovně pana Lightwooda proto budou za trest týden po školy. Co se týče vás pane Lightwoode, váš prohřešek je závažnější a proto navrhnuju týdenní vyloučení ze školy. Můžete jít.“ Propustila je Imogene.

„Těš se za týden, Lightwoode!“ Ušklíbl se Jonathan. „Drž hubu,“ vrátil mu to Alec. „Nebo ti k tomu zlomenýmu nosu, přidám ozdobu na oko, abys nemusel závidět.“

Atmosféra v autě během cesty domů byla dusná. Alec koutem oka mohl vidět, jak moc se Robert drží, aby nevybouchl hned na místě. Alecovi ale bylo jasné, že nastane peklo. Taky jo. Sotva se za nimi zavřely vstupní dveře. Robert se k Alecovi otočil. „Co to mělo znamenat?!“ Zařval tak až Alec naskočil. „Jen jsem se bránil.“

„Nebudeš mlátit rodinné přátele, rozuměls?!“

„A on může mlátit naše sousedy?“ Oplatil mu Alec otázku. „To sem nepleť! Baneovi nic neznamenají. A už vůbec, když tě ten jejich syn nakazil.“

„Homosexualita není nemoc! Nevybral jsem si jí! Jsem, kdo jsem!“

„Toleroval jsem tě tu. Ale teď jsi překročil hranici, chlapečku! Sbal se a táhni mi z očí!“ Zařval Robert. „Fajn! Ale pamatuj, že tohle ti máma nikdy neodpustí!“ Alec za sebou třískl dveřmi svého pokoje. „V mém domě se dveřmi netříská!“ Zařval Robert. „Taky už tu dlouho nebudu!“ Zjevil se Alec na schodech s taškou přes rameno.