Upside Down - 3. kapitola

Alec dorazil domů. V domě bylo ticho, kromě hrající televize v obývacím pokoji. „Ahoj, kde jsou všichni?“ Zajímalo Aleca, když uviděl svého otce na gauči. Robert něco neurčitýho zavrčel. Alec nechápavě zvedl obočí ale nechal to plavat. Když si připravoval pití, ucitil za sebou něčí přítomnost. „Co je?“ Otočil se. Za ním stál Robert a vypadal jako stádo rozzuřených býků. „Kdes byl?!“ Zavrčel. „V nemocnici. U Magnuse,“ odpověděl Alec. „Takže je to pravda?“ Co je pravda?! Nechápal Alec. „Ty se taháš s tím Baneovic klukem?!“ Do prdele!Polkl Alec naprázdno. „Co?...Odkud.....,“ couval Alec až jeho záda narazila na linku. „Takže je to pravda,“ ušklíbl se Robert. „Můj syn je buzerant.“ Alec se nadechoval, že něco řekne ale než stačil otevřít pusu na jeho tváři přistála Robertova pěst. Alec výpad nečekal a dopadl na zem, sklenička kterou držel v ruce se roztříštila o zem.

Asmara vstoupila do pokoje. „Ahoj zlato, jak ti je?“ Přisedla si na okraj postele. „Dobře. Doktor říkal, že by mě pozítří mohli pustit,“ odpověděl Magnus s úsměvem. Možná si nevzpomínal, ale čtyři bílé stěny mu lezly na nervy. „To je dobře. Budeme s tátou rádi, až tě budeme mít doma,“ objala ho. „Mluvil jsem s Alecem,“ zamumlal Magnus do matčina ramena. „A?“ Odtáhla se Asmara. „Nic. Pořád v hlavě prázdno,“ sklopil Magnus oči. „Říkal, že mi dá čas. A že pochopí, když....“ Polkl. „Já nevím...Chci ho poznat.“

„To je dobře zlato,“ usmála se Asmara.

Maryse přivábil hluk z kuchyně, otevřela dveře a uviděla svého manžela jak se sklání nad jejím synem a je připravený k další ráně. Kousek od Aleca ležela rozbitá sklenička a Alecova levá půlka tváře chytala fialový nádech. „Co se to tu děje?!“ Rozběhla se k Alecovi a pomáhala mu na nohy. „Jsi v pořádku?!“ Strachovala se a přitiskla si ho do náruče. Alec přikývl. „Jsem.“

„Vůbec není v pořádku!“ Křikl Robert. „Je nemocnej! Za našimi zády se tahá s tím sousedovic klukem!“ Maryse se podívala na Aleca. „Je to pravda?“

„Jo je,“ odpověděl Alec. „Chodíme spolu. Tedy alespoň jsme chodili, nevím jak to teď bude.“

„Co se stalo?!“ Chytila Maryse Alecovy ruce do svých. „Ztratil paměť. Nepamatuje si kdo jsem.“ Sklopil Alec oči. „To je mi líto, zlato.“ Objala ho Maryse. Robert střílel pohledem z jednoho na druhého. „On ti řekne, že je buzerant a ty jsi s tím v pořádku?“

„Ano jsem. Má právo milovat koho chce. Je mi jedno, jestli si přivede domů muže nebo ženu. Je to můj syn a já ho mám ráda za všech okolností.“ Robert při odchodu něco neurčitýho zavrčel a třísknul dveřma. „Dám ti na to led, než to nateče.“

„To je dobrý, mami. Vážně,“ pousmál se Alec. Dveře se otevřely a dovnitř vešly Izzy s Jacem. „Co se...Proboha!“ Zhrozila se Izzy při pohledu na Alecovu tvář. „Co se stalo?“

„Narazil jsem na tátovu pěst,“ ušklíbl se Alec. „Cos provedl?!“ Zeptal se Jace. Alec protočil očima. „Je zklamanej z toho, že mu nepřivedu domů holku.“

„Odkud to ví?“ Vykulil Jace oči. „To by mě taky zajímalo,“ trhl Alec rameny. „Izzy, uklidila bys ty střepy, prosím tě?“ Otočila se Maryse od mrazáku. „Jasně, mami.“ Maryse přitiskla sáček s ledem na Alecovo oko. „Aáá..To studí.“

„Je to led. Čekal jsi snad, že to bude pálit?“ Ušklíbl se Jace. „Velmi vtipné,“ protočil Alec očima.

Magnus po boku svého otce vstoupil do domu. „Já vím,“ poplácal mu Asmodeus po rameni. „Všechno bude v pořádku,“ usmál se. „Věříme, že v domácím prostředí si vzpomeneš.“

„Doufám,“ pousmál se Magnus. „Kde mám pokoj?“ Zeptal se a kousl se do rtu. „Po schodech nahoru a je to ten pokoj na konci chodby,“ odpověděl Asmodeus.

Magnus vešel do svého pokoje. Přešel k oknu a otevřel ho. V prostějším okně seděl Alec a brnkal na kytaru. „Ahoj, nevěděl jsem že hraješ.“ Alec odložil kytaru a usmál se. „Trochu,“ pokrčil rameny. „Není to nic světobornýho.“ Magnus zalapal po dechu, když uviděl Alecovu fialovou tvář. „Co se ti stalo?“ Alec si povzdechl. „Řekl bych, že všechno souvisí se vším. Tohle mi udělal táta poté co se dozvěděl, že jsem gay.“

„To je mi líto.“

„Nemusí,“ zavrtěl Alec hlavou. „Je fajn být z nemocnice venku, co?“

„Ano to je,“ přikývl Magnus.

Alec, Izzy a Jace vstoupili do budovy školy. Alec měl na sobě černé brýle, nikdo nemusel viděl ozdobu od Roberta. „Vážně s nima budeš v pohodě?“ Staral se Jace. „Se vším co se kolem děje?“

„Budu muset,“ pokrčil Alec rameny. „Vážně se od nich nenechám zlomit. Od nikoho!“ Izzy a Jace po chvíli narazili na Simona a Clary a odešli s nimi. Alec na chodbě osaměl.

„Ale kohopak to tady máme,“ ozval se za Alecem úlisný hlas. Alec si povzechl a otočil se. To nám to hezky začíná! Před ním stál Jonathan Morgenstern se svým věrným doprovodem Sebastianem Verlacem. . „Co chceš?!“ Zeptal se ledově Alec. „Máš pěkný brejle, Lightwoode. To ti nikdo neřekl, že ve škole jsou zakázaný?“

„Mám ječný zrno,“ odpověděl Alec. „Nepříjemná záležitost,“ ušklíbl se Jonathan. „Škoda, že ti nevěřím, Lightwoode!“ Než se Alec nadál oba ho přišpendlili ke skříňce. „Hej!“ Bránil se Alec, když mu Sebastian sundaval brejle. „Krásná ozdoba,“ ušklíbl se Jonathan. „Táta říkal, že Robert vypadal hodně nasraně,“ ušklíbl se Jonathan směrem k Sebastianovi. „A ty se mu divíš?“ Vrátil mu to Sebastian. „O co vám jde?! Nejdřív Magnus a teď já? Jen do toho!“ Vyzval je Alec. „Alespoň si vyberte příště stejně silnýho, srabi!“

„On o nás řekl, že jsme srabi, Jonathane!“ Podíval se jeho směrem Sebastian. „Dostane do držky!“

„Do toho! Já se tě nebojím, blbečku!“ Protočil Alec očima. „Moc si dovoluješ, buzno!“

„Řekni to ještě jednou!“ Zavrčel Alec. „Buzerante!“ Ušklíbl se Jonathan. Než se nadál přistála mu v obličeji Alecova pěst. „Aú!“ Zaúpěl Jonathan a chytl se za nos. „Ty kreténe!“

„To máš za Magnuse,“ ušklíbl se Alec a odešel. „Jonathane, Jonathane, jsi v pořádku?“ Strachoval se Sebastian. „Zlomil mi nos.“