Upside Down - 2. kapitola

Alec přišel domů a chtěl se uklidit do svého pokoje. Neměl zájem s nikým mluvit. Jenže to by neměl mít dva zvědavý sourozence. „Neumíte klepat!“ Zavrčel, když se mu pět minut po jeho příchodu nasyslili do pokoje Izzy a Jace. „Tady někdo vstal levou nohou,“ ušklíbla se Izzy. Alec po ní hodil polštář. „Nechcete vypadnout? Nemám na vás náladu.“

„Někdo ti v nemocniční kantýně vypil tvoje kafe, že seš tak protivnej?!“ Rýpl si Jace. „Jdi do prdele!“ Doporučil mu Alec. „Co se stalo?“ Zajímala se Izzy a přisedla si na okraj postele. Alec se opřel o zeď a přitáhl si nohy k tělu. „Zapomněl!“ Zamumlal neslyšitelně. „Cože?!“ Zeptali se Izzy s Jacem. „Ztratil paměť. Neví, kdo jsem.“ Do očí se mu nahrnuly slzy. „Alecu, to je nám hrozně líto,“ objala ho Izzy a spolu s ní Jace.

Maryse chystala večeři, když se ozvalo klepání na dveře. Za dveřmi stála Asmara. „Ahoj,“ pozdravila jí Maryse. „Ahoj, je doma Alec?“ Sháněla se žena ve dveřích. „Jistě. Zavolám ti ho.“ Po chvíli se vrátila. „Hned je tady. Jak je Magnusovi?“

„Líp,“ odpověděla Asmara, nechtěla vytahovat detaily. „To ráda slyším,“ usmála se Maryse. „Tak co se děje?“ Ozval se Alecův hlas. „Máš tu návštěvu,“ odpověděla Maryse a odešla. „Dobrý den,“ usmál se Alec nervózně. „Ahoj, můžeme si promluvit?“ Zajímala se Asmara. Alec přikývl, vyšel ven a zavřel za sebou dveře. „Ale ne před nima.“

„Vím, jak to myslíš,“ přikývla. Dobře věděla, že Lightwoodovi o vztahu jejich syna s Magnusem neměli ani ponětí. „Vím, že je to pro tebe těžký.“

„Těžký?“ Rozesmál se Alec zoufale. „Můj život se právě obrátil vzhůru nohama.“

„Chce s tebou mluvit,“ pousmála se Asmara. „Stavím se tam zítra. Děkuju.“

„Nemáš za co.“

Alec stál před nemocničním pokojem. Naprázdno polkl. Zaklepal a vstoupil dovnitř. Magnus ležel na posteli a četl si. Koutkem oka zahlédl Aleca a odložil knihu. „Ahoj,“ usmál se. „Ahoj,“ kousl se Alec nervózně do rtu. Tohle bude tragédie! Napadlo ho. „Chtěl jsem ti poděkovat za ty lilie,“ usmál se Magnus. „Moje oblíbené.“

„To nic nebylo,“ promnul si Alec krk. „Posaď se, já tě neukousnu.“ Ukázal Magnus na židli u postele. „Um..Dík,“ uhnul Alec pohledem. „Z toho co jsem od mamky pochopil, tak my dva spolu chodíme.“ Alec sklopil hlavu. „Pochopím, když mě nebudeš chtít. Já...Um...Rozhodně tě nebudu do ničeho nutit.“ Tohle bolelo! Ale opravdu nehodlal Magnuse do ničeho nutit. Tohle bylo na Magnusovi a pokud Magnus chtěl dát Alecovi sbohem, je to jeho volba. A Alec to chápal.„Řekl bych, že tohle musím sám,“ pousmál se Magnus. „Jo,“ sklonil Alec hlavu. „Potřebuju čas. Můžeš mi ho dát?“

„Kolik budeš potřebovat,“ přikývl Alec. „Dobře,“ usmál se Magnus. „Takže Idris hm...?“

„Hrozná díra,“ ušklíbl se Alec. „Z New Yorku musíš bejt zvyklej na něco jinýho.“

„To jsem,“ přikývl Magnus. „Jak se známe?“ Alec zvedl překvapeně obočí. „Tvoje rodina se nastěhovala do domu vedle našeho. Takže přes plot. A nebo v našem případě spíš přes okno.“ Magnus si všiml, že Alec zrudnul. „Hej, o co jde?“ Zajímalo ho. „Ne, to ti fakt neřeknu,“ bránil se Alec. „Prosím.“

„Ne, je to trapný!“ Vrtěl Alec hlavou. „Třeba to pomůže,“ nadhodil Magnus. „No tak jo. Ale je to fakt trapný. Znáš puberťáky,“ ušklíbl se Alec. „Zrovna sis vybaloval, po nastěhování. A moje okno je přímo naproti tvýmu pokoji. Zrovna jsem na něčem dělal, když se do pokoje vetřela moje sestra a začala mě provokovat s tím, že mám krásnej výhled, že seš pěknej a máš pěknej zadek. Myslel jsem, že jí zabiju.“ Magnus se rozesmál. „Ti sourozenci co? Ne, že bych měl s čím porovnávat.“

„Přesně. Mám je rád, ale někdy bych je nejradši zaškrtil.“

„Kolik jich máš?“ Vyptával se Magnus. „Tři.“