Upside Down - 10. kapitola

Magnus, Alec, Cat, Ragnor a Raphael se usadili na zahrádku kavárny. Nechtělo se jim dovnitř. Ragnor, Cat a Raphael se svěřovali Magnusovi, co je v New Yorku nového. Když se Cat obrátila na Aleca. „Jak jste se vlastně seznámili?“ Zeptala se. Alec zrudnul jako rak a Magnus se rozesmál. Úplně první seznámení s Alecem bylo opravdu trapné a mohla za něj jeho sestra. Alec mu o tom vyprávěl a o něco později se Magnusovi vybavilo. „Čemu se směješ?“ Nechápala Cat. „To je hrozně trapný!“ Zamumlal Alec do dlaní. „Může za to Alecova sestra,“ pokrčil Magnus rameny. „Magnus zrovna vybaloval svoje věci, ve svém novém pokoji. A Izzy, moje sestra, na mě dotírala, abych se podíval. Že mám moc krásnej výhled. Že můj nový soused přes okno má nádhernej zadek.“ Odpověděl Alec. „Dohazovačka, pěkný!“ Zavrtěl hlavou Ragnor. „Přidal bych se k ní. Jste pěkný pár.“

„Děkujeme,“ sklopil Alec oči.

Upíjeli svoje kávy, povídali si o normálních věcech. Nikdo nechtěl z Aleca a Magnuse tahat detaily jejich vztahu, když se dozvěděli, co se mezi nimi stalo. Když Alec ucítil šimrání na ruce. Podíval se na ruku a ztuhnul hrůzou. Po ruce mu lezl pavouček. „Ne! Ne! Ne! Prosím!“ Všichni se na něj nechápavě podívali. „Slez ze mě! Slez ze mě!“ Šílel Alec. „Co je?“ Nechápal Ragnor. „Jsi v pořádku?“ Strachovala se Cat. „Pavouk! Hnusnej! Zlej! Pavouk! Chce mě sežrat!“

„To trochu přeháníš!“ Protočil očima Raphael. „Sundejte ho ze mě!“ Panikařil Alec. „Alexandře! Alexandře!“ Natáhl se Magnus pro ubrousek na stole a nechal na něj pavouka přelézt. „Tak utíkej, maličký!“ Pustil ho na zem. „Už se můžeš uklidnit! Je pryč!“

„Děkuju,“ vydechl s úlevou Alec. „Ty se bojíš pavouků?“ Zeptala se Cat. „Jo,“ přikývl Alec. „Pardon. Asi jsem způsobil trochu scénu.“

„To je v pořádku,“ ujistila ho Cat.

„To nemusíš!“ Bránil se Magnus, když od něj Alec převzal velkou krabici. Zrovna se stěhovali a on nechtěl svého souseda. Sexy souseda. Zatěžovat. „To nic není. Rád pomůžu,“ usmál se Alec. „Stejně nemám co na práci. Takže kam to přijde?“

„Na půdu,“ odpověděl Magnus.

Magnus zrovna vybaloval věci z dalších krabic. Když ho vyrušil výkřik. „Alecu?!“ Zeptal se překvapeně. Nechápal, co to jeho souseda najednou popadlo. „Pavouk!“ Vyjekl Alec. „Pomoz mi! Pomoz mi! Sundej ho! Zab ho! Zab ho!“

„Nebudu vraždit nevinné stvoření!“ Zavrtěl Magnus hlavou. Vzal pavoučka z Alecova ramene a pustil ho na svobodu. „Tak utíkej, maličký.“ Otočil se zpátky k Alecovi. „Jsi v pořádku?“ Strachoval se. „Jo. Už jo. Děkuju,“ usmál se Alec. „Dělám výborný první dojmy,“ povzdechl si Alec. „Nejdřív mě ztrapní sestra. A pak se ztrapním sám.“

„To je v pořádku,“ položil mu Magnus ruku na rameno. „Každý se něčeho bojíme.“

„Cat má pravdu. Nemáš se za co stydět,“ přikývl Ragnor. „Díky,“ usmál se trochu zahanbeně Alec. „Jsi roztomilý,“ otočil se Magnus na Aleca. „A vůbec to není trapné.“

„Cože jsi říkal?!“ Zpozorněl Alec. „Že to vůbec není trapný.“

„Ne předtím,“ přerušil ho Alec. „Že jsi roztomilý.“

„Magnusi, prosím....“

„Nějak to zvládneme. Slibuju.“

„Já vím. Vždycky si najdeme cestu, jak se k sobě vrátit.“

Alec s Magnusem seděli na břehu jezera Lynn a sledovali západ slunce. Ticho, přerušovalo pouze kvákání žab. „Je tu nádherně,“ otočil Magnus hlavu k Alecovi. „Jo,“ přikývl Alec. „Ale koupat bych se sem nešel. Ale jinak je tu krásně a ticho.“

„Chodili jsme sem často?“

„Docela jo,“ přikývl Alec. Mohl si všimnout, že se Magnus mírně otřásl. Sundal si bundu a přehodil jí přes Magnusova ramena. „V pohodě?“

„Nemusel jsi,“ usmál se Magnus. „Chtěl jsem.“

„A co ty?“

„Budu v pohodě,“ ujistil Alec Magnuse. Magnus položil hlavu na Alecovo rameno. Alec se jen usmál a dál spolu mlčky hleděli na klidnou krajinu kolem jezera. „Miluji tě, Alexandře Lightwoode.“ Alec se zarazil a překvapeně se podíval na Magnuse. Magnus zvedl hlavu a usmál se. „Zapomněl jsem zmínit, že se mi pomalu všechno vrátilo.“ Přitiskl Magnus svoje rty na ty Alecovy.

„Miluji tě, Magnusi Bane.“ Zašeptal Alec, když se od sebe odtáhli.