Upside Down - 1. kapitola

Seděl u nemocničního lůžka a pozoroval nehybnou tvář svého přítele. Do lískových očí se mu nahrnuly slzy. Kdyby ho neodvolali na mimořádný trénink, mohl být s ním. Ochránit ho před tou bandou fotbalistů. Nechápal to, dávali si přece pozor. Sklonil se a políbil Magnuse na čelo. Palcem mu bezmyšlenkovitě přejížděl po hřebětu ruky. Z myšlenek ho vytrhla ruka, kterou mu někdo položil na rameno. Alec otočil hlavu a smutně se usmál na Magnusovu matku. „Nějaká změna?“ Zeptala se. Alec zavrtěl hlavou. „Je mi to líto.“

„To není tvoje vina.“

„Půjdu,“ zvedl se Alec. „Nechám vás tu.“

„Můžeš tu počkat,“ oslovila Asmara Aleca. „Odvezu tě domů.“

Alec vešel do domu, jen na svou rodinu křikl pozdrav a zmizel ve svém pokoji. Nechtěl s nikým mluvit. Jenže po chvilce se otevřely dveře a dovnitř vklouzli Izzy s Jacem. „Tak co?“ Zeptal se Jace a Alec zavrtěl hlavou. „Žádná změna.“

„To je mi líto,“ objal ho Jace. „Magnus to zvládne, uvidíš.“

„Kdybych...,“ polkl Alec. „To není tvoje vina. Nemohl jsi vědět, že si na něj ty gorily počíhají.“

„Proč on?“ Zvedl Alec hlavou. „Radši bych na jeho místě ležel já.“

„Co se stalo?“ Zeptala se Izzy. „Někdo nás načapal jak se ve škole líbáme, to se stalo! A už se to vezlo. Homofobní kreténi to jsou.“

„Alecu,“ objala ho Izzy. „Myslí si, že mě Magnus nakazil či co. Ne nekazil, vždycky jsem byl gay. Jen....Jsme na střední ksakru, neměl jsem v plánu to vytrubovat do světa. Využili situace, kdy jsem mu nebyl poblíž. Ať si to příště ti kreténi zkusí na stejně silnýho.“

„Všechno bude v pořádku, uvidíš,“ ujistila ho Izzy.

Magnus otevřel oči, praštilo ho do nich světlo. Takže je zase přivřel. Ucítil, jak mu někdo stiskl ruku. „Jen pomalu, zlato.“

„Mami,“ zachraptěl a znovu otevřel oči. „Co se stalo? Kde to jsem?“

„V nemocnici. Budeš v pořádku.“ V nemocnici? Nechápal Magnus. „Co se stalo?“ Zopakoval svojí otázku. „Našli tě kousek od školy v bezvědomí. Doktoři říkali, že tě někdo zmlátil.“

„Proč?“ Nechápal Magnus. „Odpočiň si, dojdu zatím pro doktora.“ Dveře se otevřely a do pokoje vešel vysoký, černovlasý kluk s kyticí. „Alecu!“ Usmála se Asmara. „Dobrý den, paní Baneová.“

„Magnus se právě probudil.“ Alecova tvář se rozzářila. „Magnusi!“ Vydechl nadšeně. „Měl jsem takový strach. Já.....Chyběl jsi mi.“ Magnus si ho nechápavě prohlížel. „Promiň, ale kdo jsi?“ Alecova tvář povadla a vyměnil si nechápavý pohled s Asmarou. „Magnusi, tohle je přece Alec. Tvůj přítel.“

„Žádného Aleca neznám.“ Alecovi se rozklepal spodní ret, musel se do něj kousnout, aby zabránil hromadícím se slzám. Kytice mu vyklouzla z ruky a šokovaně couval ze dveří. „Alecu!“ Oslovila ho Asmara. „Alecu, počkej!“

Asmara byla na rozpacích, chtěla být se svým synem ale zároveň se chtěla ujistit, že mladý Lightwood je v pořádku. Do pokoje vešel lékař, když uviděl, že Magnus je vzhůru usmál se. „Jsem rád, že jste vzhůru, pane Bane. Všichni jsme měli strach.“

„Jak..Jak dlouho?“ Zeptal se Magnus. „Týden. Jak se cítíte?“

„Zmateně,“ odpověděl Magnus a podíval se na svou matku. Asmara se podívala na doktora. „Vypadá to na ztrátu paměti,“ odpověděla doktorovi. „Proto odsud ten mladý muž tak vypálil. Co si pamatuješ naposled, Magnusi?“ Napínat mozek? To jako vážně?! „Já..Nevím, nejsem si jistý,“ Odpověděl. „Zkus to.“

„Na tu ne zrovna povedenou oslavu Ragnorových narozenin.“ Asmara ztuhla. To bylo víc jak před půl rokem. „Počkejte venku, paní Baneová.“ Asmara přikývla a odpustila pokoj.

Po lékařově odchodu Magnus vyklouzl z postele a zdvihl kytici, které si doposud nikdo nevšímal. Zabořil do ní nos. Lilie. Jeho oblíbené. Ať jsi, kdo jsi. Musíme si být blízcí, když znáš moje oblíbené květiny. Napadlo Magnuse. Magnus se vydal zpátky do postele, když ho zastavil výhled z okna. Tohle nebyl New York. Chtěl začít vyšilovat, když se do pokoje vrátila jeho matka. „No vidím, že....“

„Kde to jsme?!“ Přerušil jí Magnus panikařícím hlasem. „Idris. Táta tu před půl rokem našel práci. Museli jsme se přestěhovat.“ Magnus se tvářil, jako byl dostal facku. Tohle na něj bylo trochu moc. „Asi úplně nerozumím tomu, jak se teď cítíš. Ale je mi jasný, že to musí být šok.“

„Šok?“ Vyjekl Magnus. „Nejsem si jistej, jestli je to správný slovo.“

„Všechno bude v pořádku,“ objala ho Asmara. „Doktor Carstairs tvrdil, že máš velkou šanci si vzpomenout. Že tvoje tělo se takhle jen vyrovnává s traumatem, kterým sis prošel.“

„Jaký trauma? Nemám nejmenší tušení, co se stalo?“ Rozhodil Magnus rukama. „Říkal mi, abych ti nic neříkala, že si musíš vzpomenout sám.“

„Skvělý! Prostě skvělý!“ Povzdechl si Magnus. „Jestli ho uvidíš, řekla bys mu, aby se stavil?“ Zvedl Magnus oči ke své matce. „Jistě, doktor říkal, že si budeš chtít promluvit.“

„Nemyslím doktora,“ zavrtěl Magnus hlavou. „Myslím jeho....Aleca?“ Vyznělo to jako otázka. „Jistě, že to Alecovi vyřídím.“