To, co jsme ztratili 2/2

Magnus vešel do bytu. Zamířil do ložnice a padl do postele. Objal Alecův polštář a zabořil do něj hlavu. „Moc mě to mrzí lásko,“ zamumlal do polštáře. Vyrušilo ho zaklepání. Magnus vstal a došel otevřít. Za dveřmi byla Cat.

„Ty se ani neozveš, že jsi z New Yorku doma. Dot říkala, že tě viděla na letišti.“

„Teď jsem dorazil a opravdu nemám náladu na návštěvy,“ zavrtěl Magnus hlavou.

„Alec něco naplánoval?“ Při vyslovení Alecova jména Magnusovi po tváři stekla osamnělá slza.

„Co se stalo?“ Všimla si toho Cat.

„Všechno jsem pokazil, Cat.“

„Kde je Alec?!“ Zeptala se Cat s obavami.

„V nemocnici,“ odpověděl Magnus.

„Je v pořádku?“ Panikařila Cat.

„Ne.“

„Magnusi, co se stalo?“ Vyptávala se Cat.

„Pamatuješ, jak jsem ti říkal, že Alecovi několik týdnů před odjezdem bylo zle?“ Cat přikývla. „Byl těhotný.“

„To je úžasný..Gratuluju,“ rozzářila se Cat.

„Říkal jsem byl. Přijel za mnou do New Yorku, aby mi to řekl. Jenže v ten samý moment se objevila Camille. Chtěl jsem jí od sebe odehnat a ona mě políbila a Alec to viděl.“

„No nazdar.“

„Chtěl jsem ho zastavit. Křičel na mě, že už mě nikdy nechce vidět. Chtěl jsem mu to vysvětlit, když najednou se chytil za břicho a všude byla krev. V nemocnici mi řekli, že Alec potratil.....Já nevím, co mám dělat Cat. On mě k sobě nepustí.“

„Magnusi,“ objala ho Cat. „Dej mu čas. Potřebuje ho. Ztratil víc než si umíme představit.“

„Bylo to i moje dítě. Bolí mě to stejně, jako jeho.“

„Já vím. Ale podívej se na to Alecovýma očima. Viděl tě s tvojí ex. To vaší situaci zrovna nepomáhá.“

***

Alec spolu se svými sourozenci a Maryse vešel do domu. „Kdybys cokoliv potřeboval, stačí říct,“ usmála se Maryse.

„Já vím, díky mami,“ přikývl Alec. Zavřel se u sebe v pokoji, sotva dopadl na postel usnul. O pár hodin později ho budila Izzy, aby šel na večeři. Alec přikývl a zvedl. Upřímně, neměl ani hlad. Alec se v jídle nimral a přehazoval jídlo z jedné strany na druhou.

„Alecu, tobě nechutná?“ Strachovala se Maryse.

„Je to výborný. Jen...Nemám moc hlad,“ pokrčil rameny.

„Sníš si to později.“ Alec přikývl a zvedl se od stolu. Od toho dne se Alec v jídle jenom nimral, většina skončila na dne koše a nebo v záchové míse. Jeho nálady byly jako na houpačce. Všechno šlo, slušně řečeno, do kytek.Nejhorší bylo, že si nikdo ničeho nevšiml. Alec stál v koupelně, pod tričkem mu vystupovala žebra. Rozhodl se oholit, přece jen v depresi na to neměl náladu. Holící strojek se rozhodl stávkovat, tak Alec sáhl po žiletce. Ta mu z rozklepaných prstů vyklouzla, když jí chtěl sebrat, pořezal si bříška prstů. „Au, sakra!“ Zaklel. Fascinovaně sledoval, jak si kapka krve brázdí cestu umyvadlem. Alec přiložil žiletku k zápěstí a přitlačil. Z rány se vyvalila krev a přinesla Alecovi kýženou úlevu. Podíval se na sebe do zrcadla. Kvůli komu bych se měl snažit?! Nikdo mi nezůstal!! Řízl znovu, pak ještě jednou. Několikrát to udělal i s druhou rukou. Cítil nával nevolnosti. Naposledy se podíval na své ruce a odraz v zrcadle. Pak ho pohtila tma.

„Alecu, nejsi tady sám!“ Zabušila Izzy na dveře. „My ostatní bychom taky rádi použili koupelnu.“ Nic. Žádná odpověď. „Alecu, jsi v pořádku?“ Když nereagoval Izzy vešla dovnitř. „ALECU!!!“ Vykřikla. „Záchranku! Rychle! Zavolejte záchranku,“ otočila se na zbytek rodiny.

***

„Tak co tu máme?“ Zajímal se lékař na příjmu.

„Mladý muž, 27 let, podřezané žíly a podezření na anorexii.“ Za doktorem vykoukla Catarina.

„Proboha!“ Zakryla si pusu.

***

Magnus se při naléhavém klepání zvedl z gauče. „Cat, co tady....“ Zeptal se překvapeně. „Letím rovnou z nemocnice.“

„Stalo se něco?“ Zeptal se Magnus.

„Přivezli nám Aleca. Pokus o sebevraždu.“ Magnus zalapal po dechu a svezl se zpět do křesla.

„Jak je na tom?“ Zeptal se.

„Je stabilizovaný.“

„Je to moje vina,“ vložil si Magnus hlavu do dlaní. „Neměl jsem ho opouštět.“

„Magnusi, byla to práce...Nemohl jsi....“

„Věděl jsem, že je Alecovi zle. A přesto jsem odjel. Kdybych neodjel, nikdy by neměl důvod letět do New Yorku, nikdy by se nestalo to nedorozumnění s Camille. Alec by nepotratil a nebojoval by teď o život. Věřil mi a já ho zklamal.“

„Magnusi.“

„Zachránil jsem mu život, abych ho vzápětí dostal do stejné situace.“

„O čem to mluvíš?“ Nechápala Cat.

„Aleca jsem potkal před dvěma lety, když se chystal ukončit život na Brooklynském mostě, poté co mu jeho otec řekl, že ho nenávidí, protože je gay. Přesvědčil jsem ho, že spousta lidí, kterým na něm záleží. A že si to ještě může rozmyslet a nabídl jsem mu střechu nad hlavou....Sblížili jsme se a začali jsme spolu chodit, byl tak šťastný. A pak přišel ten osudný okamžik. Který obrátil všechno vzhůru nohama.“

***

Magnus po boku s Cat vstoupil do nemocnice. Před Alecovým pokojem seděli Maryse, Izzy, Jace a Clary se Simonem. Izzy si všimla Magnuse jako první.

„Ty se ještě opovažuješ tady ukázat!!“ Vyjela po něm.

„Isabelle, můžu to vysvětlit.“

„Můj bratr přišel o dítě, málem umřel...Kvůli tobě.“

„Není to jak myslíte!“ Bránil se Magnus.

„Magnusi, myslím, že bys měl odejít. Nejsi tady vítaný!“ Zakročila Maryse.

***

Alec se nimral v nemocničním jídle. Píchal vidličkou do neidentifikovatelného jídla bez chuti ( něco ve stylu jeho vlastního dušeného masa). Když se ozvalo zaklepání a dovnitř vešel Simon s taškou přes rameno.

„Tímhle stylem nepřiberu,“ zvedl Alec pohled od talíře.

„Máš recht kámo, taky bych to nejedl,“ zasmál se Simon.

„Co ty tady?“ Zajímalo Aleca.

„Předevčírem se tu stavoval Magnus, tvoje máma s Izzy ho k tobě nepustily. Magnus řekl něco, co mě donutilo trochu zapátrat.“

„Co tím myslíš?“ Zeptal se Alec.

„V hotelu kde Magnus v New Yorku bydlel, jsou kamery. Hacknul jsem je.“

„Cože jsi udělal?“ Nevěřil Alec vlastním uším.

„Podívej se sám.“ Přistrčil Simon notebook k Alecovi. Alec viděl Magnuse, jak postává u stolku, v tom k němu došla Camille, vypadalo jako, že se o něčem dohadují. Uviděl sám sebe, jak vstupuje do sálu. Camille se podívala jeho směrem a Magnuse políbila....„Vypni to!“ Požádal Alec Simona.

„Alecu?“

„Vypni to!“ Simon přikývl a zmáčkl pauzu.

„Co se děje?“

„Ona mě viděla, Simone. Podívala se na mě.“

„Takže?“

„Já jsem takovej idiot!“

„Ne nejsi.“

„Mohl bys prosím, říct Magnusovi. Aby za mnou přišel?“ Požádal Alec Simona.

„Ovšem. Pro rodinu cokoliv.“

„Jen neříkej,“ zasmál se Alec.

„A jak se máš jinak?“ vyptával se Simon.

„Kromě toho, že mě tu krmí blafy a doufají, že přiberu ztracená kila zpátky? Ujde to,“ pokrčil Alec rameny.

„Co tě to napadlo?!“

„Já...Já...Nevím...Neviděl jsem jinou cestu.“

***

Magnus nakouknul do pokoje a nervozně se usmál při pohledu na Aleca.

„Ahoj,“ kývl mu Alec a pozdrav.

„Můžu dál?“ Zeptal se Magnus a přešlápnul z místa na místo.

„Jistě,“ přikývl Alec.

„Jak se máš?“ Zajímalo Magnuse.

„Líp,“ pokrčil Alec rameny.

„Byl jsem tu, když tě přivezli ale tvoje mamka s Izzy mě odsud vyhodily.“

„Já vím. Simon mi to řekl,“ podíval se Alec na peřinu, „Magnusi, já...,“ kousl se Alec do rtu. „Omlouvám se. Moc se ti omlouvám, že jsem ti nevěřil.“

„O čem to mluvíš?“ Zeptal se Magnus. „O tom polibku s Camille. Vím, že za to nemůžeš.“

„Alexandře?“ Povytáhl Magnus obočí.

„Simon hacknul kamery v hotelu a přinesl mi ukázat video. Ona...Než tě políbila...Podívala se na mě.“

„Ona věděla, že jsi tam taky?“ Zeptal se překvapeně Magnus.

„Ano,“ přikývl Alec.

„Alexandře,“ popotáhl Magnus.

„O ne ne ne, nebreč Magnusi, prosím.“

„Zabila naše dítě. Ten maličký umřel kvůli ní.“

„Pojď sem,“ objal Alec Magnuse. „Zvládneme to, slibuji.“ Magnus zalovil v kapse a vylovil stříbrný kroužek.

„Nosím ho pořád u sebe. Řekni si, až budeš připravený.“ Alec se usmál a políbil Magnuse do vlasů a natáhl ruku.

„Můžeš mi ho dát hned.“ Magnus se usmál a přikývl. Navlékl stříbrný kroužek na Alecův prst a políbil ho.

„Miluji tě, Alexandře.“

„Já tebe taky, Magnusi.“

***

Alec ležel doma v posteli. Konečně ho propustili z nemocnice, ale Maryse trvala na tom, že Alec pojede domů s ní. Ač jí Alec několikrát marně vysvětloval, že mezi ním a Magnusem šlo o pouhé nedorozumnění. Alec vstal, na kuchyňském stole nechal vzkaz, že jde ven a opustil dům.

***

Bez Aleca bylo v bytě ticho. Magnus se ve velkém bytě cítil sám. Převaloval se na posteli a nemohl usnout. Do postele mu vyskočil Předseda.

„Chybí mi,“ podrbal Magnus Předsedu za uchem. „Víc než kdy předtím.“ Kocour Magnuse pozoroval velkýma očima. „Nikdo z nás by teď neměl být sám. Přišli jsme o něco, co se nedá vrátit.“

***

Alec si pohrával s klíčema v kapse, nakonec vsunul klíč do dírky a otočil jím. Vstoupil do bytu. Bylo v něm ticho. Alec tichými kroky vstoupil do ložnice. Magnus spal a k němu byl přitulený Předseda. Alec se usmál a přilehl si k nim.

„Dobrou noc,“ políbil Alec Magnuse na spánek. Magnus se zavrtěl, ale neprobudil.

Magnus se protáhl a jeho prsty narazily do něčeho měkkého. Zarazilo ho to, protože si vzpomněl, že usnul s Předsedou po boku. Ale tohle rozhodně nebyl Předseda. Magnus otevřel oči. Po jeho boku ležel Alec a spokojeně spal. Magnus se usmál a odhrnul vlasy, které během noci Alecovi napadly do očí.

Aleca probudila vůně čerstvé kávy. Vstal a nakoukl do kuchyně, kde Magnus chystal snídani. „Dobré ráno,“ pozdravil ho Alec.

„Alexandře, dobré ráno,“ usmál se Magnus. „Kde ses tu vzal?“

„Nemohl jsem v noci spát. Šel jsem se projít a skončil jsem tady.“

„Jsem rád, že jsi přišel,“ usmál se Magnus.

„Smím?“ Zeptal se Magnus a přistoupil k Alecovi.

„Jistě,“ přikývl Alec a ucítil Magnusovy rty na těch svých.

„Copak máme dobrého?“ Nakoukl Alec, přes Magnusovo rameno.

„Ty víš, jak to zkazit, Lightwoode,“ praštil Magnus Alec hravě do ramene.

„Jsem prostý muž,“ pokrčil Alec rameny.

„Vafle,“ odpověděl Magnus.

Chvíli po snídani se Alecovi rozezvonil telefon. Byla to Maryse. Alec jí několikrát ujišťoval, že je v naprostém pořádku a že je s Magnusem.

„Myslím, že to bude chvíli trvat, než tě znovu přijme,“ podíval se Alec omluvně na Magnuse.

„Nikdy bych ti neublížil.“

„Já vím,“ pousmál se Alec.

O rok později

„Moc ti to sluší, broučku,“ usmála se Maryse na Aleca.

„Mami,“ zaúpěl Alec.

***

Magnus se s nadšenými jiskřičkami v očích díval na Aleca. Konečně se dočkali, po celé řadě kompliací, se Magnus i Alec konečně dočkali dne D. Dneska se budou brát.

„Magnusi Bane, berete si zde přítomného Alexandera Gideona Lightwooda za svého právoplatného manžela?“

„Ano.“

„Alexandře Gideone Lightwoode, berete si zde přítomného Magnuse Banea za svého právoplatného manžela?“

„Ano.“

„Mocí svěřenou státem New York vás prohlašuji za manžele. Můžete se políbit.“

***

Na svatební cestu odjeli na poznávací zájezd po Evropě. Po návratu se Alec začal chovat odtažitě, jako by něco skrýval. Magnus to nechápal.

„Alexandře, jsi v pořádku?“ Strachoval se o svého manžela.

„Je mi fajn,“ přikývl Alec.

„Poslední dobou se chováš divně.“

„Mám strach,“ přiznal Alec.

„Ohledně čeho?“

„Já..um...já...se ze svatební cesty nevrátil sám.“

„O čem to mluvíš?“ Nerozumněl mu Magnus.

„Čekám dítě,“ odpověděl Alec.

„O můj Bože, Alexandře! Proč...Proč jsi mi to neřekl?!“ Objal Magnus Aleca a vášnivě ho políbil. „Postarám se o vás. Nic se vám nestane.“

***

Magnus držel Aleca za ruku a společně sledovali monitor ultrazvuku.

„Miluji tě, Alexandře. Vás oba.“ Políbil Magnus Aleca do vlasů.

„Taky tě miluji,“ usmál se Alec.

„Všechno je jak má být,“ usmála se na pár doktorka. „Jenom pane Lightwood-Bane, nečekáte jedno dítě ale dvě.“ Pro Aleca to byl šok. Budou mít dvojčata.

„Myslíš, že se nám ti nahoře snaží nahradit ztracené dítě?“ Zeptal se Magnus Aleca při cestě domů. „Nevím,“ zavrtěl Alec hlavou.

„Budete v pořádku. Všichni tři. Nedovolím, aby se vám něco stalo.“

„Já vím,“ usmál se Alec.

***

O devět měsíců později se Alecovi s Magnusem narodila dvojčátka. Chlapeček a holčička. Šťastní rodiče je pojmenovali Max a Madzie.

Všichni byli z dvojčátek unesení a každý si je chtěl pochovat. Alec s Magnusem byli šťastní. V uplynulém roce to bylo peklo. Ale zvládli to a byli spolu. A splnil se jim sen o velké rodině. Oba se podívali do postýlek na spící andílky a opustili pokojík.