To, co jsme ztratili 1/2

Magnus se vracel domů ze svého setkání s přáteli. Když na Brooklynském mostě spatřil stát mladého muže. Mladému muži vítr čechral vlasy a on hleděl na hladinu pod sebou. Zavřel oči a byl připraven skočit. Magnus se k němu opatrně přiblížil, nechtěl ho vyděsit, to by mohlo skončit katastrofou.

„Jsi v pořádku?“ Zeptal se Magnus opatrně.

„To je ale blbej dotaz!“ Dostalo se mu odpovědi. „Jasně, jsem úplně v pohodě. Jen se tak procházím po okraji mostu a kochám se výhledem,“ protočil mladík očima.

„Nemusíš to dělat.“

„Co ty o tom můžeš vědět,“ uškíbl se. „Určitě je někdo komu na tobě záleží.“ Nevzdával to Magnus.

„Úplně vidím ty davy lidí, co se za mnou hrnou.“

„Nemusí to být dav. Stačí jeden člověk.“

„Nikdo takový není,“ odpověděl mladý muž.

„Jestli nemáš kam jít, můžeš zůstat u mě. Popřemýšlet, a když nezměníš názor. Nechám tě to udělat.“

„Jak dlouho?“ Otočil se.

„Tři dny,“ odpověděl Magnus.

„Fajn,“ seskočil muž z mostu na pevnou zem.

„Jsem Magnus.“

„Alec.“

„Rád tě poznávám,“ usmál se Magnus. Alec místo odpovědi pokrčil rameny.

***

Magnus otevřel dveře svého bytu. „Tak prosím,“ pustil Aleca jako prvního. „Posaď se tady, udělám ti něco k jídlu.“ Dovedl Magnus Aleca do obývacího pokoje.

„Nemusíš si se mnou dělat starosti,“ odpověděl Alec.

„Kdybych si je nedělal, tak tu teď nejsi.“

„Ani mě neznáš,“ pokrčil Alec rameny.

„Dojdu pro to jídlo,“ zvedl se Magnus. Když Magnus odešel do Alecova klína skočila mourovatá kočka a pohodlně se v klíně uvelebila.

„Ahoj,“ podrbal Alec kočku za ušima. A ta začala spokojeně vrnět.

„Koukám, že už jste se stihli seznámit.“ Vešel do pokoje Magnus se dvěma talířema.

„Jak se jmenuje?“ Zvedl Alec hlavu.

„Předseda Mňau,“ odpověděl Magnus.

„Zajímavé jméno,“ pousmál se Alec.

„Asi o tom nechceš mluvit, co?“ Zeptal se Magnus po jídle. Alec zavrtěl hlavou. „Chápu, vezmi si svůj čas. Ukážu ti, kde budeš spát.“

***

Alec ráno hleděl do hrníčku s kávou a Magnus ho starostlivě pozoroval. „Byl jsem přinucený ke coming outu,“ prolomil Alec ticho. „Byla to sázka, od mých spolužáků. Sbalit mě a pak mě odkopnout. A můj táta to viděl, když mě ten, který mě sbalil a pak odkopl násilně políbil.“

„To mě mrzí,“ položil mu Magnus ruku na hřbet ruky.

„Máma a moji sourozenci vzali fakt, že jsem gay v pohodě. Táta ne. Křičel na mě, že jsem ho zklamal a že odmítá žít s buzerantem pod jednou střechou.“

„Mohl jsi to někomu říct.“

„Bál jsem se. I když jsem věděl, že za mnou stojí zbytek rodiny. Šel jsem si vyčistit hlavu a najednou mě napadlo, že by jim beze mě bylo líp. Už jsem se chystal to ukončit, když ses objevil ty.“

„To není pravda. Tvoje rodina tě miluje, podle toho co jsem slyšel.“ Protestoval Magnus. Alec sklonil oči k hrnku.

„Asi bych měl zavolat mamce, říct jí, že jsem v pořádku. Ale nejsem připravený jít domů.“

„Takže ses rozhodl?“ Zajímalo Magnus. Alec mlčky přikývl.

„Ukážu mu, že mě nemůže zlomit. A že za sebe a za to, kdo jsem budu bojovat.“ Magnus se usmál.

***

Maryse zvedla telefon na druhé zazvonění. Alec jí několikrát ujišťoval, že je v pořádku a že pár dní zůstane u kamaráda, než si všechno srovná. Maryse chvíli protestovala, ale nakonec souhlasila. Když se dozvěděla, co její manžel udělal, slíbila Alecovi, že se o to postará.

***

Alec s Magnusem se během společného bydlení sblížili. Takže, když se Alec po třech měsících vrátil domů, hrdě představil Magnuse jako svého přítele. Maryse, Jace, Izzy a Max byli nadšení a vítali Magnuse a děkovali mu, že Alecovi pomohl.

O dva roky později

Magnus a Alec žili spokojeně ve společné domácnosti. Jednoho dne, kdy se Alec vracel z práce, ho překvapil připravený slavnostně nachystaný stůl. Po večeři ho Magnus překvapil tím, že si před něj klekl a požádal ho o ruku. Alec souhlasil.

***

Magnuse probudila vůně čerstvé kávy. Natáhl si na sebe župan a vydal se do kuchyně, kde Alec připravoval snídani.

„Dobré ráno,“ objal Magnus Aleca kolem pasu.

„Dobré,“ otočil se Alc Magnusově náruči a políbil ho. „Chtěl jsem vám udělat snídani do postele, snoubenče. Trochu mi hatíte plány.“

„Klidně se tam vrátím, když vám to udělá radost. Snoubenče,“ políbil Magnus Aleca na špičku nosu. Po snídani se Alec s Magnusem mazlili a jejich hrátky vyvrcholili milováním.

***

O několik týdnů později. Magnus obdržel telefonát, že se v New Yorku koná sjezd největších módních návrhářů. Magnus se tam vydal, ještě předtím ujistil Aleca, že se vrátí co nejdřív to půjde. Mrzelo ho, že musel odjet. Alec se poslední dobou necítil ve své kůži a Magnus ho nechtěl opouštět.

***

Ani Maryse se stav jejího syna nelíbil. Alec trpěl ranními nevolnosti. Teď spolu seděli v čekárně u doktora.

„To bude v pořádku, uvidíš,“ ujišťovala ho Maryse. Alec mírně přikývl. Nebyl si tím stoprocentně jistý.

„Alexander Lightwood,“ zavolala ho sestřička do ordinace. Alec se zvedl a vešel dovnitř.

„Tak copak vás trápí, pane Lightwoode?“ Usmíval se lékař.

„Nevolnost, hlavně teda. Asi,“ pokrčila Alec rameny.

„Tak si odložte a položte se mi tady,“ ukázal doktor na lehátko. „Asi to nic nebude,“ prohlásil, když Aleca vyšetřoval. „Ale pro jistotu vás pošlu na ultrazvuk.“ Alec přikývl „Až budete hotový, jenom na mě klepněte.“ Alec vyšel z ordinace. Maryse se postavila.

„Tak co?“ Zajímalo jí.

„Nevím, mám jít ještě na ultrazvuk.“

***

Alec po vyšetření zaklepal na ordinaci. Doktorka na ultrazvuku se záhadně usmívala.

„Prosím pojďte dál, pane Lightwoode a posaďte se,“ ukázal lékař na židli.

„Tak co je se mnou?“ Zeptal se Alec narovinu.

„Jste v naprostém pořádku, pane Lightwoode,“ odpověděl doktor.

„Ale vždyť....,“ nerozuměl tomu Alec.

„Čekáte dítě.“

„Cože čekám?“ Zeptal se nevěřícně Alec.

„Budete mít miminko.“

„To....To....,“ Alec nebyl schopný slova.

„Gratuluji. Hádám, že poběžíte oznámit radostnou novinu tatínkovi.“

„Děkuju,“ pousmál se Alec.

„Zlato?“ Oslovila Maryse Aleca, když vyšel z ordinace.

„Až doma,“ usmál se a mimoděk si položil ruku na břicho. Maryse přikývla a oba opustili nemocnici.

***

„Tak o co jde?“ Vyzvídala, sotva dorazili domů. Alec se usmál a lehce zrudnul.

„Budeš babička,“ odpověděl.

„Ba...Babička?!“ Zeptala se nevěřícně Maryse.

„Čekáme s Magnusem dítě,“ přikývl Alec.

„Alecu!“ Objala ho.

„To je překvapení! Nečekané, ale krásné!“ Do očí se jí nahrnuly slzy.

„Zavoláš mu to?!“ Pustila Maryse Aleca ze svého objetí.

„No spíš jsem myslel, že mu to řeknu osobně,“ pokrčil Alec rameny.

„Magnus se přece vrátí až za dva týdny.“

„Myslel jsem, že bych si udělal do New Yorku výlet.“

***

Všichni byli z novinky nadšení. Izzy nadšeně hopsala po bytě a na celé kolo křičela, že bude tetička. Akorát Robert Lightwood se nikdy nedozví že bude dědečkem, po Alecově coming outu přerušil s rodinou veškeré styky.

***

Magnus postával u švédských stolů a v telefonu hledal Alecovo číslo. Ten, mu včera psal, že jde s Maryse k doktorovi a že mu dá vědět, jak dopadl. Jenže Alec se zatím neozval a když Magnus vytočil jeho číslo, tak byl nedostupný.

„Magnusi,“ ozvalo se po jeho boku sladce. Magnus se otočil a povzdechl si. Vedle něj stála Camille, jeho ex, která ho podvedla.

„Co tu chceš?!“ Zeptal se Magnus otráveně.

„Jsi tu tak sám, tak jsem myslela, že bychom mohli zavzpomínat na staré časy a třeba si spolu vyrazit.“

„Mezi námi je konec, Camille.“

„Ale ten románek s tím Rusem byl omyl.“

„Už jsem jinde,“ zavrtěl Magnus hlavou. „A budu se ženit.“

„To neznamená, že si spolu nebudeme moct občas vyrazit,“ ušklíbla se Camille.

„Já jsem s tebou skončil. Jednou a pro vždy!“ Obrátil se Magnus ke Camille. Camille využila momentu překvapení a Magnuse políbila.

***

Alec vystoupil z taxíku před hotelem, ve kterém měli návrháři setkání a vešel dovnitř.

„Prosím vás, kde bych našel Magnuse Banea?“ Zeptal se Alec na recepci.

„Ve velkém sále, ve třetím patře, když vyjdete z výtahu, jsou to ty dveře hned naproti,“ odpověděl recepční.

„Děkuji vám,“ usmál se Alec. „Brzy poznáš taťku, prcku,“ pohladil si Alec bříško, když vstoupil do výtahu.

***

Alec vyšel z výtahu a vstoupil do velkého sálu. Očima hledal Magnuse. Čelist poklesla, když spatřil Magnuse v polibku s černovlasou ženou. Alecovi připadalo jako by se zastavil čas. Nebyl schopný pohybu.

Camille se od Magnuse odtáhla a ušklíbla se.

„Co to děláš?!“ Odstrčil jí od sebe Magnus.

„Vzpomínala jsem na staré časy.“ Magnus se otočil k odchodu, když u dveří spatřil zkoprnělého Aleca.

„Alexandře!“ Alec zavrtěl hlavou a opustil místnosti. „Alexandře!“ Volal za ním Magnus. „Vysvětlím ti to!“ Snažil se ho Magnus zastavit.

„Ne!“ Otočil se Alec přes rameno. „Nenamáhej se!“

„Je to jinak!“

„Vím, co jsem viděl!“ Zastavil se Alec před hotelem. „Nechal jsi jí, aby tě líbala.“

„Nečekal jsem to!“

„To není omluva!“ Prskl Alec.

„Ne to není,“ přikývl Magnus. „Ale já tě miluju. Tebe. Ne jí. Ona pro mě nic neznamená.“

„Nemůžu. Ne teď,“ zavrtěl Alec hlavou.

„Alexandře, prosím...prosím,“ prosil Magnus.

„Tohle si vezmi,“ stáhl si Alec prsten z prstu a podal ho Magnusovi.

„Nedělej to, prosím.“

„Říká ten, kdo měl jazyk svojí ex až v krku a ani se nebránil.“

„Zastihla mě nepřipraveného.“

„To tě neomlouvá,“ otočil se Alec a vydal se ke stanovišti taxíků.

„Nemohli bychom si promluvit?“ Zkusil to Magnus.

„V tuhle chvíli s tebou nechci mluvit,“ otočil se Alec.

„Nechci s tebou mít...Aááááá!!“ Chytil se Alec za břicho. Ucítil v rozkroku mokro. Alec vytáhl ruku od krve. „Ne! Ne! Prosím to ne!!“

„Alexandře?!“ Panikařil Magnus. „Co je ti?! Sanitku. Zavolejte, někdo sanitku.“

***

Magnus seděl v nemocnici s hlavou v dlaních. Před chvíli dotelefonoval s Maryse. Ta mu řekla, že sedají na letadlo a hned přiletí.

„Pan Bane?“ Oslovil ho lékař. Magnus zvedl hlavu.

„To jsem já. Jak je mu?“

„Dostal sedativa a teď spí.“

„Co je mu?“ V jednu chvíli byl Alec v pořádku a vzápětí začal panikařit, měl bolesti a krvácel.

„Je mi to velice líto. Váš přítel potratil.“ To byla pro Magnuse jako rána pěstí. Najednou mu dávali smysl Alecovy nevolnosti. Alec čekal dítě. Jejich dítě. A teď bylo jejich dítě mrtvé. Ten maličký život, nedostal šanci. Alec potratil kvůli mně. Mně a Camille!

„Smím ho vidět?“ Zeptal se Magnus.

„Jistě. Pojďte se mnou.“

Magnus vstoupil na pokoj. K posteli, na které ležel Alec si přitáhl židli a posadil se na ní. Chytil Aleca za ruku palcem mu přejížděl po hřebetu ruky. „Moc mě to mrzí, miláčku. Dal bych cokoliv za to, abych těch několik vteřin mohl změnit.“

Alec otevřel oči. Cítil, jak ho někdo drží za ruku. Chvíli mu trvalo zorientovat se, kde je a co se stalo. Nemocnice. Co se...Ne!! Vystřelil Alec dosedu. „Alexandře, měl bys ležet! Nejsi v pořádku,“ tlačil ho Magnus zpátky do postele. Alec po Magnusovi švihl pohledem a vytrhl se mu z jeho sevření. „Alexandře.“

„Nedotýkej se mě!“

„Chci ti pomoct,“ bránil se Magnus.

„Už jsi toho udělal dost! Co z toho, že už tě nechci vidět, jsi nepochopil?!“ Magnus chtěl všechno Alecovi vysvětlit, když se otevřely dveře a do pokoje vešla Alecova rodina.

„Alecu, zlatíčko,“ objala ho Maryse.

„Mami,“ zabořil Alec hlavu do jejího ramene.

„Šššš, broučku. Já vím...Já vím.“ Hladila ho Maryse po vlasech.

„Moc nás to mrzí,“ objímali ho Izzy s Jacem.

„Ani nevíte, jak to mrzí mě,“ připojil se Magnus. Alec zvedl hlavu.

„Vypadni už konečně!“ Zavrčel ledovým hlasem.