Světlo ve tmě - Epilog

Magnus zrovna pracoval, když mu přišla smska od Izzy. Nechci být drbna, ale Alec má o víkendu narozeniny ;-). Jak s informací naložíš nechám na tobě. ;-). Izzy. Magnus zvedl od telefonu oči. A z šuplíku vytáhl Alecovu složku. 12. zaří, stálo tam. A pak nalistoval nakonec Alecovi zdravotní dokumentace. A bolestivě zavřel oči. Ta nehoda, která obrátila Alecův život vzhůru nohama se stala o pět dní později.

„Kam jedeme?“ Zajímal se Alec v pátek po práci. „Nech se překvapit,“ usmál se na něj Magnus. „Věříš mi?“ Zeptal se Magnus. „Věřím,“ přikývl Alec. „Dobře.“ Magnus se otočil na zadní sedačku a vzal zní šátek, který uvázal Alecovi kolem oči. „Nejsem si jistý, jestli je to dobrý nápad,“ pochyboval Alec. „Nejsem si v chůzi úplně jistý a ty mi to neusnadňuješ.“

„Budu pořád po tvém boku,“ ujišťoval ho Magnus. „Nic se ti nestane.“

Společně vstoupili do výtahu. „Už tam budeme,“ řekl Magnus Alecovi, když výtah cinkl. Magnus vytáhl z tašky klíče a odemkl. „Sundám ti to,“ začal Magnus rozvazovat šátek. Alec několikrát zamrkal, aby si přivykl na světlo. Byli v Magnusově bytě. Před ním visel nápis Všechno nejlepší, Alexandře. Alec se otočil na Magnuse. „Kdo ti to řekl?!“

„Tvoje lékařská složka,“ pokrčil Magnus rameny. „A tvoje sestra.“ Alec jen vrtěl hlavou. „Děkuju.“

„Nemusíš děkovat.“

„Otevři jí,“ podával Magnus Alecovi krabičku. Alec jí otevřel a uvnitř našel přívěsek ve tvaru luku a šípu. „To je krásný! Děkuju,“ políbil Magnuse na tvář. „Jsem rád, že se ti líbí, vzpomněl jsem si, jak jsi v nemocnici vykládat, že jsi měl rád lukostřelbu.“

„To měl,“ přikývl Alec. „Najdeme způsob, jak tě k ní vrátit,“ slíbil Magnus. „Chceš ho připnout?“ Zeptal se Magnus a Alec přikývl. „Miluji tě, Alexandře.“ Alecovy tváře zrudly, chvíli mu trvalo, než mu došlo co právě Magnus řekl. „Já tě taky miluji, Magnusi.“ Magnus se usmál a přitáhl si Aleca do polibku.