Světlo ve tmě - 9. kapitola

U Lightwoodových probíhalo herní odpoledne. Na Maxe padl dnešní los a on přinesl Jenga. „Ale ne,“ zhrozila se Izzy. „Neměli jste ho nechat vybírat,“ pokrčila Maryse rameny. „Tvoje pantomima nebyla o nic lepší,“ protočil Jace očima. „Už vidím, jak nám Alec něco pantomimicky předvádí.“

„Taky tě miluju,“ protočil Alec očima a pomohl Maxovi stavět věž. „Tak jdeme na to.“

„Ne, ne, ne!“ Zaťala Izzy zuby, když se věž začala naklánět. „Opovaž se spadnout!“ Zbytek rodiny to taky sledoval s napětím. „Uf!“ Ulevilo se Izzy, když věž zůstala stát. „Ty můro,“ zaúpěl Alec a hledal, odkud by mohl dřívko vytáhnout, aniž by věž shodil. Po milimetrech ho začal vytahovat. „Ne!“ Zhrozil se, když se věž začala naklánět. S naprostou opatrností a po setinách milimetru pokračoval s vytahováním. „Ha! Bingo!“ Ulevilo se mu, když bylo dřivko venku bez kolize. „Já vás nesnáším, Lightwoodovi!“ Zaúpěl Jace, když mu bylo jasný, že už není odkud tahat. Když se věž Jaceovi zřitla, Max, Alec i Izzy vybuchli smíchy. „Moc vtipný,“ vrtěl Jace hlavou.

Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil Robert. Nakoukl do obývacího pokoje a usmál se, kompletní rodina seděla u stolu a hrála společenské hry. I Alec byl, doma, což byla pozitivní zpráva. „Tati?“ Všiml si ho jako první Max. „Tati!“ Vyskočil na nohy a rozběhl se kněmu. „Maxi,“ chytil ho Robert do náruče. Rázem se Robert ocitl v obležení rodiny. „Ty seď!“ Houkl ke vstávajícímu Alecovi. „Ahoj chlape,“ poplácal mu Robert po rameni. „Vypadáš dobře.“

„Cítím se líp,“ odpověděl Alec. „Jenom záříš.“

„Tak úplně bych to neřekl,“ zavrtěl Alec hlavou. „Jasně, že září, když má kluka,“ naprášila Maryse. „Mami!“ Zaúpěl Alec. „Tak to nás budeš muset seznámit,“ pocuchal Robert Aleca po vlasech. „Bože,“ protočil Alec očima. „S tím jenom souhlasíme, my ho taky ještě neviděli,“ přisadila si Izzy. „Abychom mu ho schválili.“

„Tak ho nechte!“ Zastala se Maryse Aleca.

„My někoho čekáme?“ Zeptal se Robert, když se chvíli po snídani ozval zvonek. „Dojdu tam,“ doběhl je dveřím Max. „Babí!“ Zajásal, když dveře otevřel. „Mami?“ Zeptal se překvapeně Robert. „Byla jsem v New Yorku a a řekla jsem si, že se stavím. Se na vás podívat,“ objala syna Phoebe Lightwood. „Jsme rádi, že tě vidíme,“ objala jí Maryse. „Já vás taky. Maxwell vyrostl, co jsem ho viděla naposled. Stejně jako Isabelle a kde máte Alexandera?“ Alec s Jacem se objevili ve dveřích. „Jonathane,“ objala Phoebe Jace. „Babi.“

„Alex...“ Zarazila se v půlce věty a sjela ho pohledem. „Dobrý bože, co se ti stalo?“

„Ahoj babi,“ usmál se Alec. „Tohle? Nehoda, jeli jsme s kamarádem na motorce a měli jsme nehodu.“

„Nebohé dítě,“ hrozila se. „Proč jste mi to nedali vědět?“ Otočila se na Maryse s Robertem. „Robert zrovna v tu dobu odjížděl na misi a já měla spoustu lítání kolem Alecovy nehody, fakt jsme chtěli dát vědět.“

„Co teď s tebou bude, chlapče? Měl jsi plány.“

„Ještě jsem se úplně nerozhodl, co dál,“ pokrčil Alec rameny. „Asi si podám přihlášku na nějakou vysokou. Mám ještě chvilku čas,“ pokrčil rameny. „Takové neštěstí.“

„Mami,“ zarazil Phoebe Robert. „Nestresuj ho, ještě víc.“ Alecovi pípl telefon a všichni se po něm otočili. „Co je?“ Podíval se po ostatních a otevřel zprávu. Já a Cat pro tebe máme nabídku, máš teď čas? Můžeme se zastavit? M

Čas mám, takže se klidně zastavte. Sice je tu komplet rodina, ale můžeme to probrat u mě v pokoji. A

Jsme tam za 15 minut. M

Budu vás čekat. A

Alec zvedl hlavu od telefonu a všichni na něj hleděli. „To byl Magnus. Takže ho poznáte. Má pro mě nějakou nabídku, nezmínil se ohledně čeho,“ pokrčil Alec rameny.