Světlo ve tmě - 7. kapitola

Max s Maryse vrátili ze školy, zrovna když Alec opouštěl koupelnu. Maxovi poklesla brada. „Alecu!“ Vykřikl radostí. „Počkej! Počkej, prcku! Až si sednu,“ zarazil ho Alec. Alec se uvelebil na gauči v obýváku a Max si k němu přisedl. „Jsem rád, že jsi doma.“

„Já taky Maxi, už mi ty čtyři stěny lezly na nervy.“ Max se stulil Alecovi do náruče a ten ho objal. „Kde jsou ti dva?“ Nakoukla do obýváku Maryse. „Někde s Clary a Simonem,“ pokrčil Alec rameny. „Pajda by jim asi překážel!“

„Jdi ty!“ Hodila po něm Maryse utěrku. „Jakej Pajda?“ Nechápal Max. „Ale nikdo prcku,“ cvrkl Alec Maxe do nosu.

Cat se usadila vedle Magnuse, který si pohrával s telefonem. „Jak se má Alec?“ zeptala s vědoucím pohledem. „Nevím,“ pokrčil rameny Magnus. „Je to skoro týden, co byl propuštěn a ty nic nevíš?“ Zeptala se překvapeně. „Dávám mu čas s rodinou. Neviděl je skoro dva měsíce.“

„To ale neznamená, že mu nemůžeš napsat,“ namítla Cat. „Nechci, aby si myslel, že se vtírám.“

„A co když čeká až se ozveš?“ Namítla Cat. „Neříkej mi, že se bojíš.“

„Nebojím,“ zavrtěl Magnus hlavou. „Tak na co čekáš? Napiš mu nebo to udělám za tebe.“

Clary, Simon, Jace a Izzy se vrátili a našli zbytek rodinky na gauči. „Ahoj lidi,“ vešli do obýváku. „Clary, Simone,“ zdravila je Maryse. „Ahoj,“ kývl jim Alec na pozdrav. Simon s Clary se chystali odpovědět, když se oba zarazili a zůstali zírat s otevřenou pusou. Alec si povzdechl a protočil očima. „Už vám někdo řekl, že není slušný na někoho takhle zírat?“

„Promiň. My jenom...ummm, jasně věděli jsme to. Jenom takhle naživo, člověk si to neumí představit.“

„Tak se tvařte, jako by se nic nestalo. Buďte tak laskavý,“ ušklíbl se Alec. „Já vás tu nechám mládeži,“ zvedla se Maryse. „Pustíme si film!“ Navrhl Jace. „Jen ne prosím Hvězdné války,“ podívala se na něj prosebně Izzy. „Něco pro děti, když nám tu zůstal Max,“ dodala po chvíli. „Mám tu Na Vlásku,“ držel Jace v ruce dvd. „Klidně,“ pokrčil Simon rameny. „Alecu?“

„Mě je to jedno, cokoliv když to nebudou zmíněné Hvědné války, které jsme viděli, díky nejmenované osobě tisíckrát.“

„Hej!“ Urazil se Simon. V průběhu filmu přišla Alecovi zpráva. „Podám ti to,“ nabídl se Max a natáhl se na stolek, kde měl Alec telefon a jak se natahoval a byl uvelebený a roztažený na gauči, omylem Aleca nakopl. „Au.“ Max se zarazil „Jsi v pořádku?“ Strachovali se všichni. „Jo,“ procedil Alec mezi zubama. „Nakopl mě do břicha.“

„Promiň, Alecu. Fakt promiň.“

„Dobrý, Maxi,“ pokusil se Alec o úsměv. Alecův úsměv se rozšířil víc, když viděl, kdo mu píše.

Ahoj Alexandře, doufám, že neruším. Chtěl jsem se zeptat, jak se ti daří? Magnus.

Ahoj Magnusi, nerušíš. Zrovna se sourozenci a pár kámošema koukáme na fim. Jak se mi daří? Až na to, že mám zrovna bebínko, asi dobře. Přijedeš mi ho pofoukat? Alec

Proboha, co se ti stalo? M

Max byl akční a kopl mě do břicha. A

Už jsem se lekl, že je to něco vážnějšího :D :D :D. M

Já tu trpím a ty se směješ. To si říkáš přítel? :D A

Fúúúú fúúúú fúúúúú. Lepší? M

Trošku. Možná ještě pusinku? A

:* M

Mnohem lepší :*. A

Cat zvedla obočí, když viděla, se Magnus pobaveně usmívá. „Co je?“

„Přečti si to sama.“ Strčil jí telefon. Cat se rozesmála. „Kolik mu je? Pět?“

Cat mi kouká přes rameno a ptá se, jestli ti náhodou není pět? M

Vyřiď jí, že je mi pět a půl :-P. A

Dobře. Teď vážně, co bys řekl pozvání na kafe? M

Přijal bych, protože zní dobře. Kdy a kde? A

Zítra ve tři v kavárně Hunter´s Moon? M

Budu tam. A

Budu se těšit. M

Já taky. A

Alec se podepřel berlemi a chtěl otevřít dveře kavárny. „Počkejte,“ zavolal za ní ženský hlas. „Otevřu vám.“ Alec se vděčně usmál. „Děkuju.“

„To je v pohodě,“ mávla nad tím rukou. Magnus od stolečku na Aleca zamával. „Ahoj,“ kývl mu na pozdrav a odsunul židli. „Ahoj Magnusi,“ usmál se Alec. „Se divím, že jsi vyrazil s berlema.“

„Nemůžu zahálet,“ pokrčil Alec rameny. „To je pravda. Dot by tě pochválila.“

„Pozdravuj jí.“

„Budu a co jinak?“ Slíbil Magnus. „Jinak asi nic. Válím se doma, zatím. Nějak se nemůžu odhodlat vrátit se do školy.“

„Vezmi si svůj čas.“

„Já vím, já jen...Chtěl bych odmaturovat s ostatníma,“ nadhodil Alec. „Jsi chytrý mladý muž, ty dva měsíce doženeš.“ Alec lehce zčervenal a uhnul pohledem. „Jsi roztomilý, když se červenáš.“

„Přestaň, Magnusi,“ ohradil se Alec. „Vůbec nejsem roztomilý,“ protestoval Alec. „Jsem mrzák, kterýho každej okukuje jak opičku v zoo. A ty soucitný a odsuzující pohledy. Já o ně nestojím. Nestojím o nikoho. Chci, aby mi dali všichni pokoj! Chci, aby se nikdo nezajímal, jako před tím.“ Alec si vložil hlavu do dlaní. Magnus se opatrně zvedl a přisedl si k Alecovi, objal ho a konejšivě hladil po zádech. Alec se po pár minutách uklidnil. „Dobrý?“ Strachoval se Magnus. „Jo, je to lepší. Promiň, že jsem nám zničil první rande.“

„Nic si nezničil,“ ujistil ho Magnus. „Vypadneme odsud, co ty na to?“ Alec přikývl.