Světlo ve tmě - 6. kapitola

Celá nemocnice mohla sledovat Alecovy pokroky a někomu neuteklo i jisté sblížení mezi dvě muži. Dot, Cat a Raphael věděli ale nehodlali to nikomu říkat, aby Magnuse s Alecem nepřivedli do problémů. „A až mě pustí budeme moct být spolu?“ Podíval se Alec Magnusovi do očí.„Ano,“ přikývl Magnus. „Jako lékař si nemůžu začít nic se svým pacientem. Ale uteče to, než se naděješ, budeš doma.“

„Opravdu?“ Vykulil Alec oči. „Ty se nějak nemůžeš dočkat,“ zasmál se Magnus. „Už mi to tu leze na mozek,“ trhl Alec rameny. „I já?“ Zeptal se na oko dotčeně Magnus. „Ne,“ zavrtěl Alec hlavou. „Ty jsi to světlo ve tmě. Ten jediný důvod, který mi pomáhá to tu překonat.“

Alec se vrátil na pokoj, aby se vysprchoval, když vyšel ven v pokoji stála Maryse. „Ahoj mami,“ usmál se Alec. „Ahoj zlatíčko, měla jsem nejdřív zavolat.“

„To je v pohodě. Udělej si někde pohodlí, jestli to půjde,“ ušklíbl se a vlezl do postele. „Šla jsem zrovna kolem. Jak je táta pryč, tak bez tebe je tam hrozný ticho.“

„Jace nevymejšlí bejkárny si chtěla říct?“ Rozesmál se Alec. „Na to neměl čas, dokud byl doma táta zapřáhli jsme ho do práce.“

„Co jste dělali?“ Zvedl Alec obočí. „Stěhovali jsme tátovu pracovnu do patra a tvůj pokoj místo tátovy pracovny. Abys nemusel do schodů.“

„To jste nemuseli.“

„Rampa je drahá záležitost.“

„Koukal jsem,“ přiznal Alec. „Stejně už se nemůžeme dočkat, až budeš doma.“

„Už snad brzy, podle toho co říkal Magnus,“ pokrčil Alec rameny. „Magnus, jo? Žádný doktor Bane, ale Magnus,“ provokovala Maryse. „Neměla by maminka něco vědět?“ Alec zrudnul jako rak a zajel pod peřinu. „Alecu, no tak. Mě to můžeš říct.“

„No já...on...my....,“

„Trénuješ zájmena?“ Rýpla si Maryse. „Něco mezi námi je,“ přiznal Alec. „Alecu, pokud si šťastný, tak ti to samozřejmě z celého srdce přeju.“

„Jsem šťastný.“

„To je dobře, broučku.“

Alec vjel do tělocvičny a kývl Dot na pozdrav. „Co ty tady?“ Zajímala se. „Myslel jsem, že máme cvičení,“ zvedl Alec překvapeně obočí. Dot něco ťukala do počítače. „Nemám tě tu,“ zavrtěla hlavou. „Aha, tak jsem se asi spletl,“ kousl se nervózně do rtu. „Kdybych to našla, pošlu pro tebe,“ mrkla na něj.

Alec se vrátil na pokoj, přísahal by, že měl na dnešek napsanou rehabilitaci. Otevřel dveře. V pokoji to vypadalo, jak na párty. „Oslava propuštění, jako vážně?“ Zeptal se pobaveně. „To byl nápad, tady slečny,“ drcl Magnus do Izzy. „Takže jste mě vyšoupli z pokoje, jen abyste tohle připravili?“

„Ne i ano. Dot jediné co chtěla bylo ti předat cviky na doma,“ odpověděl Magnus. „Nějak mi je nepředala,“ pokrčil Alec rameny. „Ale jo, tady je máš,“ ozvalo se mu za zády. „Díky,“ usmál se, když od Dot přebíral arch papírů. „Opatruj se,“ poplácala mu po rameni. „I když budeš mít skvělý dohled.“

„Jak to myslí?“ Nechápali Jace s Izzy. „Mamka se nepochlubila?“ Zeptal se Alec se širokým úsměvem na tváři. „Nic neřekla,“ zavrtěla Izzy hlavou. „Řekneme jim to, Alexandře?“ Usmál se Magnus. „Ale počítej s tím, že se na mě sesypou jak sarančata,“ odpověděl se smíchem Alec. „Tak o čem je řeč?“ Zeptala se nedočkavě Izzy. „Já a Magnus spolu....Prostě přeskočila jiskra.“

„Vy spolu chodíte?“ Vyjekla nadšeně Izzy. „Zatím neoficiálně, ale ano,“ odpověděl Magnus. „To je úžasný!“ Objala Izzy Aleca.

Alec vešel do domu, v závěsu za ním tlačil Jace invalidní vozík. „Tak se běž podívat, až se Robert vrátí můžeme to přestavět,“ poplácat mu Jace po rameni. Alec otevřel dřevěné dveře a opřel se o futra. „Je to nádhera!“ Vydechl. „Jsme rádi, že se ti to líbí,“ položila mu Maryse ruku na rameno. „Postel je větší, ale snad to nevadí.“

„Vůbec ne,“ zavrtěl Alec hlavou. „Jasně, že ne. Alespoň na ní můžeme zase všichni čtyři přespávat.“

„A kde bereš tu jistotu, že vás v ní budu chtít?“ Ušklíbl se pobaveně Alec. Izzy ho praštila hravě do ramene. „Hej,“ ohradil se Alec.

„Jdeme ven s Clary a Simonem, když tak to vyřiď mámě,“ nakoukla do Alecova pokoje Izzy. „Jasně,“ zvedl Alec oči od knížky. „Mimochodem, kde to má jako pokračování? Nemůžou to takhle utnout!“ Izzy se rozesmála. „Další koho konec Agentury DODO překvapil.“

„700 stránek a tohle je jako konec?“ Rozčiloval se na oko Alec. „Potřebuju pokračování a okamžitě!“

„Hádám, že si budeme muset počkat,“ pokrčila Izzy rameny. „Měj se.“

„Vy taky a pozdravujte.“