Školní výlet

Čtvrté ročníky Střední školy Alicante se řadili před školou. Učitelé jim uspořádali jakýsi rozlučkový výlet na celý týden. Alec Lightwood po boku se svým přítelem Magnusem seděli na krosně a čekali na učitelský doprovod ve složení Maryse Lightwoodové a Luka Garrowaye. „Nemrač se,“ drcnul do něj Magnus. „Bude to bezva.“

„S máti za zadkem, rozhodně,“ protočil Alec očima. „Třeba to nebude tak zlý,“ nadhodil Magnus.

„Nasedat bando,“ zavolal na studenty Luke, když autobus přijel. Alec s Magnusem se nasáčkovali dozadu a před ně se posadili Andrew s Lorenzem a naproti přes uličku Aline s Helen. „Tak si uděláme prezentaci,“ vytáhla Maryse arch papíru. „Magnus Bane.“

„Zde.“

„Helen Blackthorn.“

„Zde.“

„Ragnor Fell.“

„Zde.“

„Alec Lightwood.“

„Zde!“ Zamumlal Alec otráveně. Maryse mu věnovala káravý pohled. „Catarina Loss.“

„Zde.“

„Aline Penhallow.“

„Zde!“

„Lorenzo Rey.“

„Zde!“

„Raphael Santiago.“

„Zde!“

„Andrew Underhill.“

„Zde.“ Maryse došla na konec seznamu a sbalila ho do tašky a posadila se. „Myslíš, že to s tou bandou přežijeme?“ Naklonil se k ní Luke. „To doufám,“ pokrčila rameny Maryse. „Tvůj mladej moc nadšenej nebyl.“

„Puberta s ním tříská až to hezký není,“ povzdechla si Maryse. „Byl to takovej hodnej, veselej kluk. Všechno se to na něm podepsalo.“

„To mě mrzí.“

Před pěti lety vyrazil Robert Lightwood a jeho tři děti na výlet, ze kterého se už nikdy nevrátili. Robert se vyhýbal protijedoucímu autu a dostal smyk. Auto se několikrát převrátilo na střechu a než se k nim dostala pomoc bylo už pozdě. Robertovi, 11ti leté Isabelle a Jaceovi a 4 letému Maxovi už nebylo pomoci.

Maryse s Alecem s nimi tehdy nebyli, protože Alec dva dny před odjezdem onemocněl. Robert tehdy nechtěl kazit Maxovi, který se těšil radost. Tak navrhl Maryse, že pojedou jenom oni. Jenže se už nikdy nevrátili. Tehdy 13ti letý Alec se uzavřel do sebe a nikoho k sobě nechtěl pustit.

„Jsi v pořádku?“ Vytrhl Maryse z přemýšlení Lukův hlas. „Jsem,“ přikývla. „Jenom jsem vzpomínala.“

„Nechtěl jsem to vytahovat,“ omlouval se Luke. „To je v pořádku. A co Clary?“ Lukova nevlastní dcera. S Alecem je od sebe dělili dva roky. „Říkala, že to přes týden sama zvládne. Je to velká holka.“ Lukova přítelkyně Jocelyn, před 2 lety zemřela na rakovinu.

„O čem se asi baví,“ naklonila se Aline k Alecovi. „Nevím, ale je mi to jedno. Pravděpodobně, o tom že budou rádi, když nás přes týden nezabijou.“ Autobus mezitím vjel do kempu Edom, kde měli studenti Alicante strávit týden. Studenti se vyhrnuli ven jako stádo a protahovali se po namáhavé cestě. „Tak vás tady vítám,“ dorazil k Lukovi a Maryse správce kempu. „Mé jméno je Aldertree.“

„Maryse Lightwood a můj kolega Lucian Garroway,“ představila je oba Maryse. „Omlováme se, ale došlo k chybě při přihlašování. Omylem jsme vám zamluvili o pokoj míň,“ omlouval se Aldertree. Maryse s Lukem si vyměnili pohledy. „Tak sesuneme děcka jinam a ty budeš s Alecem,“ navrhl Luke. „Už vidím Aleca, jak skáče nadšením,“ prohlásila Maryse. „Jede sem s tím, že si odpočine od maminky. Načež se dozví, že jedu jako náhrada na Jiu. A teď mu sdělím jobovku, že se mnou bude muset bydlet.“

„No pokud ti nebude vadit pánská společnost, tak já se obětuju,“ pokrčil Luke rameny. „Budeš gentleman?“ Nadhodila Maryse. „Vždycky jsem,“ odpověděl Luke. „Tak fajn, pojďme roztřídit tu bandu,“ navrhl Luke a Maryse přikývla.

„Bane, Fell, Rey chatka 8, Lightwood a Underhill chatka 9, Loss, Penhallow a Blackthorn chatka 7. Já a kolegyně Lightwoodová budeme na chatce 10, kdybyste cokoliv potřebovali.“

„Spíš nepotřebuju mít máti za zadkem i na školním výletě,“ zamumlal polohlasně Alec. „Já tě slyšela,“ otočila se po něm Maryse. „Buď rád, že se Luke nabídl, že se mnou bude bydlet. Jinak bys se mnou bydlel ty. Vzhledem k faktu, že nám zamluvili o chatičku míň.“ Alecovi poklesla brada. Nic nekomentoval a radši spolu s Andrewem zamířil do chatky.

Maryse s Lukem vešli do chatky. „Můžeš si vybrat postel a skříň,“ rozhodil Luke rukama. Maryse si vybrala postel na levé straně pokoje, stejně tak skříň. V tichosti si oba vybalovali. „Asi bych se měla převléct.“

„Otočím se,“ odpověděl Luke. Načež se z vedlejšího pokoje ozval hluk. „Co to je za bordel?“ Vyskočil Luke na nohy a prohnal se kolem Maryse.

Rozrazil dveře Alecova a Andrewova pokoje. Ti dva se na Luka nechápavě podívali. Andrew si vybaloval a Alec povlékal postel. „Co se děje, pane učiteli?“ Zeptal se nechápavě Andrew. „Spletl jsem si dveře, omluvte mě kluci,“ usmál se omluvně Luke a odešel. „Co to bylo?“ Otočil se Alec na Andrewa. „Já nevím,“ pokrčil Andrew rameny. Nakonec se zjistilo, že dámy Aline, Helen a Cat se rozhodly pro polštářovou válku.

Hlouček studentů postával na hřišti v kempu a čekali na učitelský dozor. Alec si sedl do trávy a Magnus se uvelebil na jeho klíně. „Pak mě ale budeš muset zvednout,“ ušklíbl se Alec. „Myslím, že by s tebou rád dělal i jiný věci,“ otočil se na Aleca Ragnor a Alec zrudnul jako rajče. Alecovi poklesla brada, když uviděl svojí mámu ve vytahné mikině a rozpuštěných vlasech. „Lightwoodová je fakt kus na svůj věk,“ prohodil někdo v davu. „Sklapni ty kreténe, je to moje máma!“ Zavrčel Alec. „Tak si na rozehřátí dáme volejbal. Šup do dvou družstev a žádný remcání,“ houkl Luke, když se z davu ozývaly protesty.

„Co to je za ročník?“ Zajímala se kuchařka Dot, když si od Maryse a Luka přebírala špinavý nádobí. „Čtvrťáci. Vytáhli jsme je na poslední rozlučkový výlet, před maturitou,“ odpověděl Luke. „Docela mazec to uhlídat, ne?“ Nahodila. „Dá se to,“ pokrčil Luke rameny. Maryse se otočila a ztuhla. Alec právě strkal jazyk do krku Magnusovi a několik lidí tomu přihlíželo. „Alexandře Gideone Lightwoode,“ zařvala na celou jídelnu, až sebou Alec i několik lidí trhlo. „Přestaň Baneovi ochutnávat hlavu na veřejnosti! Seš tady mezi lidma pro krista.“

„Na pokoji nebylo místo,“ pokrčil Alec nevinně rameny. „Jak to myslíš?“ Zeptal se Luke s obavami v hlase. „Co by myslel?“ Pokrčil rameny Ragnor. „Underhill a Rey si hrajou na doktora.“

„Zatracení nadržení puberťáci!“ Vystřelil Luke z jídelny. „Člověk je nemůže nechat pět minut samotný!“

Luke se vrátil do jídelny a za ním s provinilými výrazy ve tváři se šourali Lorenzo a Andrew. „Jen si jako Alec s Magnusem vyměňovali sliny, ale i tak,“ pokrčil Luke rameny. „Si asi ještě užijeme,“ pokrčila Maryse rameny a hodila pohledem k Alecovi s Magnusem, kteří o něčem vášnivě debatovali.

Aby je utahali nahnali je po večeři na vytrvalostní běh. „Se pozvracím a bude to škoda, protože to jídlo bylo tak dobrý,“ stěžoval si někdo. „Umřu,“ zaúpěl Magnus. „Ještě se nic neděje,“ otočil se na Magnuse Raphael. „Držte se pokupě, abyste někde nezabloudili. Máte dvě hodiny na návrat do kempu. Pak umýt a večerka.“

„Usnou jak mimina, to se vsaď,“ posadil se Luke na houpačku vedle Maryse. „To doufám,“ pousmála se. „Pojď, půjdeme zjistit, jestli v jídelně něco nezbylo.“ Maryse zvedla a následovala Luka. A zbylo. Dot vytáhla z trouby zbytek dezertu, co zbyl od večeře. „Čaj, kafe? Nebo něco ostřejšího?“ Nabídla. „Kávu,“ objednal Luke. „Zatím jsme ještě ve službě.“

„Kam jste je vyhnali?“

„Do lesa. Na vytrvalostní běh,“ odpověděl Luke. „Chudáci!“ Politovala studenty Dot. „Zmetci to jsou! Budeme rádi, až se jich na jaře zbavíme,“ zakousl se Luke do buchty. „Přijdou jiní,“ nadhodila Dot. „To je pravda,“ přikývla Maryse. „Ten vysoký, černovlasý, to je váš syn?“ Zajímala se Dot dál. Maryse přikývla. „Celkem milý kluk.“

„Jak kdy,“ pokrčila Maryse rameny. „Poslední dobou je spíš sarkastický, věčně nevrlý. Občas se divím, kam se ten milý kluk, kterého si pamatuju poděl.“

„Tomu nevěřím,“ vrtěla Dot hlavou. „Když měli polední pauzu, tak mi přispěchal na pomoc, když jsem táhla brambory.“

„To on zas jo,“ připustila Maryse. „Kde může, tak pomůže.“

„Banda se nám vrací,“ vykoukl Luke z okna jídelny, když zaslechl venku hovor. „Tak co mládeži, jak je?“ Usmíval se. „Nikdy víc,“ zaúpěla Helen. Když o hodinu později Maryse s Lukem kontrolovali studenty. Všichni byli v posteli a byli tišší jako myši.

Snídaně probíhala chaoticky. Někteří si ještě navíc stěžovali, jak je po včerejšku bolí nohy. Maryse už ani nekomentovala, když viděla jak se Magnus s Alecem navzájem krmí. Vzala si svůj tác a posadila se naproti Lukovi. „Co je dneska v plánu?“ Vyzvídala. „Dal bych jim pauzu,“ pokrčil Luke rameny. „To znamená relax u jezera.“

„Proč ne,“ pokrčila rameny.

Sledovat tu rozjívenou bandu, jak se ve vodě baví jako malé děti bylo náročné. Obzvlášť, když se pánové snažili uloupit holkám plavky. „Tak toho necháme!“ Přerušil zábavu Luke. „To se ti heteráci neumí kontrolovat?“ Protočil Alec očima a převalil se na záda. Luke mu věnoval pobavený pohled. „Co?“ Posadil se Alec. „Ale nic,“ mávl Luke rukou. Maryse zkoušela palcem vodu. „Moc teplý to teda není,“ ušklíbla se. „Lynn bylo vždycky studený,“ pokrčil Luke rameny. Načež se dvěma rozběhnutým klukům, podařilo do Maryse vrazit, ta neudržela balanc a spadla do vody. „Mami!“ Vyskočil Alec na nohy. „Maryse!“ Neváhal Luke a skočil za ní. Magnus se postavil vedle Aleca a konejšivě ho hladil po zádech, když Luke vytáhl Maryse z vody a začal provádět první pomoc. „Jenom klid,“ šeptal Magnus Alecovi konejšivě do ucha. „Nemůžu přijít ještě o ní,“ zabořil mu Alec hlavu do ramene. „Nepřijdeš, Alexandře. Bude to dobrý.“

Maryse začala vykašlávat vodu. „V pořádku?“ Usmál se Luke. „Děkuju,“ oplatila mu úsměv Maryse. „Můžeš vstát?“

„Asi,“ přikývla. Luke jí pomohl na nohy. „Pomůžu kolegyni do chatky. Alecu, v pohodě?“ Alec přikývl. „Postarej se, aby si všichni všechno sbalili. Vracíme se.“

Maryse se přehrabovala ve skříni a hledal něco suchého a druhou rukou si vytírala vodu z vlasů. „Těm dvěma zatnu tipec,“ rozčiloval se Luke. „Mohlo se stát něco mnohem horšího.“

Dveře se otevřely a dovnitř vklouzla Dot. „Tady je ten čaj.“

„Děkuji,“ otočila se po ní Maryse. „Ukaž, pomůžu ti,“ vstal Luke. „Zvládnu to, sama!“ Bránila se Maryse, když jí Luke přetahoval mokré triko přes hlavu. „Já vím, ale před chvíli ses málem utopila, takže...“

„Tak fajn,“ Vzájemně si hleděli do očí. Luke udělal první krok a Maryse políbil. Maryse chvíli váhala a pak začala Lukovi polibky oplácet.

Alec šlehl vražedným pohledem po Rajovi s Jonathanem. „Se nic tak hroznýho nestalo, ne? Byla to nehoda,“ ušklíbl se Jonathan. „Ale mohlo. Radši mi ani oči nechoďte, kreténi!“ Alec švihl s věcma na postel. „Seš v pohodě?“ Strachoval se Andrew. „Jo,“ přikývl. „Ale ty dva bych nejradši kopl někam.“

„Hele, v klidu,“ chytil ho Andrew za ramena. „Tvoje máma je v pohodě.“

„Já vím,“ přikývl Alec. „Ale stejně se mnou cloumá vztek na ty dva debily.“

Alec bez klepání otevřel dveře Lukovi a Marysiny chatky. „Mami, chtěl jsem....,“ zarazil se v půlce věty a zíral na líbající se dvojici. „Já...Um...Přijdu jindy!“ Vycouval z chatky a zavřel za sebou.

„Měl by se naučit klepat,“ prohlásil Luke, když se za Alecem zavřeli dveře. „No asi nečekal, že nás tu načapá v téhle pozici,“ pokrčila rameny Maryse. „Maryse, já....,“ začal Luke. „To je v pořádku,“ ujistila ho. „Kdybych to nechtěla, tak se bráním. Věř mi.“

„Takže ty...?“

„Je to už dlouho,“ dívala se mu do očí. „To máš pravdu. Oba si zasloužíme, se pohnout dál.“

„No teď, půjde o to. Vysvětlit to tomu mýmu puberťákovi.“

Alec se posadil na houpačku a jednou nohou se odstrkoval. Snažil se srovnat si v hlavě, o právě viděl. „Jsi v pořádku?“ Posadil se k němu Magnus. „Asi...Já nevím,“ pokrčil rameny Alec. „Stalo se něco?“ Staral se Magnus. „Vypadáš, jak kdybys viděl ducha.“

„Nic se nestalo,“ zavrtěl Alec hlavou. „Jestli jde o Raje s Jonathanem, tak...“

„Nejde o ně. Ti dva pitomci se můžou jít bodnout.“

„Můžu ti v něčem pomoct?“ Zajímalo Magnuse dál. „Tohle musím sám,“ zavrtěl Alec hlavou.

Maryse přecházela po chatičce jako lev v kleci. Netušila, co se Alecovi honí hlavou. „Maryse, sedni si na chvíli!“ Radil jí Luke. „Nemůžu, co když....“ Panikařila. „Na chvíli si sedni a uklidni se!“ Pokračoval Luke. „Bude lepší, když si oba promluvíte s chladnou hlavou.“ Maryse se posadila na postel a vydechla. „Dobře,“ usmál se Luke. „Jen klidně dýchej!“

„Co když to nepochopí?“ Zeptala se Maryse. „Alec je chytrej kluk. To víš, že to pochopí.“

Maryse našla Aleca ve společnosti Magnuse na houpačce. „Dobrý den, paní Lightwoodová,“ usmál se Magnus. „Doufám, že už je vám líp.“

„Děkuji za optání, Magnusi,“ usmála se Maryse. „Je mi líp. Můžu si s Alecem promluvit o samotě?“ Magnus přikývl a připojil se ke Cat, Ragnorovi a Raphaelovi.

Alec mlčel, odpichoval se nohou a čekal. „Alecu, to cos viděl....“

„Je to vážný?“ Zeptal se. „Asi,“ pokrčila rameny. „V tuhle chvili nevím. Stalo se to náhle.“ Alec mlčel. „Je to už pět let. Tvůj táta pro mě vždycky bude důležitý. Stejně jako tvoje sestra a bratři. Jen cítím, že je na čase se pohnout z místa, nezůstat zaseknutá v minulosti. A Lucian to chápe. Chápe, jaký to je někoho ztratit. Známe se už tak dlouho, ale teprve teď jsem poznala jaký je. Těch pár dní stačilo.“ Maryse se podívala na Aleca s obavou ve tváři. „Už nebudeš sám. Luke má přece Clary. Dostal bys mladší sestru.“ Alec se pohnul a tentokrát Maryse sledoval vyděšenýma očima. „Frayovou za sestru? Tak pěkně děkuju,“ protočil očima. „Už jsem myslela, že jsi oněměl.“

„Co chceš, abych řekl? Že si profesora Garrowaye nesmíš přivést domů? Že budu řvát a dělat scény?“

„Věř mi, že ty hysterický scény by byly lepší než to hrobové ticho.“

„Mami, já to chápu. Přeju ti to. Zasloužíš si být šťastná. A pokud tě profesor Garroway dokáže učinit šťastnou, tak proč ne?“

„Děkuju, že to chápeš.“

„Je mi 18. Jasně, že to chápu.“

Luke pomalými kroky došel k dvojici na houpačce. „Luciane,“ usmála se Maryse. „Tak jak to jde?“ Zeptal se Luke s opatrností v hlase. „No čekala jsem to horší,“ pokrčila Maryse rameny. „A můžu vám říkat tati, pane profesore?“ Ušklíbl se Alec. „Já myslím, že Luke bude bohatě stačit,“ odpověděl Luke. „Jo Alecu, jen tak mimochodem, příště radši zaklepej,“ otočil se ještě Luke. „Je mi to jasný. Taky už další infarktovou situaci nechci.“

Při návratu do školy, si Alec všímal náznaků mezi Maryse a Lukem. Když kolem sebe procházeli letmo se dotýkali, sem tam letmý polibek. Držení se za ruce. Když si dvojice všimla, že je nachytána odvrátili se a Luke Maryse pustil. „Jak puberťáci,“ utrousil jednou Alec. A Maryse zrudla a lehce pleskla Aleca po rameni. „Já vám taky nekomentuju to vaše olizování a flirtování, tak toho nech!“

„Co to mělo znamenat?“ Nechápal Magnus. „Máma chodí s Lukem,“ pokrčil Alec rameny. „Tvoje máma chodí s profesorem Garrowayem? Pěkný!“

„Jo. Dali se dokupy na tom výletě. Pamatuješ jak jí Raj s Jonathanem málem utopili?“ Magnus přikývl. „Tak jsem se se chtěl ujistit, že je vážně v pořádku. Vletěl jsem do chatky a ty dva se líbali.“

„Jakej je to pocit?“

„Jako učitelskýmu dítěti už mi to ani nepřijde. Jen teď místo jednoho chytrýho, mám hned dva,“ pokrčil Alec rameny.

„Pozvala jsem Luka s Clary na večeři,“ oznámila Maryse Alecovi. „Dobře,“ přikývl Alec. Později k večeru zaslechl z ložnice své matky Alec nadávky. „Co je?“ Strčil dovnitř hlavu. „Vůbec nevím co na sebe,“ rozhodila Maryse rukama. „Luke určitě ocení i vytahanou mikinu a tepláky, jako na výletě,“ zazubil se Alec. „Zmiz!“ Hodila po něm pantoflí „Můžu zavolat Magnusovi, aby ti poradil,“ snažil se být Alec nápomocný. „Můžeš. Uvidíme, co vymyslíme,“ souhlasila. Alec vytáhl telefon. Magnus ho zvedl po třetím zazvonění. Alexandře, zrovna jsem na tebe myslel.

„Já na tebe taky. Ale zrovna tu máme stav nouze.“

Co se děje?

„Mamka pozvala na večeři Luka a netuší co na sebe. Mohl by ses stavit?“

Už jsem na cestě.

„Za chvíli je tu,“ otočil se Alec na Maryse.

Když Alec prostíral stůl, ozval se zvonek. Maryse se po něm otočila a vydechla. „Mami, klid! Všechno je perfektní,“ uklidňoval jí Alec. „Tak jo,“ vydechla Maryse a došla otevřít dveře. „Maryse,“ usmíval se Luke, políbil jí na tvář a předal jí kytici růží. „Tak pojďte dál,“ uvolnila Maryse Lukovi a Clary cestu. „Dobrý den,“ pozdravila stydlivě zrzka. „Jakýpak dobrý den,“ odmávla jí Maryse. „Tady nejsi ve škole. Jsem Maryse.“ Alec vykoukl z kuchyně. „Dobrej, ahoj,“ pozdravil návštěvu. „Ty taky,“ povzdechl si Luke. „Co jsem ti v Edomu říkal?“

„Že vám můžu tykat,“ pokrčil Alec rameny.

„Bylo to výborné!“ Pochválil Luke jídlo. „Děkuji,“ usmála se Maryse. „Ale to nic nebylo. Jen ryba a brambory.“

„Ale bylo to vynikající!“

„Přeháníš!“ Bránila se. „Polez, Fray!“ Naznačil Alec Clary, že je nejvyšší čas zatroubit na ústup. Clary přikývla a následovala Aleca z jídelny pryč.

„Moc ti to sluší,“ přistoupil Luke k Maryse. „Rozpuštěný vlasy bys měla nosit častěji. Nenosila jsi je od vysoký,“ zastrčil jí pramen vlasů za ucho. „Trochu mi to chybělo, to je fakt,“ přikývla Maryse. „Pomůžu ti uklidit,“ vzal jí Luke talíře z ruky. „Ale to nemusíš, jsi host...,“ protestovala Maryse. „Udělám to rád,“ zarazil jí Luke.

Clary se rozhlížela po Alecově pokoji. Kolem stěn byla obří knihovna. Pod oknem stál opřený luk. „Ty děláš lukostřelbu?“ Zeptala se překvapeně. Alec přikývl. „Je to úžasná terapie, pomáhá mi to vyčistit hlavu.“

„Můžu se podívat?“

„Posluž si,“ pokynul jí. Clary si prohlížela luk, když jí do oka přistála fotka čtyř sourozenců. Alec vysledoval její pohled a srdce mu pokleslo. Nechtěl, aby se ho na cokoliv ohledně nehody ptala. „Mrzí mě to!“ Promluvila. „Vím, jaký to je, když ztratíš někoho na kom ti záleží.“

„Dík. Taky mě to u tebe mrzí.“

„V pohodě,“ usmála se. „Luke říká, že vlastně nikdy neodešla. Že je pořád s námi.“

„Přesně tak,“ přikývl Alec. „Když na ně budeme hezky vzpomínat, budou s námi pořád.“

Luke si přitáhl Maryse blíž a políbil jí. Vysadil jí na kuchyňskou linku a nepřestával jí líbat. Našel zip jejích šatů a chytal se ho rozepnout. „Ježiši, nemůžete s tím jít někam jinam?!“ Luke s Maryse od sebe odtrhli. Ve dveřích kuchyně stál Alec, rudý jako rak. „Chtěl jsi něco?“ Zeptala se Maryse, zatímco si upravovala šaty. „Jen jsem nám chtěl vzít něco k pití,“ pokrčil rameny Alec. „Fakt si nechci hrát na kazišuka.“

„Vezmi si, co potřebuješ a mazej!“ Povzdechla si Maryse. Alec vytáhl z ledničky limonádu a dvě skleničky. Při odchodu se ještě otočil. „Když už v tom budete,“ zazubil se. „Chci bratříčka!“

„Zmiz!“ Zaúpěla Maryse.

Maryse s Lukem měli konečně večer pro sebe. Alec trávil večer s Magnusem a Clary se Simonem. Po tom všem shonu ohledně stěhování, toho měli všichni plný zuby. Luke s Clary se stěhovali k Maryse s Alecem. Přece jenom Maryse měla větší dům, po manželovi a čtyřech dětech, takže se tahali krabice a stěhovali pokoje. Luke otevřel láhev vína a přesunuli se s Maryse na gauč. Užívali si klidný večer s vínem a filmem. „Tohle mi chybělo,“ přitiskla se Maryse k Lukovi. „Večer jenom pro sebe.“

„Nápodobně. I když Clary a Alec jsou už ve věku, kdy se o sebe postarají,“ přikývl Luke a políbil Maryse do vlasů. Její vlasy voněli po levanduli. „Krásně ti voní vlasy,“ zabořil do nich Luke nos. „Jia mi doporučila nový šampon. Tak jsem ho musela hned zkusit,“ odpověděla Maryse. Film skončil. Maryse s Lukem to nevadilo, leželi spolu v objetí. Nemluvili. Luke jí objímal a palcem jí přejížděl po tváři. Maryse měla hlavou položenou na jeho hrudníku a na tváři se jí objevil šťastný úsměv.

Alec otevřel dveře a tiše vklouzl domů. V obývacím pokoji se svítilo a televize hrála. Běžela tam nějaká talk show. Nakoukl dovnitř a usmál se. Maryse s Lukem spali na gauči přitulení k sobě. Alec tiše vešel dovnitř, vypnul televizi. Z křesla vzal deku, přehozenou před opěradlo, a přehodil jí přes spící pár.

Maryse probudilo sluníčko proudící do pokoje. Otevřela oči, vedle ní spal Luke. My usnuli na gauči! Uvědomila si. Opatrně, aby nevzbudila Luka se vymotala z gauče, z ramen jí sjela deka. Kdo nás přikryl? Pokud si vzpomínám, nebyli jsme přikrytí, když jsme usínali.Z kuchyně se ozvalo cinkání nádobí. Maryse se tam vydala. Našla Aleca v plné píli. „Dobré ráno,“ pozdravila. „Dobré ráno,“ usmál se Alec. „Kafe?“

„Určitě,“ přikývla. „Na spaní na gauči už jsem stará,“ protáhla se. „Nesmysl,“ zavrtěl Alec hlavou. „Jsi v nejlepších letech.“

„Ty lichotníku,“ zavrtěla hlavou. „Dobré ráno,“ objevil se ve dveřích Luke. „Dobré ráno,“ ozvalo se dvojhlasně a Maryse přidala políbení na tvář. „My usnuli na gauči?“ Zajímalo Luka. Maryse přikývla. „Přišel jsem domů, kolem půlnoci. Tady se svítilo a hrála televize,“ odpověděl Alec. „Nakoukl jsem do obýváku a vy jste k sobě spali přitulení. Byli jste fakt rozkošní,“ usmál se a naservíroval před ně snídani. „Dokonce jsem zvažoval, jestli to nemám vyfotit a poslat Clary,“ zazubil se. „Už jsem tě chtěla chválit,“ protočila Maryse očima. Dveře bouchli. „Dobré ráno, rodino!“ Houkla Clary do kuchyně. „Jéé vajíčka,“ zaradovala se. „Udělej si svoje,“ vyplázl na ní Alec jazyk. „Znáš to, ne Fray? Kdo pozdě chodí.“

„Alecu!“ Zaúpěla. Alec zvedl talíř nad hlavu. „Tak si pro ně pojď!“

„Hej!“ snažila se na ně Clary dosáhnout. „Trpaslíci mají smůlu, víš?“ Provokoval. „Tak jí nezlob,“ zastal se Luke Clary. „Fajn,“ protočil Alec očima. „Tady to máš.“

„Děkuju,“ usmála se vítězně.

Maryse s pocitem hrdosti hleděla na Aleca. Její chlapeček právě odmaturoval. Sledovala nadšené maturanty se slzami v očích. „Maryse,“ objal jí Luke. „Přijde mi to jako včera,“ popotáhla. „Co mi ho v porodnici položili do náruče. Hrozně to uteklo.“

O dva roky později prožívali totéž u Clary. „Děti vylétávají z hnízda,“ pousmál se smutně Luke.

Luke a Maryse v domě osaměli. Alec s Magnusem si přes Magnusova otce sehnali vlastní byt a Clary se stěhovala se Simonem. V přeplněném domě bylo najednou ticho. A Maryse se přistihla, že jí Alecovi poznámky chybí. Vždycky když se s Luke líbali nebo milovali, vždycky čekala, kdy je někdo vyruší.

Alec, Magnus, Clary a Simon u Aleca a Magnuse v bytě oslavovali úspěšně složené zkoušky. Před nimi byli tři měsíce prázdnin a brigád. Když se na dveře ozvalo zaklepání. Magnus odložil skleničku a vydal se otevřít. Za dveřmi stáli Maryse s Lukem. „Ahoj, pojďte dál,“ ustoupil jim ve dveřích.

„

Mami, Luku,“ objímal je Alec. „Maryse, Luku,“ připojila se Clary. „Co tady děláte?“ Zajímalo jí. „Ale přišli jsme se podívat, jestli tu nezlobíte.“

„Učitelský komplex,“ naklonil se Alec ke Clary a ta vyprskla smíchy. „Pozor na jazyk mladý muži,“ ohradil se Luke. „Maryse vypadáš báječně,“ sjel jí pohledem Magnus. „Děkuji Magnusi,“ usmála se. „Ale instinkt Clary nezklamal. Nepřišli jsme jen tak.“

„Něco k pití?“ Nabídl Alec. „Jenom vodu.“

„Luku, pivo?“ Nabídl Magnus. „Jestli máš,“ přikývl Luke. Magnus odběhl a přinesl Maryse vodu a Lukovi pivo. „Tak co vás sem přivádí?“ usadil se Magnus na gauč. Maryse lehce zčervenaly tváře. „Nedávno se Maryse udělalo špatně, vzal jsem jí k doktorovi..,“ začal Luke. „Mami, jsi v pořádku?“ Strachoval se Alec. „Jsem,“ přikývla. „Bála jsem se. Doktor mi udělal nějaké testy a.....,“ rozhlédl se po starostlichvých tvářích své rodiny. „Čekáme s Lukem miminko.“

„To je báječná zpráva!“ Objala jí Clary jako první. „Mami, blahopřeji!“ Objal jí Alec. „My všichni,“ přidal se Magnus. „Oběma.“

„Je to nečekané, ale oba s Lukem doufáme, že ho ještě vychováme.“

Luke držel Maryse za ruku. Nevadilo, že mu jí pomalu rozdrtí. Tohle bylo jejich dítě. Nový přírůstek do rodiny. „Luku!“ Zaúpěla. „Jsem u tebe! Jsem u tebe,“ hladil jí po vlasech. „Všechno bude v pořádku.“

„Gratulujeme tatínku, je to holčička!“ Položila sestřička ulíček Lukovi do náruče. „Ahoj princezno,“ usmíval se Luke a podal jí Maryse. „Alec bude zklamanej,“ rozesmál se při vzpomínce, když je jednou Alec vyrušil a s přáním bratříčka. „Zvykne si,“ usmála se Maryse. „No ahoj, ahoj.“

„Už víte jak se bude jmenovat?“ Zajímalo doktora. „Daisy Susan Garroway,“ odpověděl Luke.

Zpráva o narození zastihla Aleca s Magnusem a Clary se Simonem během snídaně. Zdravím brášku a sestřičku, jmenuji se Daisy Susan narodila jsem se 3.10. 2019 v 9:30. Mamince, tatínkovi i mně se daří dobře. Alecovi vypadla z ruky vidlička, kterou si nabíral vajíčka. „Holka!“ Vyjekla nadšením Clary. „Takže jdeme do nemocnice?“ Nadhodil Simon. „Jdeme,“ přikývl Alec.

„Ťuk, ťuk, můžeme?“ Nakoukla do pokoje Clary. „Jistě,“ přikývla Maryse, chovající Daisy. „Daisy, podívej kdo se na tebe přišel podívat. Bráška, sestřička a strejdové.“

„Můžu?“ Zajímalo Aleca. „Opatrně,“ upozornila ho, když mu jí opatrně předávala. „Klid, mám v tom praxi,“ ujistil jí. „Ahoj Daisy,“ usmál se na holčičku ve své náruči. Holčička na něj kulila hnědá kukadla.

„Koukám, že máme cestovní dítě,“ zasmál se Luke, když si Daisy začali Alec, Simon, Magnus a Clary předávat. „To je tak, když máš velkou rodinu.“

„Tak musíme se podívat, na ten malý zázrak,“ pokrčil Alec rameny.

Daisy spokojeně spinkala v postýlce, v ručičkách držela plyšovou kravičku. Dárek od Aleca. „Je nádherná, Maryse,“ objal jí Luke. „Ano to je,“ přikývla. „Ani jsem v tenhle zázrak nedoufala.“ Přitulila se k němu. Po tragédii, která oba postihla k sobě našli cestu a společně založili novou rodinu. Teď se mohli těšit ze společného života s Daisy. Čekající na okamžik, kdy přijdou vnoučata, která by mohli rozmazlovat. Maryse se podívala na spící dceru a vyšla za svým přítele, který za nimi potichu přivřel dveře.