Saga of Idris - Prolog + 1. kapitola

Nevraživost mezi Lovci Stínů a Podsvětem se táhla celá století a nebrala konce. Nikdy se vůdci jednotlivých skupin nedokázali dohodnout na společném řešení. A když se dohodli, vždycky se objevil někdo, kdo s Dohodami nesouhlasil.

Za vlády Roberta Lightwooda I., se objevil Valentine Morgenstern, který chtěl všechny bytosti nečisté krve. Vlkodlaky, upíry, víly a čaroděje sprovodit ze světa jednou pro vždy. Táhly se kvůli tomu dlouhé a krvavé boje, které se táhnou dodnes. Jak Lovci Stínů tak i Podsvěťané doufají v lepší budoucnost pro obě rasy. Otázkou jen zůstává, kdy přijde změna, na kterou obě rasy celá staletí čekají?

1. kapitola

Královská rodina očekávala příjezd vládce Edomu a jeho syna. Byla to velká událost a na Andělském náměstí se tísnily davy, jen aby mohli spatřit vládce sousední země. Královské město Alicante bylo slavnostně vyzdobeno. V ulicích vlály rudé prapory. Lidé se strkali jeden přes druhého, aby měli co nejlepší výhled. Sem tam se vyskytl i nějaký Podsvěťan, který přišel do Alicante za účelem slavnostního jarmarku.

Sourozenci Lightwoodovi stáli na hradbách paláce a vyhlíželi vzácné hosty. Max, nejmladší Robertův syn se dožadoval pozornosti svých starších sourozenců. „Já nic nevidím,“ našpulil uraženě rty. „Ještě není co, Maxi,“ odpověděl mu Jace, chlapec adoptovaný královskou rodinou. Poté co jeho rodiče padli, při jedné z bitek proti Valentinovi, s pousmáním.

Od hlavní brány se ozval dusot koňských kopyt a první členové královského průvodu z Edomu vjel na Andělské náměstí. „Tak pojď prcku,“ vzal Alec, korunní princ Idrisu, Maxe do náruče. „Neříkej mi, prcku!“ Nafoukl se Max a tři starší sourozenci se rozesmáli. „Páni!“ Vydechla Isabelle, jediná dcera krále Roberta a královny Maryse, když uviděla, jak dědic Edomského trůnu Magnus Bane, vjel na náměstí.

Magnus pokynul sloužícím, aby mu pomohli z koně. Když stál nohama pevně na zemi zvedl hlavu. Jeho oči se střetly s očima čtyřech sourozenců. Pokynul a dav se začal klanět, když viděl královské sourozence. „Prosím, neklaňte se,“ zarazil je Alec. „Underhille,“ zavolal na královského velitele stráží. „Uveď naše hosty do trůnního sálu. Král a královna je očekávají.“

„Jistě, pane,“ uklonil se Underhill.

Robert a Maryse a jejich čtyři děti se s hosty setkali v trůnním sále. Nastalo velké vítaní. Magnusův pohled se střetl s Alecovým. Magnus zalapal po dechu. Z nádvoří to nemohl posoudit ale teď z blízka. Princ Idrisu byl nádherný. Lískové oči na něj hleděly s laskavostí a na tváři se mladému princi objevil drobný úsměv. „Co kdybyste tu Magnuse provedli? My zatím s Asmodeem projednáme naši záležitost,“ navrhnul Robert. „Udělám to,“ nabídl se Alec pohotově. Izzy s Jacem ho probodli pohledem a vyměnili si pobavené pohledy. „Sklapni!“ Zavrčel Alec. „Tudy prosím,“ ukázal Magnusovi cestu z trůnního sálu. Ještě za sebou mohl slyšet pobavený smích svých sourozenců. „Rádi provokujou?“ Zeptal se pobaveně Magnus. „Ani nevíte jak, Výsosti,“ odpověděl Alec. „Bez toho titulu, Výsosti,“ opravil Aleca Magnus. „Říkejte mi Magnusi.“

„Já jsem Alec.“

Magnus si prohlížel rodokmen Lightwoodů vyobrazený na stěně. „Můj praprapraděd Benedikt Lightwood I.,“ odpověděl Alec, když viděl kam se upírá Magnusův zrak. „Nakazil se démonními neštovicemi, bohužel to poddaní ani rodina nezachytili včas. V závěrečné fázy zabil svého zetě.“

„Démoní neštovice nejsou hezká věc, obzvlášť pro nephilim,“ otočil se k němu Magnus. „Jace pořád tvrdí, že démonní neštovice jsou katastrofa. Jako by s tím Herondaleové měli nějakou zkušenost. Narozdíl od nás,“ zasmál se Alec. „Jace je Herondale? Jako od Inkvizitorky Herondaleový?“

„Ano,“ přikývl Alec. „Jeho rodiče zemřeli a ona neměla ani ponětí, že má vnuka. Dozvěděli se to oba nedávno. Při jednom z Valentinových vpádů.“

„Jak to Valentine věděl?“ Zajímal se Magnus. „Chvíli Jace vychovával, než ho dal k nám.“

„Zajímavá rodinná historie,“ uznal Magnus. „To mi povídej,“ přikývl Alec. „Můžeme dál? Ukážu ti zahradu.“

„Budu jenom rád,“ usmál se na oplátku Magnus.

Upír, vlkodlak a víla hleděli s odporem na svého věznitele. Valentine se otočil na své poskoky. „Skvělá práce. Doneslo se mi zpráv, že se jeden čaroděj nachází přímo v Alicante. Dostaňte Banea sem. Ať můžeme spustit naši malou hru.“

„Jistě, pane,“ odpověděl Pangborn. Valentine se otočil na své vězně. „Kaelie Whitewillow, Camille Belcourt a Jordan Kyle. Udělejte si pohodlí, chvilku se tu zdržíte.“

„Jdi do háje!“ Doporučila mu Kaelie. „My se nevzdáme,“ přidala se Camille. „Budeme s vámi bojovat do posledního dechu,“ dokončil Jordan. „To se ti klidně může stát, ty toulavý psisko!“ Ušklíbl se Valentine a odešel. „Opravdu si myslí, že Magnuse může dostat?“ Zeptala se Kaelie. „Je to korunní princ Edomu, bude mít kolem sebe stráže. Ti ho nepustí ani na chvíli z očí.“

Valentine stál u okna své pevnosti a na tváři po pohrával vítězný úsměv. Už brzy si podmaní Edom i Idris a zprovodí tu démonickou lúzu ze světa. „Brzy tu nebude žádná nečistá krev a poradím si s každým, kdo mi bude odporovat. Brzy. Velmi brzy tu budeme žít šťasně.“

„To není štěstí, když zabiješ nevinné lidi!“ Protestovala zrzka stojící v rohu místnosti. „Clary!“ Sykla Jocelyn stojící vedle ní. „Lidi?! Lidi?“ Zeptal se Valentine a podíval se na svou dceru, jakoby se pomátla. „Těm démonům říkáš lidé?“

„Mají stejná právo na život jako kdokoliv jiný!“

„Brzy to tu bude všechno jinak, dcero má!“ Objal jí kolem ramen.