Saga of Idris - 9. kapitola

Jace se vyhrabal zpoza sutin a rozhlédl se. Z paláce zbyla jenom ruina. Ne, že by to ruina před tím nebyla, ušklíbl se v duchu. „Simone, Clary!“ Vykřikl a začal pátrat po svých společnících, odhazoval kameny a modlil se k Andělům, aby ti dva byli v pořádku. „Simone!“ Vydechl Jace radostně, když zpoza kamení vykoukla Simonova hlava. „Jsi v pořádku?“ Strachoval se Jace. „Ano jsem,“ přikývl Simon. „Já taky,“ vyhrabala se ze sutin Clary. Jace s Clary si padli do náruče a začali se líbat. Simon odvrátil hlavu. Zvedl se a došel k rakvi. „Ehm lidi,“ otočil se na líbající se dvojici. „Co je?“ Odtrhli se od sebe. „Máme problém,“ odpověděl Simon. „Jonathan je pryč!“

„Jak to myslíš pryč?“ Nechápala Clary. „Ta rakev je prázdná.“ Jace s Clary došli až k Simonovi a zjistili, že upír má pravdu. „Co budeme dělat?“

„V první řadě musíme do Alicante, sdělit to ostatním,“ navrhl Jace. „A pak se uvidí.“

Dav propukl jásot, když se na hradbách objevil Alec. „Děkuji za přivítání do Říše živých,“ usmíval se. „Ale myslím, že ten jásot patří spíš mému manželovi a Catarině. Bez nich bych tady nebyl.“ Simon, Jace a Clary vjeli na nádvoří. „Alecu!“ Rozběhl se k němu Jace a svého bratra objal. „To je mi radosti!“ Ušklíbl se Alec. „Co kdybyste mi vysvětlili, kde jste vy tři byli.“

„Za těmi útoky byla Lilith, mstila se za smrt Jonathana a taky hledala způsob, jak ho oživit,“ odpověděla Clary. „Skvěle. Nechcete mi snad říct, že...“

„Lilith je mrtvá ale Jonathan byl pryč, když jsme se vyhrabali ze sutin, co zbyly z Lilithina paláce,“ dopověděl Jace. „Takže jsme tam, kde jsme byli,“ povzdechl si Alec.

Alicante pořádalo tradiční trhy, sjeli se na ně všichni z blízkého okolí. Ani Jonathanovo zmizení je nemohlo narušit. Královská vojska prohledávala obě země. Ale vypadalo, to jako by se Jonathan do země propadl. Zatímco se prosté obyvatelstvo bavilo na trzích. Uvnitř hradu probíhala válečná porada. Underhill, Simon, Izzy, Jace, Clary a královský pár seděli v poradní místnosti. „Co víme?“ Zahájil poradu Magnus. „Že Lilith je sice mrtvá ale pravděpodobně se jí Jonathana podařilo oživit a zmizel neznámo kam,“ odpověděl švagrovi Jace. „Víme, že chce Clary,“ zavrtěl Simon hlavou, už jen ta myšlenka se mu nelíbila. Nelíbilo se mu vydávat svoji nejlepší kamarádku psychopatickému šílenci. „Když budu muset vydám se mu.“

„Třeba ani nebudeš muset,“ objal jí Jace. „Třeba je mrtvý.“

„Moji muži po něm stále pátrají,“ přidal se Underhill. „Tak či tak musíme vyčkat, co se bude dít,“ pokýval hlavou Alec. „Takže první krok je na Jonathanovi, pokud žije,“ uzavřela to s povzdechem Izzy. „Asi tak,“ přikývla Clary.

Zrzek se zamíchal mezi prostý lid, když spatřil celou královskou rodinu na hradbách usmál se. Lilithina magie, ho poslala do bezpečí, těsně před výbuchem. Na místo kde se plně zotavil, aby mohl povstat. Teď se vrátil a je připraven vzít si co mu právem náleží. Svoji sestru. Doufal, že po poslední návštěvě se král umodřil a bez řečí mu jeho sestru vydá. Jinak Alicante čekala pohroma. Jonathan vystoupil ze stínu a vystoupil před královskou rodinu. Všichni ztuhli. „Jak ses dostal přes stráže?“ Zeptala se Clary. „Mám svoje cestičky, sestřičko,“ ušklíbl se Jonathan. „Vím, proč jsi přišel,“ přikývl Alec. „Moje odpověď zůstává stejná. Ne.“

„Pak tedy budete sledovat, jak Alicante lehne popelem! A protože jsem velkorysý, znovu vám dám den, abyste si to rozmyslel, Vaše Veličenstvo.“

„Vydejte jí pane, bude to pro dobro Alicante!“ Křičel dav, když Alec vyšel na hradby. „Clary je moje rodina. Vy byste dobrovolně vydali někoho ze své rodiny?“

„Ještě do rodiny nepatří! To by si musela vzít vašeho bratra,“ zněl protest. „Rodina vždycky neznamená jenom krev. Jsou to lidé, kterým věříte a důvěřujete.“

„Pokud jí nevydáte, uděláme to sami!“

„Vydám se mu sama!“ Vykřikla do davu Clary. „Alespoň někdo tu má rozum,“ zaznělo souhlasné mumlání. Alec s Magnusem se na ní nevěřícně podívali. „Máme nápad,“ pokrčila Clary rameny a podívala se na Jace. „Budeme doufat, že vyjde. Jinak jsme v háji.“

„A vážně si myslíte, že to tohle Jonathan neprokoukne?“ Zeptal se Alec se zvednutým obočím, když se Jace proměnil na Clary. „Jasně, že ne,“ zavrtěl Jace hlavou. „Nezapomínej, že má démonní krev.“

„Kdyby se něco dělo, ucítíš to,“ kývl Jace hlavou k runě parabatai. „Tak to spustíme,“ ušklíbl se Alec. „Simone, Izzy, Clary, chci abyste opustili Alicante!“

„Jistě.“

„Vezměte s sebou Maxe,“ podával Magnus Izzy syna. „Pojedeš s tetou sluníčko, tatínci si tě pak najdou.“

Alec, Magnus a proměněný Jace stáli v trůnním sále a vyčkávali na Jonathana. „Jste si jistí, že to vyjde?“ Zeptala se Maryse. „Doufejme,“ vydechl Alec. „Lepší plán ale nemáme.“ Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil Jonathan. Uvnitř našel jen Aleca, Magnuse, Clary, Maryse a Jocelyn. „Čekal jsem větší publikum,“ ušklíbl se. „Kdybych to věděl, poslal jsem pozvánky,“ utrousil ironicky Alec. „Neprovokuj ho, Alexandře,“ zarazil Aleca Magnus.„Čas vypršel,“ ignoroval Jonathan Alecovu poznámku. „Jak jste se rozhodli?“

„Naše odpověď zní ne,“ odpověděl Alec. „V tom případě,“ usmál se Jonathan. „Se setkáte se svou zkázou!“

„Ne prosím!“ Sešla Clary ze schodů. „Odejdu s tebou, když mi slibíš, že se jim nic nestane.“

„Máš mé slovo, sestřičko!“ Objal Jonathan Clary kolem ramen a oba odcházeli. Jace se otočil a mrkl na ostatní. „Mám z toho špatný pocit,“ kousla se Maryse do rtu, když Jonathan s Jacem zmizeli. „To je nás víc,“ připustil Alec. „Svolejte vojsko!“

„Ano pane,“ přikývl Underhill. „Magnusi, potřebuju aby ses rozjel do údolí Du Mort promluvit si s Raphaelem,“ otočil se Alec na manžela. „Jistě, drahý a co budeš dělat ty?“

„Jedu svolat vlkodlaky. Pak se sejdeme na Vílím Dvoře.“ Magnus přikývl a vešel do stájí. „Mami,“ otočil se na Maryse Alec. „Máš to tu na starost dokud se nevrátíme.“

„Buďte opatrní.“

Alec se prodíral Brocelinským lesem. „Luku! Luku!“ Volal zdejší Alfu. Při každé prasklé větvičce se obezřetně rozhlížel, když se proti němu ze křoví vynořil vlkodlak. Alec se usmál a seskočil z koně. „Nazdárek Maio,“ pozdravil vlka a sledoval jak se mění. „Co můžu pro Jeho Veličenstvo udělat?“ Zeptala se. „To probereme cestou. Je tu Luke?“ Maia přikývla a připojila se po bok Aleca. Společně došli na mýtinu, kterou obývala Lukovi smečka. „Máme tady vzácnou návštěvu,“ oznámila Maia zbytku. „Veličenstvo,“ ukláněli se. „Copak vás přivádí do těchto lesů?“ Zeptal se Luke.

Jonathan s Jacem vešli na Vílí palouk a Jaceovi bylo jasné, že je v háji. A taky že Jonathan to táhne s vílami. „Vaše Veličenstvo,“ uklonili se oba před Královnou. „Jonathane, má lásko,“ vítala Královna Jonathana a Jaceovi poklesla brada. Tak tohle je v pytli. „Copak můžu udělat pro Valentinovi chlapce?“ Zeptala se Královna s úšklebkem a podívala se na Jace zamaskovaného jako Clary. „Jak to myslíte chlapci?“ Nechápal Jonathan. „To nevíš, že tohle není Clary?“ Jace naprázdno polkl. Jonathan ho chytil na paži a přejel mu stélou po ruce. „Ahoj,“ ušklíbl se Jace ve své podobě. „On mě podvedl!“ Zařval Jonathan jako zraněné zvíře. „Alicante shoří do základů!“

Magnus vjel do údolí Du Mort. Najít Raphaela nebylo tak těžké. Našel ho v první vesnici. „Vaše Veličenstvo,“ přivítal Magnuse Raphael. „Budu potřebovat vaši pomoc.“ Vysvětlil Raphaelovi co by potřeboval. „Upíři se k vám v Alicante připojí hned po západu slunce.“

„Budeme vás očekávat.“ Když k nim dolehl nelidský řev. Magnus se otočil a podíval se na oblohu. Tam letělo hejno dračích démonů. „A jsme v háji!“ Zbledl.

Alec spolu s Lukovou smečkou vyjel z lesa, když na obloze spatřil poletovat démony směřující k Alicante. „Musíme si pospíšit.“ Vlci přikývli a vyrazili. Alec popohnal koně a vyrazil směrem k Alicante.

Simon, Izzy, Max a Clary se otočili směrem k Alicante. „Začalo to!“ Pronesl Simon. „Plán nevyšel,“ zavrtěla Izzy hlavou. „Musím se tam vrátit!“ Rozhodla pevně Clary.

Alec s Magnusem vjeli do města současně. „Pane, co budeme dělat?“ Zeptal se Underhill. „Zavřete za námi brány do města. Nikdo sem nesmí vstoupit, za žádnou cenu.“

Jonathan a jeho armáda démonů stáli před bramami Alicante. Na hradbách se formovali Lovci, vlkodlaci a upíři, kteří právě dorazili. Jonathan se ušklíbl. „Veličenstvo, něco pro vás mám!“ Z davu vyvlekl Jace. „Nech ho být!“ Křikl Alec. „Až mi vydáte Clary!“

„Tvoje sestra tady není!“ Odpověděl Alec. „Lžete!“ Zařval Jonathan. „Zabijte je! Nikoho nešetřete!“

Clary, Simon a Izzy se blížili zpět k Alicante. Alicante bylo v obležení démonů. „Seš si jistá, že to můžeš zastavit?“ Zeptal se Simon. „Ano,“ přikývla Clary. „Anděl mi dal vidění, že jenom já to můžu ukončit.“ Clary měla dar komunikovat s anděly, díky jejímu otci, který na ní stejně jako na Jonathanovi experimentoval. Narozdíl od Jonathana na ní experimentoval s krví Andělů.

Vojáci i obyčejní lidé už začínali být unavení. Ale démoni stále přilétali. „Stáhněte se do hradu!“ Rozkázal Alec. Když na nádvoří vjela Clary, Simon a Izzy s Maxem. „Ne!“ Zavrtěl Alec hlavou. „Co tady děláš?!“ Křikl na Clary. „Jedu to zastavit!“

„Ty ses zbláznila!“ Vrtěl Alec hlavou. „Alecu, prosím tě! Nech mě to udělat!“

„Prý jste s Jeho Veličenstvem parabatai, jsem zvědavý jaká bude reakce, když tě teď zabiju,“ ušklíbl se Jonathan. „A udělám to pomalu. Slyšel jsem, že je to nesnesitelné, když cítíš jak ti umírá parabatai.“

„Clary, už jsem ti jednou řekl, že....Aáááá...Jacei!“ Chytil se Alec za rameno, cítil jak tam Jonathan Jace bodnul. „Alecu?“ Vykulila Clary oči. „Je mi fajn. To ne já....Ale Jace!“ Podíval se Clary do očí. Mohla vidět, jak jsou zalité slzami. „Udělej to! Udělej to! Než ho ten bastard zabije!“ Clary přikývla a rozběhla se na nádvoří, kde stál Jonathan s Jacem.

„Jonathane, nech ho jít!“ Ozvala se za Jonathanovými zády Clary. „Mrzí mě, že jsem tě opustila. Nikdy jsem to nechtěla udělat.“ Jonathan se usmál. „Clary!“ Pustil Jace. Clary došla k Jonathanovi a objala ho. „Mám tě ráda, bráško!“ Oplatila mu objetí. Měla připravenou stélu a nakreslila runu, kterou jí dali Andělé. Je mi to líto, ale nemůžu se dívat, jak vraždíš mé přátele, moji rodinu! Zavřela oči. Ze zad jí vyrostla bělostná křídla jimiž Jonathana objala. Zalilo je oslňující světlo. Alec, Magnus, Simon, Izzy, Jace a ostatní jen bez hnutí pozorovali scénu před sebou. Světlo zmizelo. Jonathan i Clary leželi uprostřed nádvoří. „Clary!“ Vykřikl Jace a rozběhl se k ní. Žila. Jonathan byl mrtvý. Mraky nad Alicante se začaly rozestupovat a mezi nimi začalo prosvítat slunce. Alec se rozhlédl, naštěstí, všichni upíři byli schováni za zdmi hradu. „Pomozte Clary do postele a pošlete pro Catarinu!“ rozkázal Alec. „Jacei,“ usmál se Alec. „Alecu,“ objal ho zdravou rukou. „Ukaž,“ vytáhl stélu a obkreslil iratze. „Díky.“

„Vždycky. Kdyby ti to neudělal, nikdy bych nedovolil Clary, aby tohle udělala.“