Saga of Idris - 7. kapitola

„Co teď budeme dělat?“ Zeptal se Simon. „Jestli si myslíte, že tomu šílenci Clary vydám. Tak jste na omylu,“ odpověděl Alec. „Zmasakruje nás,“ protestovala Izzy. „No nevím, jak on. Ale není nás víc?“ Nadhodil Jace. „Pokud bude mít pod kontrolou démony, tak jsme v háji,“ odpověděla Clary. „Klidně se mu vzdám.“

„Ať tě to ani nenapadne!“ Šlehl po ní Alec pohledem. „Při vší úctě Veličenstvo, nebudu se dívat, jak masakruje naše lidi.“

Jocelyn s Lukem došli k druhé straně stolu, kde Alec, Magnus, Clary a zbytek královské rodiny o něčem vášnivě debatoval. Přidala se k nim i Maryse s Asmodeem. „Tak co se tady děje?“ Zajímala se Maryse a v náručí chovala Maxe. „Tady ne,“ zavrtěl Alec hlavou a kývl hlavou ke hradu. Všichni se zvedli a vešli dovnitř. „Clary,“ vyzval Alec zrzku. „Objevil se tu Jonathan,“ začala Clary. Jocelyn zalapala po dechu. „Chce, abych odešla s ním jinak zničí Alicante.“

„Stejný šílenec jako tvůj otec,“ chytila jí za ruku Jocelyn. „Ať tě to ani nenapadne.“

„Jak jsem říkala Alecovi,“ vythla se jí Clary. „Nebudu se dívat, jak masakruje naše lidi. Pokud můžu něco udělat, udělám to!“

„Ale ne tím, že odejdeš s ním!“ Postavil se Magnus. „Pokud budu muset půjdu s ní!“ Přidal se Jace. „Vy jste se snad všichni zbláznili!“ Nevěřil vlastním uším Simon. „To by šlo,“ přikývl Alec. „Alespoň nám Jace pošle zprávu, co má Jonathan za lubem.“ Do sálu přiběhl Underhill. „Co je, Underhille?“

„Lidé se bouří pane,“ odpověděl Alecovi Underhill. „Prý by raději vydali Clary, než sledovali jak umírají jejich nejbližší.“ Alec si vložil hlavu do dlaní. „Dobře,“ otočil se na své poradce. „Co mi radíte?“ Rádci dali hlavy dohromady. „Radíme vám, vydejte jí pane.“

„To je mi pomoc,“ povzdechl si Alec a zvedl se.

Stál u okna svých komnat a v náručí houpal Maxe. „Ty si taky myslíš, že jí mám vydat?“ Zeptal se syna, i když věděl, že mu neodpoví. Max na svého otce upřel modré oči a pak se dál věnoval dřevěnému koníkovi. „Ptám se toho pravého, že?“

„To ptáš,“ ozvalo se pobaveně ode dveří. „Magnusi,“ došel k němu Alec a manžela políbil. „Všichni mi radí, abych jí vydal.“

„Udělej, co ti říká srdce, Alexandře,“ odpověděl Magnus a vzal do náruče Maxe, který se k němu natahoval. „Moje srdce mi říká, že to nemám dělat. Jenže když to neudělám zničí Alicante.“

„Pošleme ženy, děti a starší do bezpečí a postavíme se mu!“ Alec přikývl.

Alec, Magnus, Jace a Asmodeus stáli na hradbách a pozorovali odcházející davy, žen, dětí a starších. „Najdu si vás, najdu!“ Slibovali muži svých polovičkám jeden po druhém. „Tak kde je ten bastard ať mu můžu nakopat zadek!“ Všichni se podívali směrem, ze kterého se ozval hlas. Ve zbroji tam stály Clary s Isabelle. „Vy dvě jste se snad zbláznily!“ Rozkřikl se Alec. „Nenecháme vás v tom.“

„Clary tebe chce a Izzy ty jsi princezna Idrisu!“ Rozčiloval se Alec. „Na vyšívání mě neužije, bráško,“ ušklíbla se Izzy. Alec si zhluboka povzdechl. „Myslel jsem, že jste odešly s mámou a klukama.“

„Taky ano,“ přikývla Izzy. „Jenže pak jsme se jí v bočních uličkách ztratily.“

„Ach ty ženský!“ Povzdechl si Jace. Alec jen protočil očima. „Zrovna ty máš co říkat. A vy dvě, vraťte se do hradu!“

„Zapomeň!“ Zavrtěla Izzy hlavou. „Nepřítel na obzoru!“ Rozezněli se trubači.

Jonathan nechal svou armádu před branami Alicante a sám vstoupil dovnitř. Na nádvoří ho čekali Alec s Magnusem. „Vaše Veličenstva,“ uklonil se. „Přijel jsem si pro odpověď.“ Výrazy obou panovníků byly kamenné. „Ne!“ Odpověděl Alec. „Nevydáme ti Clary Fairchild.“

„Tohle bude vaše zkáza!“ Prskl Jonathan. „Nebudeme mít slitování.“

„Ani my ne,“ ušklíbl se Magnus. Jonathan po obou králích šlehl pohledem a odcházel. Alec se otočil na Underhilla. „Připrav vojsko!“

„Ano, můj pane,“ uklonil se Underhill a odešel.

„Nebudu váhat ho zabít,“ zavrčel Jace. Nad Alicante se rozezněl řev. Démoni ze všech stran. „Myslíte, že je má pod kontrolou nebo....,“ zepatala se Clary „Myslíš, že používá Pohár Smrti?“ Přidala se Izzy. „Kde byl, když ho nenašel ani můj otec?“

„Co kdybyste přestaly kecat a radši šly bojovat?“ Ušklíbl se Alec. „Musíme dát Jaceovi trochu času.“

„Jste v pořádku?“ Postavil se Alec na hradby k Magnusovi a Asmodeovi. „Jsme,“ přikývli oba.

Jonathan se spokojeným úsměvem sledoval, jak jeho armáda ničí Alicante. „Ještě se můžete rozmyslet!“ Zvolal nahoru ke králi. „Není co rozmýšlet!“ Zavrtěl Alec hlavou. „Alespoň jsi rozumná ty sestřičko,“ otočil se na Clary. „Nepřidám se k tobě!“

Jace s Jonathanem bojovali společně na hradbách. „Musí být fakt smutný sledovat, jak tvoje rodina a přátelé umírají,“ ušklíbl se Jonathan. „Je fakt smutný, že k tobě se rodina obrací zády a nemáš žádné přátelé,“ vrátil mu to Jace. Jonathan si tohle nenechal líbit a začal bojovat zuřivěji.

„Nemůžu se na to dívat,“ zabořila Clary hlavu do Magnusova ramena. „Taky jsi tu nemusela být,“ zamumlal Alec. „Alexandře!“ Podíval se na něj vyčítavě Magnus. „Au!“ Chytil se Alec za rameno. „Alexandře?“ Zvedl Magnus tázavě obočí. „Jace. Ten parchant ho musel zranit,“ vysvětlil Alec.

Jace odrazil Jonathanův útok, když k němu přiběhl Underhill. Společně pak na Jonathana zaútočili a Jaceovi se podařilo mu vyrazit meč, čehož hned využil a vrazil mu meč do srdce. Jonathan přepadl přes hradby, a padl do řeky, která pod hradem protékala. Spolu s Jonathanem zmizeli i démoni ohrožující Alicante. Městem propukl jásot a obrátili se ke králi. Alec s úlevou zavřel oči. „Postarejte se o mrtvé a zraněné.“ S úsměvem sledoval, jak si Clary s Jacem padli do náruče.

Edomem otřásl zoufalý ženský výkřik.

Lilith vztekle procházela svým palácem v Edomu. Poslala své služebníky, aby jeho tělo vyzvedli. A v duchu slibovala Alicante pomstu. Budou trpět! Když se její sloužící vrátili a uložili jejího syna do rakve, přistoupila k němu. „Jsem tady můj synu. Pomstím se jim a pak společně budeme vládnout. Dohody podepsané králem Robertem a jeho synem padnou. Krev Nephilim i Podsvěťanů poteče proudem a my dva a démoni konečně ovládneme tento svět.“

„Alexandře, všeho nech a pojď honem sem!“ Nakoukl Magnus do Alecovy pracovny. Alec se zvedl a vyrazil za Magnusem. Na chodbě všichni stáli a dojatě sledovali Maxe. „Ukážeme taťkovi, co jsi právě udělal?“ Vzal Magnus Maxe od Izzy z náručí a postavil ho na zem. Max udělal dva váhavé krůčky. Alec se ve tváři rozzářil a dřepl si. „Maxi, půjdeš za mnou?“ Roztáhl ruce. Max váhavými krůčky došel až ke svému otci. „Ty jsi šikulka!“ Chytil ho Alec do náruče a líbl ho na tvářičku.

Z Alicante i Edomu začali záhadně mizet Podsvěťané, aby pak vzápětí byli nalezení jiní mrtvý. Zmizení i mrtvol na obou stranách přibývalo. Výpravy vyslané oběma panovníky se pokaždé vraceli s prázdnou. Napětí na obou stranách rostlo. Pokud si obě rasy šli vzájemně po krku, znamenalo to porušení Dohod. Nikdo netušil, kde to začalo. „Jestli to takhle půjde dál. Můžeme dát Dohodám sbohem,“ zamumlal Asmodeus. „Děláme, co můžeme,“ rozhodil Magnus rukama, ani jemu se vývoj situace nelíbil.

Simon přijal pozvání Vílí Královny do její Říše. „Co si žádá Její Veličenstvo?“ Uklonil se Simon. „Možná vím, o tom co se teď v Alicante a Edomu a možná vím, jak to zastavit,“ odpověděla Královna. „Co se tedy děje?“ Zeptal se opatrně Simon. „Jistě je ti známá legenda o Adamovi a Lilith.“ Simon přikývl. „Lilith matka všech démonů, věnovala lahvičku své krve pro Valentinova nenarozeného syna.“

„Jonathan je mrtvý.“

„Myslíš, si že tohle Královnu démonů zastaví?“ Zeptala se Královna. „Ne asi ne,“ zavrtěl Simon hlavou. „Moment,“ došlo mu to. „Chcete říct, že se ho chystá oživit?“ Královna přikývla. „A co to má společného se mnou?“

„Pouze Světlomilec může nést toto břímě,“ odpověděla Královna. „Pokud to má zastavit Lilith, do toho,“ souhlasil Simon. „Připravte kopí!“ Rozkázala královna. „Jistě, má paní!“ Přikývl Meliorn a odešel.

„Jace Herodale zabil mého syna. Za to musí zaplatit,“ přecházela Lilith po svém paláci a otočila se po svých služebnících. „Má parabatai. Chci, abyste jeho parabatai zabili, aby pocítil, jaké to je, když ztratí někoho blízkého!“ Démoni přikývli. „Brzy, můj synu brzy. Povstaneš a přidáš se ke mně,“ otočila se k Jonathanovi. „Jděte a zabijte krále!“ Rozkázala a démoni zmizeli.

Clary s Jacem stáli na hradbách a hleděli směrem k Edomu. „Co se děje?“ Zajímal se Jace. „Nelíbí se mi,“ nakrčila Clary nos. „Od Jonathanovi smrti mám divný pocit, že se stane něco strašného.“

„Jonathan je mrtvý a nám nic nehrozí,“ objal ji kolem ramen. „Obávám se, že to není tak docela pravda,“ přidal se k nim Simon. „Královna Víl mi řekla, že se něco chystá.“

„Ti zmizelí a ta mrtvá těla nejsou jenom tak. Něco to znamenat musí,“ přidala se k nim Izzy a objala svého manžela. „Ale co?“ Zeptala se Clary.

V noci královskou rodinu vzbudil výkřik. „Útok! Na město útočí!“ Nikdo na nic nečekal a vyběhl ven. „Clary, Izzy, vezměte Maxe a schovejte se!“ Nařídil jim Magnus. „Je to tu zas!“

„Uprostřed noci,“ ušklíbl se Jace. „Chtěli nás chytit nepřipravené!“ Zavrčel Alec. „Se ale přepočítali!“

Démoni prorazili hradby města a pronikli dovnitř. V Alicante zuřila bitva. „Kde se pořád berou?“ Rozhodil Jace rukama. „To by mě taky zajímalo,“ ušklíbl se Magnus. „A hlavně, o co u Lilith jde?“

„Chceš snad chytit jednoho živýho a zeptat se?“

„Špatný nápad?“ Zvedl Magnus obočí. „Zatraceně špatný!“

Šíp se zabodl do dračího démona, který ohrožoval prchající rodinu. Žena zvedla hlavu a vděčně se usmála. „Děkujeme, Veličenstvo.“

„Za málo. Jděte se schovat. Vrátí se a bude jich víc,“ přikývl Alec. Když se před ním zjevil démon. „A je to tady,“ povzdechl si Alec a vystřelil. Démon šíp chytil a přibližoval se k Alecovi. „Zatraceně.“ Vystřelil další, ale démon ho znovu chytil. Narazil Aleca na zeď. „Chceš snad pěstní souboj, smraďochu?“ Provokoval Alec. To démona rozzuřilo, zvedl Aleca do vzduchu a odhodil ho proti protější zdi. Na půl omráčený Alec se svezl k zemi. Démon vzal jeden z jeho šípů a vydal se ke králi. Alec naprázdno polkl.

Magnus s Jacem se vyhnuli jednomu z démoních útoků. „Začínají mě štvát!“ Zavrčel Jace. „To je nás vic,“ přidal se Magnus. „Kdyby tak byl způsob, jak...Aáááá,“ sesunul se Jace k zemi. „Jacei?!“ Sledoval ho Magnus vyděšeným pohledem. „Alec!“ Procedil Jace mezi zubama. „Víš kde?“ Jace přikývl. „Mysli na něj,“ pomohl Magnus Jaceovi na nohy a vytvořil portál.

Démon se se šípem přibližoval k Alecovu srdci. Alec ho na poslední chvíli chytil za ruku, aby ho zpomalil. Démon se nedal. Alec cítil, jak ho hrot prostupuje do těla. Zavřel oči a zatnul zuby.

„Alecu!“ Vykřikl známý hlas. Magnusův výkřik měl přesně účinek, který čaroděj chtěl, démon přestal a otočil se na narušitele,. Magnusova magie ho zasáhla a odhodila stranou. „Alexandře,“ klesl na kolena vedle manžela. „Vydrž! Vydrž, seženeme pomoc.“

„Je...Je mi to líto,“ díval se Alec Magnusovi do očí. „To neříkej ano. Jen se mnou zůstaň!“ Alecovy oči se začaly zavírat. „Ne! Ne! Vydrž! Vydrž! Zůstaň se mnou!“

„Miluji tě!“ Zašeptal Alec. „Opovaž se! Neopouštěj mě!“ Magnus měl v očích slzy.