Saga of Idris - 4. kapitola

„MAGNUSI!“ Vystřelil Alec do sedu a zrychleně dýchal. „Jenom klid! Jenom klid!“ Tlačila prince zpět na lůžko Cat. „Už je to dobrý!“ Alec se na ní podíval. „Čarodějka? Léčitelka?“

„Správný odhad, Výsosti,“ přikývla. „Pamatujete si, co se stalo?“ Alec přikývl. „Hodge, zradil nás. Celou dobu pracoval s Valentinem. Bojovali jsme spolu...Pak vzal kámen a....“ Alec naprázdno polk. „Dojdu pro vaši rodinu.“ Zvedla se Cat a odešla. Alec se pokusil posadit. Zavřel oči, když ho zavalila vlna nevolnosti. Ale nemohl tu zůstat. Magnus ho potřeboval.

Camille s Magnusem se prodírali pevností k východu. Při každém zvuku se ohlíželi, jestli za nimi někdo nejde a nakukovali za každý roh. Stále byla šance vrazit do některého ze členů Kruhu. Camille couvla do zadu, když do někoho vrazila. Naprázdno polkla a s malou duší se otočila. Teď je zabijí. Sice už mrtvá byla, ale to na věci nic neměnilo. Za nimi stály dvě postavy. Žena a kluk. „Camille?“ Zeptal se kluk překvapeně. „Simone?“ Zvedla Camille překvapeně obočí. „Valentine mě sem nechal zavřít poté co jsi utekla. Jocelyn mě našla a pustila.“

„Kde je Clary?“ Zeptala se s obavami Jocelyn. „V Alicante,“ odpověděla Camille. Jocelyn úlevně zavřela oči. „Jo a my bychom taky měli jít,“ navrhnul Magnus. „Pravda,“ přikývla Camille.

Do Alecovy komnaty vešla Izzy, Jace, Max, Robert, Maryse a Asmodeus doprovázeni Cat. „Zbláznil ses?!“ Zeptal se Robert. „Ne,“ otočil se Alec. „Magnus mě potřebuje. Čím déle se tu budu zdržovat, tím...Nepomůžu mu.“

„Tvůj otec má pravdu,“ přidal se Asmodeus. „Byl jsi zraněný.“

„Byl. Ale už je mi dobře,“ přikývl Alec. „Měl bys odpočívat,“ přidala se k oběma mužům Maryse. „Odpočívat můžu, až bude Magnus v bezpečí.“ Robert věděl, že s Alecem nepohnou. Byl jako beran, když se něčeho chytil. „Nemůžu ho nechat tomu šílenci napospas....Já....Miluji ho.“ Robert si vyměnil pohled s Asmodeem a oba se začali usmívat. „Co ten pohled?“ Nechápal Alec. „Chtěli jsme vás oženit,“ odpověděl Robert. „No to můžeme probrat až budeme přítomní oba, ne?“ Ušklíbl se Alec. „Samotného tě ale nepustím.“ To Alecovi bylo jasné. „Dostanu vás do pevnosti,“ vykoukla za Robertem zrzka. „Nevím o tom, že bych chtěl být doprovázen malou holkou,“ protočil Alec očima. „Ta malá holka,“ začal podrážděně Jace. „Je Valentinova dcera.“

„Ještě lepší.“

„No právě, může nás dostat dovnitř.“

„A proč bych jí měl věřit?“ Zeptal se pochybovačně Alec. „Zachránila ti život, pitomče!“ Prohlásila Izzy. „Isabelle,“ zhrozila se Maryse. „Chovej se podle svého postavení.“ Izzy protočila očima. „Díky,“ obrátil se mezitím Alec na Clary. „K službám, Výsosti.“

„Tak jdeme!“

Alec s Clary vešli do stájí. „Půjčím ti Venus. Je klidná.“ Clary se usmála a přikývla. „Děkuji Výsosti.“

„Bez tebe bych tu nebyl. Takže...,“ pokrčil Alec rameny. „Kostelníku, tak pojď.“ Vyvedl koně ze stáje. „Kostelník?“ Zeptala se pobaveně Clary. „Neptej se,“ zavrtěl Alec hlavou. „Už jsem ho takhle dostal.“ Alec se od vrat otočil. „Můžeš mi říkat Alecu, jestli chceš. Občas mi to s tou Výsostí leze na nervy.“

„Dobře, Výs...Alecu.“

„Pane! Pane!“ Utíkal Blackwell pevností. „Co je?“ Zeptal se Valentine. „Bane, Lewis a vaše žena utekli.“

„Cože?!“ Zrudnul Valentine vzteky. „Okamžitě osedlejte koně a najdeme je. Měl jsem ho zabít hned.“ Valentine a jeho muži vyrazili za uprchlíky.

Alec v čele s Clary postupovali Idrisem. Za nimi jeli Jace, Izzy, královští vojáci, Raphael, Luke alfa vlkodlačí smečky, Meliorn ostraha Vílí královny a Lorenzo Rey za čaroděje. Alecovi ten chlap přišel jak osina v zadku. Neustále si na něco stěžoval. Vlkodlaci a víly tiše truchlili za své padlé. „Támhle něco leží,“ všiml si Jace. „Jak to víš, mladý nephilim?“ Zeptal se Meliorn. „Tohle,“ ukázal Jace na jednu z run na své paži. „Je runa vidění. Vidíme s ní na velké vzdálenosti.“ Dojeli až k tomu. Nebylo to něco. Ale někdo. „Hodge!“ Vyplivl Alec s odporem. „Kdyby už nebyl mrtvý. S radostí bych si vychutnal jeho popravu. Jedeme!“ Otočil se na zbytek výpravy. „Underhille, postarej se aby se ten zrádce dostal do Alicante.“

„Jistě, pane.“

Simon, Jocelyn, Magnus a Camille se dostali ven z lesa poblíž pevnosti, když se za nimi ozval zvuk kopyt. Ohlédli se a spatřili jak se k nim žene asi dvacet mužů. „Kruh!“ Zbledla Jocelyn. „Co teď budeme dělat?“ Magnus zapojil svoje síly a použil proti nepřátelům svou magii. „Jen pojďte blíž, roztrháme vás na kusy,“ přidal se Simon. „Nepomáháš,“ utrousil k Simonovi Magnus. Jocelyn vytáhla své dýky. „Ale ale..Jestli pak tohle není moje žena, škoda, že tu i není i naše dcera. Kde je Clarissa?“

„Tam kde jí nenajdeš!“ zavrčela Jocelyn k Valentinovi. „Čaroděj a dva upíři. To je ale milá společnost.“

„Jdi k čertu!“ Doporučila mu Camille. „Rád a vás všechny vezmu s sebou.“ Přitiskl ostří k Magnusovu krku. „Budeš gentleman a půjdeš první?“

„Zabij mě jestli chceš, ale to ti vítězství nepřinese,“ prskl Magnus. „Nebojím, se umřít.“

„Magnusi, to nemůžeš!“ Vyjekla Camille. Ale věděla, že Aleca zmínit nemůže, Valentine si myslel, že princ je mrtvý. „To je opravdu hrdinské,“ usmál se Valentine. „Připrav se zemřít.“ Valentine se napřáhl. Toho využila Camille a stoupla si mezi něj a Magnuse. „Co to děláš?“

„Zachraňuju tě.“ Ostří jí projelo tělem. Magnus měl co dělat, aby jí chytil. „Ne! Ne!“ Položil jí opatrně do trávy. „Tohle nám nedělej!“

„Nesmí vyhrát,“ vydechla naposled Camille a zemřela. Magnus zvedl hlavu. Oči měl zalité slzami. „Nepomohla si! Ty zemřeš, tak či tak.“ Znovu zvedl ostří. Načež se vzápětí skácel mrtvý k zemi. Ze zad mu trčely tři šípy.

Jocelyn, Magnus a Simon se podívali k horizontu, stejně jako členové Kruhu. „To je vojsko z Alicante!“ Vykřikl někdo a Kruh začal utíkat.

„Za nimi!“ Rozkázal Alec. „Výsos...Alecu, ráda bych jela pozdravit svou matku a nejlepšího kamaráda.“

„Jistě, Clary. Ale pak se všichni tři přidáte k pronásledování.“

„Jistě, pane.“

„Alec bude potřebovat soukromí,“ ušklíbl se Jace a mrkl na Clary. „Jestli nepřestaneš, hodím tě do královského rybníka ke kachnám.“ Vyhrožoval Alec. Jace ztuhnul a spolu s Izzy se vrhli za davem prchajících členů Kruhu s královským vojskem v patách. „Bojí se kachen,“ vysvětlil Alec nic nechápající Clary a ta se rozesmála.