Saga of Idris - 10. kapitola

Alec s Magnusem pozorovali práce na obnově Alicante. Už se vraceli do hradu, když se kolem nich prohnal kluk, tak pětiletý a strhl Alecovi z pasu váček s mincemi. „Vážně!“ Protočil Alec očima. „Hej!“ Rozběhl se za zlodějíčkem. Ten se skryl v boční uličce mezi sudy. Alec mezi ně nakoukl. „A mám tě!“ Kluk vyjekl a chtěl utéct. Alec ho chytil za ruku. „Ne prosím! Nechtěl jsem!“

„Vrátíš mi to?“ Kluk s třesoucí se rukou vrátil Alecovi jeho váček. „Prosím, nezlobte se. Měl jsem hlad a...Neberte mě ke králi, já nechci do vězení.“ Alec se pobaveně usmál. „Podívej se na mě.“ Kluk zvedl hlavu a couvl do zadu. „Král!“ Polkl. „Já už to nikdy neudělám, Veličenstvo! Prosím slitování.“

„Našel jsi ho, drahý?“ Objevil se za nimi Magnus. „Našel,“ přikývl Alec. „Co s ním uděláme? Se zlodějem?“

„Já se polepším, slibuju!“ Hromadily se mu v očích slzy. „Pojď se mnou!“ Vyzval ho Alec. „Řekneš mi jak se jmenuješ?“ Přidřepl si k němu. „Rafael, pane.“

„A kde máš rodiče?“ Zajímalo Magnuse. „Nemám,“ zavrtěl chlapec hlavou. „Zemřeli při Jonathanově útoku.“

„To je mi moc líto. Tak pojď,“ objal ho Alec kolem ramen. „Vy mě vedete do vězení, že jo?“ Alec zavrtěl hlavou. „Dám ti najíst a pak uvidíme co bude dál, ano?“ Rafael přikývl.

„Lydie, postaráš se o něj?“ Dovedl Alec Rafaela do kuchyně. „Jistě,“ přikývla blondýnka. „Dej mu něco k jídlu a pak ho doprovoď do mé pracovny.“

Magnus s Maxem seděli v křesle u Aleca v pracovně. „Co s ním chceš dělat?“ Zeptal se Magnus. „Je to ještě dítě Magnusi, nemůžu ho potrestat, za to chtěl jen peníze na jídlo.“

„Já vím,“ přikývl Magnus. „Ani já bych neměl to srdce. Spíš mě zajímá co teď, Dáme mu výchovu a uděláme z něj panoše?“

„Spíš jsem přemýšlel nad něčím trošku jiným,“ pokrčil Alec rameny. „Nad čím?“ Zajímalo Magnuse. „Maxi,“ přidřepl si Alec k synovi. „Co bys řekl na brášku?“ Magnus vykulil oči. „To myslíš vážně?“

„Jestli nechceš, pochopím to,“ obrátil Alec svou pozornost k Magnusovi. „Vždycky jsem chtěl dvě děti, takže proč ne,“ přikývl Magnus. Lydia s Rafaelem vešli po vyzvání dovnitř. „Tady vám ho vedu.“ Alec poděkoval. „Smím odejít, pane?“

„Můžeš a zavři za sebou.“ Lydia přikývla a odešla.

Rafael stál v místnosti se sklopenou hlavou. Čekal potrestání. „Co bys řekl tomu, kdybys tady zůstal?“ Navrhl Alec. „Udělám cokoliv pane, budu sloužit do roztrhání těla. Nikdy vás nezklamu,“ odpověděl Rafael. „Službu jsem zrovna nemyslel,“ zavrtěl Alec hlavou. „Tak co tedy?“ Zeptal se Rafael. To se k němu přikolíbal Max a objal ho. „No zdá se, že se Maxovi líbí,“ podíval se Magnus na Aleca. „To jsem rád.“

„Vy chcete chůvu?“ Zeptal se Rafael. „Ne tak docela,“ zavrtěl hlavou Magnus. „Obávám se, že vám nerozumím,“ přiznal Rafael. „Co bys řekl šlechtickému titulu?“ Zeptal se Alec. „To jako vážně?“ Vykulil oči Rafael. „Vážně,“ přikývl Magnus. „Jaký by byl?“ Zajímalo Rafaela. „Princ Idrisu,“ odpověděl pro změnu Alec. Rafaelovi poklesla brada. „O čem to mluvíte? Já přece nejsem..Nemám...“

„To Max taky ne,“ pokrčil Alec rameny. „Čekal jsem spíš pozici panoše a ne že mi bude nabídnuto, abych se stal synem krále.“

„Přijímáš?“ Zeptal se Alec. Rafael po chvíli přikývl.

Clary otevřela oči, u jejího lůžka seděl Jace. „Clary!“ Objal jí. „Jacei, jsi v pořádku?“ Strachovala se. „Jsem a ty?“ Zeptal se. „Jsem,“ přikývla. „Zachránila jsi celé město.“

„Udělal bys to samé,“ pokrčila rameny. „To máš pravdu,“ souhlasil Jace. „Myslel jsem, že jsem tě ztratil,“ díval se jí Jace do očí. „To už nikdy nechci zažít. A nechci promarnit příležitost. Clary Fairchild, vezmeš si?“

„Ano. Ano vezmu si tě, Jacei Herondale!“ Souhlasila.

„Královský pár má hned dvě oznámení,“ oznamovali trubači. „Jonathan Christopher Herondale a Clarissa Adele Fairchild se zasnoubili. Jeho Veličenstva Alexander Gideon Lightwood-Bane a Magnus Lightwood-Bane oznamují nový přírůstek do rodiny. Rafaela Santiaga Lightwood-Banea.“

Jaceovi poklesla brada, když přicházel k altánu. Clary byla nádherná. Svatební oslavy byly v plném proudu. Alicante slavilo. Vítězství a královskou svatbu. Magnus drcl do Aleca a ukázal na parket. Alec se musel usmát. Na parketě spolu s Izzy, Simonem, Clary a Jacm tančili i Max s Rafaelem. „Smím prosit,Veličenstvo?“ Zeptal se Magnus.„Samozřejmě, Veličenstvo,“ přikývl Alec.

Nad Alicante zavládl klid a mír, svatební hosté se začali pomalu rozcházet. Alicante i Edom mohli po krušných letech konečně v klidu spát. Nikdo a nic je nerušilo. A oni doufali, že to tak zůstane. Nahoře na hradbách stál král a shlížel dolů na poslední opozdilce, kteří ještě hojně slavili a usmál se. Pak se otočil a vešel do hradu. Zamířil do své ložnice, potichu otevřel dveře a přilehl si ke svému manželovi a synům. Magnus se usmál a přitiskl se ke svému manželovi. Všechno bylo jak má být.