Rande na slepo

Alec POV

Alec stál před zrcadlem v Izzyině pokoje a kriticky se prohlížel. „Moc ti to sluší,“ usmívala se Izzy usazená v křesle. „Já nevím,“ pokrčil rameny Alec. „Co nevíš?“ Zeptala se. „Nikam se mi moc nechce,“ zamračil se. „Nekecej!“ Praštila ho Izzy do ramena. „Raj je skvělej. Lydia psala, že se na tebe moc těší.“ Raj ušklíbl se v duchu Alec. Izzy s Lydií mu dohodily rande s jejich kolegou, kterého v životě neviděl. „Umím si najít chlapa i bez tvojí pomoci. Děkuju pěkně.“

„Už je to domluvený,“ našpulila Izzy rty. „Nemůžeš to odmítnout.“

„No právě,“ povzdechl si Alec. „Co když se mi nebude líbit?“

„Je to jedno rande, Alecu. Jedno,“ protočila Izzy očima. „Další už budou na tobě.“

„Tak mi drž palce.“

Alec stál v parku, kde měl s Rajem sraz. Bylo deset minut po druhé hodině. Sraz měli domluvený na druhou a Raj nikde. Alec se rozhlížel kolem. I kolemjdoucí si ho zvědavě prohlíželi. Se podívejte no. Na blbce, co pravděpodobně naletěl, ušklíbl se v duchu Alec. Alec to vydržel dalších patnáct minut. Načež to vzdal a vydal se domů. V hlavě si přehrával, že řekne holkám něco od plic. Nekoukal na cestu, když do někoho vrazil.

Magnus POV

„Camille tě viděla na naší společný fotce a hrozně ses jí líbil,“ přemlouvala Cat Magnuse. „To si vážně hraješ na dohazovačku?“ Zeptal se nevěřícně Magnus. „A proč ne? Slušelo by vám to spolu,“ pokrčila Cat rameny. „Bude tě čekat v Central Parku.“

„Fajn ty otravo, jedna. Stejně bys nedala pokoj. Dokud bych nekývl.“ Protočil Magnus očima. A Cat si ratulovala.

Magnus čekal na domluveném místě a nikdo nepřicházel. Magnus si zhluboka povzdechl. Tak tohle byl propadák! Nemůžu uvěřit, že se na mě vykašlala. Pak spatřil dívku, která odpovídala Catarininu popisu. Vedla se za ruku s jiným a líbali se. „Neměla jsi mít rande naslepo?“ zaslechl Magnus muže. „Měla ale kašlu na něj. Ty vypadáš mnohem líp,“ usmívala se Camille. Magnusovi poklesla brada a aniž by se díval na cestu, rozešel se z parku ven. Když byl skoro u brány, někdo do něj vrazil a srazil ho na zem.

Magnus zvedl hlavu, aby dotyčnému vynadal. Veškerá slova mu uvízla v krku. Skláněl se k němu Anděl. Vysoký, černovlasý anděl s lískovýma očima. „Hrozně se omlouvám. Měl jsem dávat pozor na cestu,“ omlouval se. „Nic se nestalo,“ usmál se Magnus a přijal nabízenou ruku. „Věřte, že jsou i horší věci, než když vás někdo smete na zem.“

„Jako třeba?“ Pozvedl černovlasý obočí. „Když se na vás vykašle rande.“

„Mě o tom něco povídejte,“ protočil očima. „Jsem Alec.“

„Magnus,“ přijal Magnus nabízenou ruku. „Fakt se hrozně omlouvám.“

„Nic se nestalo.“

„Co kdybych tě jako omluvu pozval na kafe?“ Navrhl Alec. „To zní dobře,“ souhlasil Magnus.

Z jedno posezení u kávy se vyklubalo první rande, vzápětí přišlo další. Magnus si uvědomil, že se do muže s lískovýma očima zamiloval jak puberťák. Alec na tom nebyl jinak. A v duchu oba děkovali Rajovi a Camille, že se neráčili ukázat.