Rafael a Max - 8. kapitola

Alec s Magnusem od sebe odskočili, jako by se spálili. A otočili se po hlase. Ve dveřích kuchyně stáli Max s Rafaelem a překvapeně je sledovali. „Co tu vůbec děláte?“ Prolomil Alec ticho. „Chtěli jsme se jen zeptat....Co jste tu vůbec dělali?“ Zeptal se zvědavě Max. „Ehm...Nic?“

„Alexandře, nebyl jsi to ty kdo pracně u soudu vysvětloval, jak se věci mají?“ Zeptal se ho pobaveně Magnus. „Jo to jo. Jen jsem nečekal, že tohle s ním budu řešit ve třech letech,“ pokrčil Alec rameny. „Na druhou stranu, čím dřív. Tím líp.“ Večeře musela počkat, tohle bylo důležitější.

„Maxi, Rafaeli,“ začali Alec s Magnusem. „Tak jako některé děti mají maminku a tatínka, tak některé děti mají dva tatínky nebo dvě maminky. Není na tom nic špatného. I když něktěří lidé, vám budou tvrdit, jak je to špatné.“

„Alec bude můj tatínek?“ Zeptal se Rafa. „Magnus bude můj tatínek?“ Zeptal se současně s ním Max. Magnus se podíval na Aleca a všiml si, že vypadá dost rozhozeně. „No já myslím, že na tyhle otázky je ještě spousta času.“

„Teto Cat, strejdo Ragnore, tatínek tuhle pusinkoval tatínka mého kamaráda.“ Vytroubil jim to hned za tepla Rafael. „Bane, ty máš přítele a ani se nepochlubíš?“ Zeptal se ho Ragnor naoko dotčeně. „Alec není můj přítel!“ Posadil se Magnus na gauč. „Alec je....Alec.“

„Jakej je? Jak vypadá?“ Vyzvídala Catarina. „Oba víte jak vypadá,“ ušklíbl se pobaveně Magnus. „Jak to můžeme vědět?“ Nechápal Ragnor. „Jméno Alexander Lightwood už je vám známé?“ Zeptal se Magnus. „Ten právník?“ Vykulila Cat oči. „Ty chodíš se tím právníkem? Co tě obhajoval u soudu s Rafaelem?“ Magnus přikývl. „A nechodíme spolu....Zatím.“

Alec, Max, Clary a Jace seděli u Izzy a Simona na gauči. Izzy volala Alecovi a Simon Clary, že jim oběma musí něco říct. A že je zvou na nedělní oběd. „Tak co je ta novina, kvůli který jste nás sem vytáhli?“ Zeptal se Jace. „Simon mě včera požádal o ruku!“ Vyjekla nadšením Izzy. „Co myslíš Alecu, zabijeme ho teď nebo až po svatbě?“ Otočil se Jace na Aleca. „Po svatbě, ne? Ať má Izzy co dědit.“

„Haha, velmi vtipné,“ ušklíbla se Izzy a otočila se na bledého Simona. „Neboj, oni si dělají srandu. Vždyť jsou naprosto neškodný,“ uklidňovala ho. „Gratuluju, oběma,“ usmívala se Clary. „Díky,“ přikývli oba. „Tak my se teda taky přidáváme ke gratulacím. Ale opravdu varování, ublížíš jí a my si tě najdeme,“ usmíval se pobaveně Alec. „Buď klidnej, nikdy bych Izzy neublížil,“ ujistil ho Simon. Naklonil se k Izzy a políbil. „Ale no tak,“ ozval se Alec. „Nemůžete toho před tím dítětem nechat.“

„Tatínek taky takhle včera pusinkoval tatínka mého kamaráda,“ prohlásil Max. Alec zrudnul a tvářil se nenápadně. „No teda brácha, ty máš přítele a ani se nepochlubíš?“ Ozvala se dotčeně Izzy. „Jo. Proč jsi nám nic neřekl?“ Přidal se Jace. „Maxi!!!“ Zaúpěl Alec. „A vám čtyřem jsem nic neřekl, protože to není nic vážnýho. Nechodíme spolu.“

„A je alespoň hezkej?“ Vyzvídala Clary. „Frayová!“ Hodil po ní Alec vražednej pohled. „Kde jste se potkali? Jak jste se seznámili? Jak vypadá? Musíme ti ho přece schválit.“ Bombardovala Izzy Aleca otázkami. „Hlavně, že ty ses ptala, jestli si můžeš Simona přivést domů, co?“ Ušklíbl se Alec. „To je jiná situace,“ protestovala Izzy. „Maxi, jak ten pán vypadá?“ Otočila se Izzy na synovce. „Fajn. Stejně byste mi nedali pokoj,“ protočil Alec očima. „Potkali jsme se u soudu. Seznámili jsme se tak, že jsem ho zastupoval v jisté právní věci. Je to vysoký asiat....“

„Jak se jmenuje?“ Pokračovala Izzy ve výslechu. „Magnus. Magnus Bane,“ odpověděl Alec. „To si děláš srandu, ne?“ Poklesla Izzy brada. „Spolumajitel salónu RosaBaneStairs?“

„Nějakej krejčovskej salón u soudu zmiňovali,“ vzpomínal si matně Alec.