Rafael a Max - 5. kapitola

„Jdeš pozdě!“ Přivítala se smíchem Maia Aleca. „Tatííííííí, já nechci do školky!“ Napodobil Alec dětský hlásek. „Mě to bylo hned jasný. Tímhle jsme si prošli všichni,“ přikývla. „Já byl naprosto hodný dítě,“ založil si Alec ruce na hrudi. „Tys byl vždycky jinej,“ ušklíbla se Maia. „No dovol!“ Urazil se na oko Alec. „Tak co máme?“ Zeptal se Alec, aby změnil téma. „Rodina Robertsonova zase otevřela případ sebevraždy jejich dcery.“ Alec cítil, jak mu z tváře mizí veškerá barva. V sebevraždě Nicole Roberts figuruje jedno jediné jméno. Jonathan Morgenstern. „Oni mě chtějí?“ Zeptal se Alec. „Soudkyně Penhallow spíš shání svědky. A...“

„Já jsem jedním z nich,“ doplnil Alec Maiu. „Přesně,“ přikývla. „To nám ten den pěkně začíná,“ vložil si Alec hlavu do dlaní.

Magnus s úsměvem vešel do salónu RosaBaneStairs, který ze třetiny vlastnil se svými kamarádkami ze studií. Cristinou Rosales a Emmou Carstairs. Ty ho s nadšením vítaly. „Díky holky, je fajn být zase mezi lidmi.“ Cristině s Emmou to bylo jasné, celé tři roky mezi čtyřmi stěnami jen s Rafaelem. Jediná příležitost, kdy se za tři roky dostal mezi lidi, nebyla zrovna příjemná. „Co Rafael?“ Vyzvídala Emma. „To je tak hodný dítě, že to snad ani není možný,“ odpověděl s úsměvem Magnus. „A školka v pohodě?“ Přidala se Cristina. „Ku podivu, ano. Měl jsem z toho trochu obavy, ale nakonec dobrý.“

Alec ani nevnímal, když mu nadšený Max líčil, jak je to ve školce skvělý. A že si hned našel kamaráda. „To je fajn,“ usmál se nepřítomně Alec. „Ty mě vůbec neposloucháš,“ našpulil Max rty. „Poslouchám tě,“ zavrtěl Alec hlavou, ale věděl, že má Max pravdu. Neposlouchal ho, byl myšlenkami jinde, než už svého syna. „Promiň, Maxi. Už tě poslouchám. Cože jsi říkal?“

Rafael se radostně rozběhl k Magnusovi. „Ahoj tati.“

„Ahoj Rafe, jak bylo?“ Vyzvídal Magnus. „Skvěle tati, ve školce je to skvělý.“

Magnus měl pocit, že se kolem něj všichni zbláznili a všichni se kolem něj spikli. Cristina, Emma, Cat a Ragnor se rozhodli, že Rafaela pohlídají a Magnuse vyšlou mezi lidi. Protože si to zaslouží. Marné byly Magnusovy protesty, že nikam nepůjde. „My ti dítě neukousneme!“ Smála se Cat. „Spíš se bojím, že ho zkazíte. Takový výkvět společnosti,“ vrtěl Magnus hlavou. „Tvoje dítě je s náma v naprostém bezpečí,“ ujistil ho Ragnor. „A pak Cat je lékařka. Takže kdyby se něco stalo....“

„To Kdyby se něco stalo mě moc neuklidňuje,“ ušklíbl se Magnus. „Padej, prosím tě!“ Strkaly ho Cristina s Emmou ze dveří.

„Nevím, co říct,“ posadila se Clary na židli vedle Aleca. „To je nás víc,“ přidala se Izzy. „Už to mohlo být za námi, kdyby to tvůj táta nezametl pod koberec,“ povzdechl si Alec. „Vyčítáš mi to?“ Nevěřila vlastním uším Clary. „Tobě?“ Vrtěl Alec hlavou. „Tobě ne. Ty za nic z toho nemůžeš.“

„A co se vlastně tehdy stalo?“ Zeptal se Simon. „Zkusím ti říct, co vím,“ povzdechl si Alec.

Byl to náš druhý rok na studiích. Jonathan se do Nicole zamiloval jak puberťák. Neznám detaily, on se s náma nikdy moc nebavil. Neustále jí nadbíhal, Ale ona ho odmítala. Tou dobou totiž chodila s někým jiným, nevzpomenu si na jméno. Jonathan jí začal všude sledovat, volal jí, psal jí. Ignorovala ho. Párkrát jí napsal i výhružnej dopis. Že zveřejní fotky, na kterých byli spolu na nějaký akci a že to by se tomu jejímu stoprocentně nelíbilo. O pár dní později jí našli na dámských záchodech celou roztřesenou s kalhotkama od krve. Řekla, že to udělal Jonathan. Začalo se to vyšetřovat, Jonathan všechno popřel. Nebyl nalezený jediný důkaz, jen Nicolino slovo. Valentine Morgenstern to zametl pod koberec, s tím že se vlastně nic nestalo a jeho syn je nevinný. Za tři dny pak někdo našel Nicole s podřezanýma žílama.

„A ať mi někdo zkusí tvrdit, že to kvůli tomu volovi, promiň Clary, neudělala.“ Clary jen pokrčila rameny. „Ulev si, můj táta vlastně nikdy nebyl můj skutečnej táta. Můj táta je Luke, ne Valentine. Tečka. A co se Jonathana týká, fakt nevím, co říct.“

„Stejnej blb jako jeho otec,“ ulevil si Jace. „Fakt by mě nikdy nenapadlo, že by se snížil k tomuhle,“ vrtěla Clary hlavou. „Kolik se vás sejde?“ Vyzvídal Jace. „Každej, kdo se k tomu přichomýtl. Je nás asi pět.“

Clary, Izzy a Simon navrhli Alecovi, aby si zašel mezi lidi, že potřebuje panáka jako sůl. Že oni zatím Maxe pohlídají. Alec sice chvíli protestoval, že to není nutný. Ale proti přesile neměl šanci. A Jace, který měl ten den noční, ho doslova vystrkal ze dveří a zavřel je za nimi. „Ne, že se otočíš a vrátíš se domů!“ Vyhrožoval mu se smíchem, když se před domem loučili. Alec jen protočil očima.

Alec se usadil na barové židličce a objednal si dvojitou whisky. Nebyl zvyklý pít, vlastně nikdy moc nepil. A co měl Maxe, už vůbec ne. Ale musel uznat, že jeho přátelé mají pravdu, tenhle průser musel zapít. „Pan Lightwood?“ Ozvalo se vedle něj překvapeně. Alec zvedl oči od skleničky a spatřil Magnuse. „Alec. Pouze Alec,“ odpověděl s úšklebkem.

Magnus upíjel ze svého martini, když si všiml známé postavy. „Pan Lightwood?“ Zeptal se překvapeně. Nečekal, že uvidí právníka vysedávat v baru. Ne, že by Alec nemohl nebo něco. Jen to Magnusovi přišlo zvláštní, Alec mu nepřipadal jako typ člověka, co vysedává po barech. Ten zvedl oči od skleničky. „Alec. Pouze Alec,“ promluvil s úšklebkem. „Jsem Magnus.“ Alec se pousmál a začal se cítit nervózně. „Jak se má Rafael?“ Proč ne, Lightwoode, klidně se zeptej na děti. Proč ne, kopal ho jeho vnitřní hlas. „Má se dobře. A co tvůj? Vzpomínám si, že jsem tě tehdy viděl v parku s kočárkem.“ Alec se usmál. „Max? Ten se má taky dobře.“

„A co jeho matka?“ Magnus otázky začal litovat, protože Alecův výraz se vzápětí změnit. „Adoptoval jsem Maxe, když mu byl měsíc a půl. Kamarád a jeho žena měli nehodu a nebyl nikdo, kdo by se o Maxe postaral. Než, abych ho nechal jít do Domova, tak jsem ho adoptoval.“

„To je od tebe pěkný,“ usmál se Magnus. „Nemohl jsem...Prostě jsem nemohl,“ povzdechl si Alec. „Chybí ti?“ Zeptal se Magnus. „Ještě něco si dáte?“ Přitočila se k nim barmanka, když si všimla, že mají prázdné sklenky. „Ještě jednu,“ přikývli oba současně a rozesmáli se. „Jo chybí mi,“ přikývl Alec, když odešla. „Tak věřím, že tvoje přítelkyně je za prcka ráda, ne?“

„Není nikdo,“ odpověděl Alec a napil se. „Jenom já a Max. A pak.....Jsem gay.“

„Tak proto ty narážky u soudu...Nenapadlo mě....“

„Nenapadlo tě, že tě bude hájit gay?“ Zasmál se Alec. Než stačil Magnus něco řít, rozezvonil se Alecovi telefon. „Promiň,“ omluvil se, když viděl, že mu volá Clary. „Ahoj Clary,“ zvedl telefon. Tatííí, teta mi nechce číst pohádku před spaním. Alec zachytil Magnusův pobavený výraz. „Teta Clary k tomu určitě má důvod.“

Ne Ne. Protestoval Max v telefonu. Jasně, že mám Lightwoode!Ozvala se v telefonu Clary. Řekla jsem mu snad stokrát, že se má jít převléct a spát. Neposlechl, tak žádná pohádka. Alec v pozadí slyšel Maxovy protesty. „Maxi, žádná pohádka nebude. A ještě slovo a dovolím Clary, aby ti dala na zadek.“

Néééé! Budu hodný! Telefon si vybojovala zpátky Clary. Buď v klidu! Ženská přesila to zvládne.

„Když ženská přesila, kde máte Simona?“

Simon musel odejít. Ráno brzy vstává.

„Tak se tam mějte a přežijte to ve zdraví. Všichni tři.“

Taky se měj a užij si večer.

„Tatíííí!“ Rozesmál se vedle něj Magnus. „Se moc nesměj. Ty to máš beztak doma totéž v bleděmodrým,“ protočil Alec očima. „To je pravda,“ přikývl Magnus. Díky Magnusovi se Alecovi podařilo zapomenout na případ s Jonathanem a vlastně si večer celkem i užil.

Aleca probudilo pípnutí telefonu. Obrátil se na bok a podíval se kolik je hodin. Čtvrt na devět. Stal se zázrak. Obvykle s ním Max lomcuje už v sedm, aby mu pustil pohádky. Včerejší večer se mi líbil. Mohli bychom si ho někdy zopakovat. Magnus

S dětma to půjde těžko. Nezapomínej, že jsme oba tátové na plnej úvazek. Jinak se mi to taky moc líbilo. Alec

A kdo říká, že bychom nemohli něco podniknout s dětma? M

Co navrhuješ? A. Alec začínal být zvědavý, co má Magnus v plánu.