Rafael a Max - 16. kapitola

Luke otevřel dveře a pustil Aleca s Magnusem dovnitř. „Nezlobili?“ Zajímal se Magnus. „Tak zlatý děti jsme snad ještě nehlídali,“ usmíval se Luke. Načež zachytil záblesk na Magnusově prstě. Otočil se na Aleca spiklenecky na něj mrkl. „Co?“ Nechápal Alec jeho pohled. „Držím pusu na zámek,“ slíbil mu Luke. „Chci vědět, kdo si toho všimne jako další.“

„Jo tohle,“ zasmál se Alec. „Bylo načase, Alecu.“

„Jděte do háje, všichni. Nejdřív mi Maia, div nezboří kancelář s komentářem Že ti to ale trvalo a teď ty.“

„Tatííí!“ Zaznělo dvouhlasně načež se Max s Rafaelem rozběhli ke svým otcům. „To je radosti!“ Chytil Magnus Rafaela do náruče. „Stýskalo se nám,“ přiznal Rafael. „Nám taky,“ souhlasil Magnus. „Pojďte ke stolu!“ Zavolala s kuchyně Maryse. Tam už seděli Izzy se Simonem a Clary s Jacem. „Vědět, že je vás tu tolik. Tak jen popadneme kluky a jdeme domů,“ prohlásil Alec. „My vás neukousneme,“ zasmála se Izzy. „Spíš vás sežerou,“ naklonil se k Alecovi Luke. „To je právě to, čeho se bojím.“ Rafael zkoumal Magnusovy ruce a překvapeně střílel pohledem z jednoho otce na druhého. „Vy se budete brát?!“ V tu chvíli se stalo několik věcí najednou. Maryse se zarazila v půlce kroku, Jace se začal dusit. Simon vyprskl pití. Clary s Izzy oba muže sledovaly s vykulenýma očima. Zatímco Luke se usmíval. „Vy se budete brát?“ Vyjekl nadšeně Max. „Hurá!“

„No sice jsme to chtěli říct trochu jinak. Ale dítě nás předběhlo,“ svěsil Magnus hlavu. „Ano. Budeme se brát. Alec mě včera večer požádal o ruku.“

„Zdá se, že máš pěknýho detektiva,“ mrkl Luke směrem k Magnusovi. „Tys to věděl?“ Zeptala se Maryse. „Všiml jsem si toho hned jak přišli,“ přikývl Luke. „No každopádně pánové, gratulujeme!“

„A kdy?!“ Vyzvídali oba kluci při cestě domů. „Kdy jsem tátu požádal nebo kdy bude svatba?“ Provokoval Alec. „Kdy bude svatba?!“ Zamračil se Max. „Jo tak to se ještě neví,“ pokrčil Alec rameny. „Třeba si to Magnus ještě rozmyslí a žádná svatba nebude,“ dodal se šibalským úsměvem. „Néééééé!!“ Vyjekli Max s Rafaelem současně. „Jestli je budeš takhle zlobit, tak se to klidně může stát,“ vrtěl Magnus hlavou. „To bys mi neudělal, že ne?“ Našpulil Alec pusu. „Neudělal.“

Druhý den ráno na Magnuse hned po ránu vybafly Emma s Cristinou. „Bože!“ Zaúpěl Magnus. „Alec nám ho nestihl ukázat, tak se chceme podívat,“ okukovaly zvědavě Magnusovu ruku. „To je pravda,“ zasmál se Magnus. „Přiznal se, že jsem vás málem chytil.“ Debata by pokračovala, ale byli přerušeni zákaznicí.

„Tak jak to probíhalo?“ Přivítala Maia Aleca při příchodu do kanceláře. „Skvěle,“ roztáhl pusu do úsměvu. „Byli jsme na večeři v tý restauraci cos mi dohodila. Doma jsme si pak načali láhev šampaňského a já si před něj klekl a zbytek už ti dojde.“

„Úžasný!“ Zajásala. „Doufám, že mě pozveš.“

„To si piš. Ty tam nebudeš chybět. Vsadím se, že Magnus pozve Emmu s Cristinou. Máš pro mě něco?“ Zeptal se mezi řečí. „Tobě se chce makat? Seš divnej, Lightwoode!“ A oba se rozesmáli. Maia věděla, co si za ta léta smí dovolit a co už je přes čáru. „No někdo pracovat musí,“ pokrčil rameny. „Ty máš nějakou dobrou náladu,“ rýpla si Maia. „Jsem zanoubený, budu si brát úžasného chlapa, se kterým mám dvě kouzelný děti. Co chceš víc?“ V tu chvíli se prudce rozletěli dveře a dovnitř vletěl Robert Lightwood.

Alec si vyměnil pohled s Maiou. „Tady se klepe!“ Ušklíbl se Alec s ledovým klidem. „A úřední hodiny začínají za hodinu.“

„Kdy ses mi chystal říct, že se budeš ženit?!“ Vychrlil Robert bez pozdravu. Maia se na Aleca překvapeně podívala. „Jak ses o tomhle dozvěděl?“ Nechápal Alec a pochyboval, že jeho matka se jeho tátovi zmínila od rozvodu spolu nemluvili. „Moje sekretářka si byla v RosaBaneStairs vyzvednout objednané šaty a celej salón se rozplýval jak si šéf bude brát právníka Lightwooda.“

„Ta sekterářka, co stojí za rozpad rodiny? Ta sekretářka, se kterou ses pelešil za máminými zády?“ Maia začala nenápadně couval z kaceláře, věděla, že tohle skončí špatně a že tihle dva potřebují soukromí. „Po tom co jsi udělal mámě, jsi ztratil jakejkoliv nárok vědět o tom, co tvoje rodina dělá!“

„Alexandře,...“

„Alecu!“ Přerušil Alec Roberta. „A neřekl jsem to, protože jsem netušil že zásnuby musím roztrubovat. A poté co ses sem, tak bez ohlášení přiřítil, začínám pochybovat i o zaslání svatebního oznámení. Na svým a Magnusovým dnu chci mít klid!“

„Všechno k čemu došlo byla chyba. A mrzí mě to.“

„Jo. Proto s ní furt jsi?“ Ušklíbl se Alec. „A co jsem měl dělat, když vaše matka požádala o rozvod?“

„A čekal jsi snad jinou reakci?! A když mě omluvíš, mám na práci důležitější věci než tohle!“ Robert se nehnul. „Byl bys tak laskavej a odešel? Prosím!“ Robert se otočil k odchodu. Díky Bohu! Ulevilo se Alecovi, když se za Robertem zavřely dveře. „Čekala jsem to horší,“ ušklíbla se Maia, která vykoukla z Alecovy kanceláře. „Udělej mi, kafe! Silný! Prosím.“

Magnus vpustil kluky do bytu. „Tatí!“ Zajásal Max, když si všiml Aleca a hrnul se k němu. Magnus, který si všiml Alecova zmučeného výrazu Maxe zarazil. „Maxi, běžte se s Rafem převlíct a vemte si ty čokolády, co jsem vám koupil.“ Max přikývl a hrnul se k tašce.

„Jsi v pořádku?“ Posadil se Magnus vedle Aleca. Alec zabořil hlavu do Magnusova ramena. „Je mi fajn,“ zamumlal. „Zlato!“ Objal ho Magnus a konejšivě ho hladil po zádech. „Objevil se v kanceláři můj táta,“ začal Alec. „A hrozně ho zajímalo, proč jsem mu neřekl, že se budu ženit.“ Magnus překvapeně zamrkal. Alecova tátu neznal, akorát se o něm párkrát Lightwoodovi zmiňovali, že odešel od rodiny. „Jak se to dozvěděl?“

„Podle všeho od své sekretářky, která se stavovala u vás v salónu pro něco,“ pokrčil Alec rameny. „Říkal něco o tom, že zachytila rozhovor, že šéf salónu si bude brát právníka Lightwooda. Spojili si jedna a jedna.“

„To mě mrzí, lásko,“ políbil Magnus Aleca do vlasů. „To je v pohodě. Hlavně mě vytočilo, že si vůbec dovoluje jí přede mnou vytáhnout. Když ona je ten důvod, proč se naše rodina rozpadla.“

„Nerozčiluj se, lásko. Nestojí ti za to.“ Přitáhl si Magnus Aleca do náruče. „Podívej, máme dvě úžasný děti, budeme se brát. Přece si to nezkazíš svým tátou.“

„Máš pravdu,“ usmál se Alec „Když si zmínil, že se budeme brát. Co vybrat datum?“

„Dámy,“ ušklíbl se Alec pobaveně. „Ještě jednou mě tím špendlíkem píchnete, tak vám je narvu do prdele!“ Emma s Cristinou se omluvně usmáli. „Lásko, chvilku to vydrž,“ usmál se vedle něj Magnus. „Proč jsem se musel seznámit s majitelem krejčovskýho salónu?!“ Zaúpěl Alec. „Ono nevadí, že ses seznámil s majitelem krejčovskýho salónu,“ odpověla Cristina. „Spíš o to, že tě napadlo si ho vzít.“

„To byl nápad dětí!“

„Nesváděj to na ty andílky,“ podívala se Emma po klucích, kteří si vzadu v salónu kreslili. „Sám jsi byl nadrženej si Magnuse vzít.“

„To máš pravdu! Přece svého sexy snoubence nenechám jiným.“ Magnus Aleca za tuhle odpověď obdařil láskyplným pohledem.

Alec se šťastným úsměvem na tváři čekal u oltáře. Max s Rafaelem seděli společně s jeho rodinou v první řadě. „Buď v klidu!“ Naklonila se k němu Izzy. „Brzy budete svoji.“

„Já vím,“ otočil se.

„Vážení svatebčané, drazí hosté,“ začala oddávající. „Sešli jsme se tu, abychom spojili životy těchto dvou mužů. Magnusi Bane, berete si zde přítomného Aleca Lightwooda, za svého právoplatného muže a budete s ním v dobrém i zlém, ve zdraví a v nemoci dokud vás smrt nerozdělí?“

„Ano.“

„Alecu Lightwoode, berete si zde přítomného Magnuse Banea, za svého právoplatného manžela a budete s ním v dobrém i zlém, ve zdraví a v nemoci dokud vás smrt nerozdělí?“

„Ano.“

„Mocí svěřenou státem New York vás prohlašuji za manžele. Vyměňte si prosím snubní prstýnky a dejte si první novomanželský polibek.“ Když Magnus přitiskl svoje rty na ty Alecovy ozval se síní jásot. „Dámy a pánové, je mi ctí vám představit manžele Lightwood-Bane.“