Rafael a Max - 15. kapitola

Po večeři se ruku v ruce procházeli večerním New Yorkem. „Už jsme takhle spolu nebyli hodně dlouho. Jen my dva,“ pousmál se Magnus a přitiskl se k Alecovi. „Hádám, že nikdy. Vždycky jsme s sebou měli oba kluky,“ políbil Alec Magnuse do vlasů. „To máš pravdu.“ Došli domů a Magnus stáhl Aleca k sobě na gauč. A nenasytně ho políbil. „Vydrž ty nedočkavče,“ zasmál se Alec a políbil ho na špičku nosu. „Chci tě!“

„Já tebe taky, ale večer ještě nekončí,“ mrkl na něj Alec a zmizel v kuchyni. Za chvíli se vrátil se dvěma skleničkama a láhví šampaňského. „Něco slavíme?“ Zeptal se Magnus povytaženým obočím. „Možná jen volný večer,“ pokrčil Alec šibalsky rameny. „Prosím!“ Podal Alec Magnusovi skleničku a odšpuntoval láhev a rozlil šampaňské. „Na zdraví!“ Přiťuknul si s Magnusem. „Na zdraví,“ usmál se Magnus. „No možná jsem trošku kecal,“ pousmál se Alec a vylovil ze saka černou sametovou krabičku. „Alexandře!“ Zalapal Magnus po dechu. „Už jsi mě s ní dneska málem chytil,“ zasmál se pobaveně Alec. „Cože a kde?“

„U vás v salonu,“ odpověděl Alec. „Jo tak proto se chovaly tak záhadně.“ Uvědomil si Magnus. „Přesně tak,“ přikývl Alec a klekl si před Magnuse. „Když jsem tě poprvé potkal byl jsi vystrašený otec měsíčního kluka a já se tehdy zařekl, že vám za každou cenu pomůžu. O pár let později jsme museli o naše děti bojovat znovu. Ale jsme tady, všichni spolu a já vím, že tuhle úžasnou rodinu nechci opustit. Nikdy od tebe a Rafaela s Maxem neodejdeme. Magnusi Bane, vezmeš si?“

„Ano. Ano. Ano vezmu si tě!“ Magnus si přitáhl Alecovu hlavu k sobě a políbil ho. „Miluji tě, Alexandře.“

„Taky tě miluju, snoubenče,“ oplatil mu Alec polibek a navlékl mu prstýnek. Magnus se stulil Alecovi do náruče a prohlížel si zásnubní prstýnek. Snoubenče! Jak krásně to znělo. „Je nádherný, lásko,“ zaklonil Magnus hlavu. „Za to poděkuj Maie. Šla se mnou a pomohla mi vybrat.“

„Tak nevím jestli jí mám poslat kytku nebo obří bonboniéru,“ usmíval se Magnus. „Co bys řekl přesunu do ložnice?“ Navrhl Alec. „Nechce se mi, tady je to pohodlný,“ položil Magnus hlavu Alecovi do klína. „V posteli bys to měl lepší a pohodlnější,“ sklonil se Alec políbil Magnuse na špičku nosu. „Ale mě se nechce hýbat,“ postěžoval si Magnus. Alec se šibalsky usmál, načež chytil Magnuse pod nohama a vzal ho do náruče. „Alexandře!“ Vyjekl Magnus a chytil se ho kolem krku. „Neblázni! Pusť mě!“ Alec zavrtěl hlavou. „Nevěsty se přece vždycky přenáší přes práh,“ ušklíbl se. „Za prvé jsme teprve zasnoubení a za druhý kdo je u tebe nevěsta?“ Ohradil se Magnus a v koutích mu cukalo. Na druhou stranu tohle bylo milé, přitiskl se blíž k Alecovi a položil hlavu na jeho rameno. „Promiň,“ usmál se Alec. „To nic,“ pohladil ho Magnus po tváři. „Chtěl jsi pustit?“ Zeptal se Alec a v očích mu pohrávaly pobavené ohníčky. „Už ani ne,“ zavrtěl Magnus hlavou. „To je blbý, protože pouštím,“ vyplázl Alec jazyk a vzápětí oba skončili v měkké posteli.