Rafael a Max - 14. kapitola

Magnus stál na balkoně a díval se na New York. Kluci před několika málo minutami usnuli. A on s Alecem měli klid. „Víno?“ Podával mu Alec skleničku. „Díky.“ Usmál se Magnus. „Na tuhle úžasnou rodinu,“ pronesl Alec připitek. „Na rodinu.“ Usmál se šťastně Magnus. „Lásko, napadlo mě,“ pokračoval Magnus. „Co kdybys Rafaela adoptoval?“

Alec se zarazil v půlce pohybu. Magnus, když viděl jeho výraz se začal omlouvat. „Promiň, asi to bylo moc rychlý. Neměl jsem to na tebe tak vybalit. Byl to jenon návrh a....“

„A ty Maxe?“ Oplatil mu Alec otázku. „To má být...?“ Alec Magnuse zastavil zvednutou rukou. „Je to výborný nápad. Po pravdě, taky jsem nad tím uvažoval. Jen jsem to nechtěl vytahovat, když jsme už jeden soud na krku měli.“

„Ty z těch soudů nevylezeš,“ smála se Maia. „Moc vtipný,“ protočil se Alec očima. „Tenhle je alespoň pozitivní,“ usmál se. „Ty seš v tom až po uši,“ zasmála se Maia a musela se vyhnout propisce, kterou po ní Alec hodil. „A k tvojí poznámce. To už tak u právníků bejvá.“

Tessa vešla do třídy plné rozjívených prvňáčků. Jako s každým dítětem to s nimi po víkendu šilo a byly jako z divokých vajec. „Tak se uklidníme!“ Třída jako na povel utichla. „Teď mi každý namalujete, co jste kdo dělal o víkendu.“ Tessa procházela třídou a nakukovala dětem přes rameno. „Copak to bude, Lily?“ Zeptala se blonďaté holčičky s culíčky. „Maminka s tatínkem měli svatbu a já jim byla za družičku,“ pochlubila se.

„Tatí,“ pověsili se Max s Rafaelem na Magnuse. „Copak se děje, kulíšci?“ Zajímal se, když viděl jejich obličeje. „Ty a táta Alec se nebudete brát?“ Zeptal se Rafa čímž Magnusovi vyrazil dech. „No víte, kluci...“

„Ty nemáš taťku rád?“ Zeptal se Max a vypadalo to, že se rozbrečí. „Maxi, to víš, že mám tvýho taťku rád,“ přidřepl si k němu Magnus. „Tak proč si ho nechceš vzít?“

„Kluci, je to trošku složitější. Jasně dneska už jsou sňatky mezi osobami stejného pohlaví povolený, ale pořád existují lidé, kteří to nepřijímají.“

„Jako ti, co mi tě chtěli vzít?“ zeptal se Rafa. „Přesně.“

Sotva Alec přišel domů přiřítila se k němu dvě torpéda. Tedy Max s Rafaelem. Překřikovali jeden druhého, takže jim nerozuměl ani slovo. Alec si všiml Magnusova pohledu. „Co to do nich vjelo?“

„Až si je poslechneš, pochopíš.“

„Rád bych, ale nerozumím jim ani slovo,“ ušklíbl se Alec. „Kluci, co kdybyste se uklidnili a řekli mi to postupně?“

„Tati,“ usmíval se Rafael. „Vezmeš si tátu?“ Alecovi u té otázky poklesla brada. Jejich děti jim domlouvají svatbu. „No já myslím, že na tohle jste ještě malý,“ pokrčil Alec rameny. „Ale tati, vždyť je nám šest,“ nafoukl Max tváře. „To sice ano. Ale jsou věci, kterým ještě nemůžete rozumět.“

„Ale...“ Protestovali oba. „Už o tom nechci slyšet ani slovo!“ zarazil je Alec. Magnuse bodlo u srdce Alec si ho nechtěl vzít?Magnus nad svatbou s Alecem párkrát přemýšlel, dokonce v salónu ve volných chvílích škrtal návrhy na svatební obleky.

Leželi vedle sebe v posteli a mlčeli. Ani jeden netušil odkud začít. Dusné ticho přerušovaly akorát zvuky z ulice. „Překvapili mě,“ prolomil Magnus ticho. „Jo,“ ušklíbl se Alec. „Nečekal jsem to.“

„Alexandře, jestli....,“ polkl Magnus. „Je ti to nepříjemný, tak...“

„Nepříjemný? Děláš si srandu?“ Vrtěl Alec nevěřícně hlavou. „Byl bych ten nejšťastnější chlap pod sluncem.“

„Myslel jsem..,“ uhnul Magnus pohledem. „Co? Že si tě nechci vzít?“ Kousl se Alec do rtu. „Chci. Strašně moc si tě chci vzít.“

„I já tebe,“ položil Magnus hlavu na Alecovo rameno. „Jen,“ políbil ho Alec do vlasů. „Nemám prstýnek.“

„Já myslím, že o jeden den se to nezblázní,“ pokrčil Magnus rameny a Alec se rozesmál.

Maia vykulila oči, když Alec přišel do kanceláře se spokojeným úsměvem na tváři. „Děje se něco?“ Zvedla tázavě obočí. „Ne nic,“ zavrtěl Alec hlavou. „Co děláš po práci?“

„Nic, proč?“ Zajímala se. „Potřeboval bych pomoct.“

„S čím?“ Byla čím dál tím zvědavější. „Poprosil bych Izzy. Ale ta jede se Simonem někam pryč.“

„Vyklop to, Lightwoode!“ Protočila očima. „Chci požádat Magnuse o ruku,“ odpověděl Alec. Maia nadšeně vyjekla, div po kanceláři nezačala tančit oslavný tanec. „Že ti to ale trvalo.“

„No dovol!“ Ohradil se Alec. „Neboj, vybereme pro muže tvého srdce nádherný prstýnek,“ mrkla na něj. „Děkuju,“ usmál se Alec.

„Ahoj Alecu,“ zdravily ho při příchodu do salónu Emma s Cristinou. „Ahoj holky,“ usmál se. „Magnus je vzadu?“ Zajímal se. „Jasně,“ přikývla Emma. „Myslím, že už se chystá domů.“

„Díky,“ usmál se. „Vyklop to, Lightwoode!“ Ušklíbla se Emma. „Vypadáš napjatě, šťastně, nervózně.“

„A udržíte tajemství?“ Zeptal se Alec s obrovským úsměvem na tváři. „Ven s tím,“ podpořila ho Cristina. Alec se usmál a z kapsy saka vytáhl černou sametovou krabičku. „No nekecej!“ Vyjekly nadšeně Emma s Cristinou. „O můj Bože! Ukaž! Ukaž! Ukaž!“ Alec se chystal krabičku otevřít, když se otevřely dveře od Magnusovi kanceláře. Alec fofrem krabičku schoval. „Uvidíte zítra!“ Šlehl po holkách pohledem. „Nedá se nic dělat,“ trhla Emma rameny. „S čím?“ Nechápal Magnus. „Ahoj lásko,“ políbil Aleca na tvář. „Ale s ničím, pane šéf. Užijte si večer!“ Usmívaly se obě a spiklenecky mrkly na Aleca. Ten jen zavrtěl hlavou. „Co to do nich vjelo?“ Podíval se Magnus na Aleca, když opustili salon. „Nevím,“ pokrčil Alec rameny, i když to věděl moc dobře. „Kde máš děti?“ Rozhlížel se Magnus po Rafaelovi s Maxem. „Vyložil jsem je u našich. Řekl jsem si, že bychom mohli mít jeden večer pro sebe. Udělal jsem nám rezervaci. Maia mi doporučila skvělou restauraci.“