Rafael a Max - 12. kapitola

Dveře ložnice se otevřely a nich stáli Max s Rafaelem nachystaní na první školní den. „Tatínci, vstávejte! Přijdeme pozdě.“ Tahali z Aleca a Magnuse kluci peřinu. „Však už vstáváme.“ Vstali Magnus společně s Alecem.

„Vítám vás ve škole, děti. Mé jméno je Tessa Gray a v tomto roce se budeme společně učit číst, psát. A teď se mi představte vy.“ Jedno dítě po druhém se představovalo, až došla řada na Rafaela s Maxem. „Jmenuji se Rafael Bane. Mám rád hudbu a tanec.“

„A ty?“ Otočila se Tessa na Maxe. „Já jsem Max Ligthwood. Mám rád knížky.“

Alec s Magnusem a klukama si žili šťastně a spokojeně. Rok zpátky Magnus navrhnul Alecovi, aby se s Maxem nastěhovali. Jedna velká šťastná rodinka. Štastné rodinné chvíle byly narušeny ve chvíli, kdy Magnusovi přišel dopis s červeným pruhem. Magnus zbledl jako stěna, když dopis dočetl. Alec mu ho vyškubl z rukou. „To snad nemyslí vážně....“ Zalapal Alec po dechu. „Jak vidíš, tak myslí,“ třásl se Magnusovi hlas. „Lásko, to bude v pohodě. Zvládneme, to ano? Nedostali ho do péče tehdy, proč si myslí, že by to o šest let později mělo být jiné?“ Sevřel Alec Magnuse v náručí a šeptal mu do vlasů konejšivá slovíčka. Moc dobře věděl, že tentokrát nebude moct Magnuse zastupovat, kdyby se provalilo, že spolu chodí. Neskončilo by to hezky. „Alexandře,“ vzlykal mu Magnus v náručí. „Šššš, tiše. Všechno bude v pořádku. Bude to dobrý.“

„Tatínci, co se děje?“ Nechápal Rafael. „To nic prcku, všechno je v pořádku.“ Alec netušil, co jinýho mu říct. Vysvětlujte šestiletýmu klukovi, že prarodiče, které v životě neviděl, si na něj činí nárok. „Vysvětlím mu to,“ usmál se smutně Magnus. „Lásko,“ zarazil ho ještě Alec. „Ano?“

„Uvědomuješ si, že tě nemůžu zastupovat?“ Zeptal se Alec. „Došlo mi to. Byl by to střet zájmů. Kdyby ses do toho zapletl, zapletli bychom do toho i Maxe. A neodpustil bych si, kdyby nám je sebrali oba.“

„Znám skvělýho právníka. Zavolám mu a domluvím se s ním. Nebo ne. Zajdeme tam. Zavolám Maie, že přijdu pozdějc.“

„Jsi úžasnej,“ políbil ho Magnus. „Jdu vysvětlit všechno Rafaelovi. Což bude těžší, nikdy jsem s ním o Camille nemluvil. Ne, že bych nechtěl, ale protože to pořád bolí. Kdykoliv se na něj podívám, Alexandře. Vidím jí.“

„Běž za ním. Zatím si zavolám, aby nás čekal.“

„Rafe, musím s tebou mluvit o něčem důležitém.“ Vešel do jeho pokoje. „O co jde, tati?“ Zvedl Rafael hlavu. „Maxi, mohl bys nás nechat na chvíli o samotě?“ Poprosil Magnus Maxe. „Jasně.“ Když Max odešel, otevřel Magnus knihu, kterou přinesl s sebou. Nebyla to kniha, bylo to fotoalbum. „Vím, že jsem o tom nikdy nemluvili,“ začal Magnus. „Tohle je Camille,“ ukázal na brunetu na fotce. „Tvoje maminka.“

„Tati, maminka umřela?“ Zeptal se Rafa. „Ano. Umřela při porodu. A já zůstal sám jen s tebou.“

„Ale teď máš Aleca a Maxe,“ namítl Rafa. „Nejsme sami.“

„Máš pravdu,“ pohladil ho Magnus po vlasech. „Jde o to, že rodiče tvé matky tě chtějí do péče. Chtějí mi tě vzít.“ Rafaelovi se do očí nahrnuly slzy. „Ale proč?“ Popotáhl. „Pamatuješ si, jak mě a Alecovi na hřišti ten pán nadával?“ Rafael přikývl. „Někteří lidé, prostě neuznávají, že můžeš milovat osobu stejného pohlaví. Jako ten pán a nebo rodiče tvé matky.“

„Ale já nechci pryč!“ Rozbrečel se Rafa. „Já vás mám rád a nechci pryč. Mám rád tebe, Aleca i Maxe.“

„Broučku!“ Vzal ho Magnus do náruče, kde ho začal houpat a šeptal mu do vlasů konejšivá slovíčka. Alec, který se objevil ve dveřích jim věnoval smutný úsměv a přisedl si k nim. „Volal jsem Andrewovi, bude nás čekat.“ Magnus mlčky přikývl. „I když vás nemůžu obhajovat budu tam. Mám chuť nakopat pár homofobních zadků.“

„Miluji tě, Alexandře,“ usmál se smutně Magnus. „Já vás taky,“ objal je Alec.

Cestou k právníkovi odvezli Alec s Magnusem Maxe do školy. Hned poté Alec zastavil před menším domem na okraji New Yorku. „Tvrdil, že kancelářký budovy ho děsí. Tak si zřídil kancelář doma,“ vysvětlil Alec, když viděl nechápavé pohledy Magnuse a Rafaela. JUDr. Andrew Underhill stálo na štítku na brance. Otevřel jim muž s černými vlasy, bradkou a culíkem. „Ahoj Alecu,“ usmál se na muže přede dveřmi. „Ahoj Lorenzo, Andrew by nás měl čekat.“

„Jo mluvil o tobě,“ přikývl. „Andy, je tu Alec!“ Zavolal do domu. „Ať jdou nahoru.“

Alec klepl na dveře pracovny. „Alecu, vítej!“ Vítal ho vysoký blonďatý muž. „Byl bych radši, kdyby to bylo za příjemnější okolnosti,“ povadl Alecovi úsměv. „To chápu. Představíš nás?“ Kývl Underhill hlavou k Magnusovi s Rafaelem. „Jistě. Andrew, tohle jsou Magnus a Rafael Baneovi. Magnusi, Andrew je můj kamarád z práv.“

„Těší mě,“ usmál se Underhill na Magnuse a Rafaela. „I mě,“ přikývl Magnus. „Tak já vás pánové, nebudu rušit,“ rozloučil se Alec. „Pokecejte si. Někdo musí jít pracovat,“ zazubil se. „Jdi, ať Maia nečeká,“ rozesmál se Underhill. „My to tu zvládneme,“ ujistil ho.